Úvod
Aby člověk dokázal využívat své dovednosti, musí disponovat určitými znalostmi, které umí uplatnit a transformovat tak, aby prospíval nejen sobě, ale i prostředí každého jednotlivce zvlášť. Dovednost je něco, co člověk dokáže postupně rozvíjet a zdokonalovat různými úrovněmi díky času a vzdělávání. Dovednost je nástroj napomáhající při dosahování cílů.
Dovednosti můžeme rozdělit do několika skupin, například psychické dovednosti, pohybové dovednosti, rozumové dovednosti a další. Nejznámější dělení dovedností je na vrozené a získané prostřednictvím vzdělávání a sebevzdělávání.
Uplatnění schopností v každodenním životě se projevuje jako obratnost. Pro její označení často používáme jazykově nesprávný, ale ustálený pojem – zručnost (dovednost). Mezi schopností a zručností existuje zvláštní vztah: zručnost je praktické uplatnění schopnosti.
Dovednost – definice
Dovednost (také způsobilost, obratnost) je zručnost, obratnost při intelektuální činnosti; získaná pohotovost vykonávat určitou činnost správně, co nejrychleji a s co nejmenší námahou na základě osvojených znalostí a předchozích praktických zkušeností.
Schopnost vykonávat určitou cílevědomou činnost správně, co nejrychleji a s minimem námahy se nazývá dovednost. Významnou roli při rozvoji dovednosti hraje opakování. Opakované činnosti, které se postupně stávají dovedností, se nazývají cvičení. Upevňování znalostí, dovedností a návyků probíhá v organické jednotě. Rozhodující zůstávají znalosti, protože bez úsilí získat znalosti by nevznikly ani dovednosti a návyky.
Dovednost – je schopnost vyjadřující manuální šikovnost,
- dovednost lze získat procvičováním,
- zdokonaluje se v praxi,
- dovednosti: a) motorické, pohybové (psaní, jízda na kole),
- b) intelektuální/mentální (způsobilosti) – rychlost a přesnost myšlenkových operací, násobení, dělení, pravopis apod.
Životní dovednosti
V efektivním vzdělávání se životní dovednosti definují jako osobnostní a sociální vlastnosti či schopnosti, které podporují dosažení co nejlepšího osobního výkonu. Používají se při vyučování, mimo vyučovací i mimoškolní činnosti a jsou součástí komplexních výchovně-vzdělávacích programů. Zvyšují školní úspěšnost žáků tím, že jim poskytují nástroje k maximálnímu osobnímu výkonu. Výrazně také ovlivňují kvalitu vztahů ve třídě. Seznam těchto dovedností je otevřený a lze ho flexibilně modifikovat. Učitelé si vybírají ty kompetence, na kterých chtějí se žáky pracovat. Nejčastěji se spolu s pravidly spolužití zavádějí přátelství, péče, sebedůvěra, spolupráce, odpovědnost. Seznam aktuálně obsahuje 18 položek, kterými jsou tyto sociální dovednosti a vlastnosti:
- sebedůvěra, – smysl pro humor,
- integrita, – zdravý rozum,
- odpovědnost, – zvídavost,
- péče, – přátelství,
- spolupráce, – participace,
- řešení problémů, – iniciativa,
- trpělivost, – snaha,
- vytrvalost, – organizace,
- flexibilita, – akceptace.
Manažerské dovednosti
V současnosti jsou kladeny stále vyšší nároky zejména na řízení lidských zdrojů. Právě lidé rozhodují v konečném důsledku o úspěchu či neúspěchu podniku. Za větší problém současnosti se považuje získání a udržení vysoce kvalifikovaných odborníků pro všechna odvětví podniku. Dnešní podniky vyžadují od svých zaměstnanců zejména schopnost tvořivého myšlení, kreativitu, efektivní řešení problémů a schopnost pracovat a komunikovat v týmu. Obecně lze říci, že tato kritéria platí v ještě větší míře pro vedoucí pracovníky, manažery. Očekává se od nich, že budou schopni nasměrovat podnik na cestu vedoucí k dosažení stanovených cílů. Manažer je osoba, která by měla své dovednosti umět zcela využít tak, aby byly cíle organizace dosaženy co nejefektivněji. Manažerské dovednosti ovlivňují i pracovní výkon zaměstnanců. Správný manažer by měl umět motivovat své zaměstnance k co nejefektivnější práci a dosažení podnikových cílů. Správného manažera charakterizujeme jeho dovednostmi, podle kterých ho lze zařadit a odhadnout, zda má předpoklady stát se správným manažerem na správném místě a ve správný čas.
Manažer
Manažeři jsou zaměstnanci organizace, kteří „nejsou bezprostředně“ zapojeni do výrobního procesu ani do pomocných, obslužných či vedlejších aktivit. Své úsilí zaměřují na dosažení cílů.
- koordinuje práci skupin v jednotlivých odděleních,
- může pracovat s jednotlivci,
- koordinuje práci jednoho či více týmů,
- vykonává i jiné pracovní povinnosti.
