Thomas Campanella (1568 – 1639) byl představitelem renesanční sociální filozofie. Narodil se ve městě Stilo v jižní italské Kalábrii jako zázračné dítě v rodině negramotného obuvníka. Před patnáctým rokem života vstoupil do řádu dominikánů, kde přijal jméno Tommaso (italsky Tomáš) na počest Tomáše Akvinského. Věnoval se studiu filozofie a teologie u několika učitelů. Velmi brzy se obrací proti převládajícímu aristotelismu a pod vlivem empirismu Bernardina Telesia píše svou první práci Philosophie sensibus demonstrata.
V Neapoli byl zasvěcen do astrologie a astrologické spekulace od té doby tvoří trvalou součást jeho děl. Campanellovy názory, a zvláště jeho opozice vůči Aristotelovi, ho přivedly do konfliktu s církevními autoritami. Byl udán inkvizici a předvolán do Říma, kde byl vězněn až do roku 1597. Po svém propuštění se vrátil do Kalábrie, kde se stal hlavou spiknutí proti španělské vládě. Campanellovým cílem bylo vytvoření společnosti založené na společném vlastnictví zboží i žen.
K tomu ho inspirovala proroctví Joachima de Fiore a vlastní astrologická pozorování. Po zradě dvou účastníků spiknutí byl zatčen a uvězněn v Neapoli. Podařilo se mu uniknout trestu smrti tím, že předstíral šílenství. Strávil 27 let ve vězení. Během věznění napsal většinu nejdůležitějších děl, včetně svého nejslavnějšího díla Slunečný stát. Dokonce napsal spis Obrana Galilea v době, kdy byl Galileo Galilei povolán před soud.
Campanella byl konečně propuštěn v roce 1626 díky papeži Urbanovi VIII., který osobně intervenoval u Filipa IV. Španělského. Byl převezen do Říma, kde v roce 1629 získal úplnou svobodu. Žil pět let v Římě, kde byl papežovým osobním radcem v otázkách astrologie.