„Manažer je ten, kdo pracuje s lidmi a koordinuje jejich aktivity tak, aby byly splněny cíle organizace.“
Učitelské dovednosti
V současnosti se zvyšují požadavky i na výkon učitelů technických předmětů, u nichž se očekává, že budou inovátory, manažery, konzultanty, výzkumníky a tvořivými pracovníky.
Mezi hlavní skupiny profesních dovedností učitele patří:
- profesní dovednosti spojené s obsahem předmětů, kterým se učitel věnuje,
- didaktické profesní dovednosti související s tím, jak učí (jakou vyučovací metodou či organizací vyučovací hodiny přispívá k osvojení látky),
- sociálně-psychologické a speciálně-výchovné profesní dovednosti (např. porozumění vztahům ve třídě…),
Sociálně-psychologické dovednosti učitele
- akceptace osobnosti žáků (rodičů, kolegů),
- autenticita a otevřenost projevů učitele ve vztahu k žákům,
- empatie,
- naslouchání,
- rozlišování zážitků a pocitů od úvah, úsudků a názorů u sebe i u žáků,
- podpora sebekontroly žáků,
- porozumění neverbálním projevům jednotlivce,
- respektování a tolerance odlišných názorů a interakcí,
- rozvíjení zodpovědnosti žáků za sebe samé i za sociální prostředí,
- posilování sebedůvěry každého žáka,
- podpora sebevědomého vystupování,
- vedení,
- vyjadřování se ke konkrétním situacím, nikoliv k obecným či zovšeobecňujícím zkušenostem,
- zvládání konfliktů,
- umění pochválit.
Dovednosti učitele
Plánování a příprava vyučování:
- plánování a stanovování reálných dílčích cílů interkulturní výchovy, individualizace učebních osnov, schopnost implementovat interkulturní aktivity v rámci vyučovacího procesu,
- akceptace situace žáků a jejich kulturního kontextu při plánování procesu,
- výběr vhodných metod a forem práce k dosažení stanovených cílů,
- shánění, tvorba, kompletace efektivních pomůcek a materiálů pro interkulturní výchovu.
Žákovské dovednosti
Mezi dovednosti, kterými disponuje každý žák či student, patří například schopnost psaní taháků a vymýšlení různých variant a skrýší, jak takový tahák ukrýt před učitelem při písemce. Dále sem patří i pozitivní dovednosti, jako je vysoké IQ získané vlastním učením, schopnost porozumět textu a plnit předepsané úkoly bez větších potíží, poslechové dovednosti při slyšení určitého textu a mnohé další.
Učitel versus žák
Učitel – je osoba zabývající se vyučováním a výchovou žáků. Předpokladem pro povolání učitele jsou jeho vlastní znalosti a schopnost je předávat žákům. Některé učitelské specializace vyžadují akreditaci podloženou zkouškou a potvrzením o dostatečné úrovni znalostí a dovedností učitele v daném oboru.
Žák – je osoba, která se v rámci organizovaného procesu vzdělává. Termín „žák“ se obvykle používá pro osoby vzdělávající se na nižších typech škol – typicky základní škole, zatímco na vyšších typech škol jsou označováni jako „studující“ či „studenti“ – typicky na vysoké škole. Žákem se osoba stává obvykle na delší čas. Často se to děje v rámci vzdělávací instituce – nejčastěji školy. Vzdělávání probíhá organizovaně ve skupinách, žák je většinou součástí nějaké třídy nebo studijní skupiny. Žák je s učitelem v pravidelném kontaktu. Jde o dlouhodobý a systematický proces, během něhož žák od učitele získává nové znalosti, které si neustále rozšiřuje a upevňuje.
Dovednosti učitele versus dovednosti žáka
| Dovednosti učitele | Dovednosti žáka |
| umět identifikovat bystrého žáka | umět „vycítit“ požadavky učitele na učivo |
| umět komunikovat | umět se „vykroutit“ z povinností |
| umět identifikovat problém a řešit ho | umět se vyznat v složité situaci |
| akceptovat každého žáka jako jedinečnou osobnost | respektovat učitele jako nadřízenou autoritu |
| rozvíjet řeč a komunikaci žáků | hledat možnosti, jak obejít pravidla |
| umět zaujmout žáky svým projevem | umět se soustředit, pokud žák něco zajímá |
Dovednosti učitele a dovednosti žáka jsou do určité míry přímo úměrné. To, co je na jedné straně dovedností učitele, může být na druhé straně dovedností žáka v opačném smyslu. Například učitel bez problémů identifikuje problém, zatímco žák se v každé situaci dovede orientovat, aniž by nejprve identifikoval, v čem konkrétně problém spočívá. Bez určitých dovedností se nelze stát správným a spravedlivým učitelem. Tyto dovednosti učitele a žáka vycházejí z chování a postojů jednotlivců. Při správném a spravedlivém využívání vrozených a získaných dovedností učitele žák naopak přizpůsobuje své dovednosti a možnosti k prospěchu učitele, tak aby obě strany byly spokojené a získaly z toho výhodu pro sebe.
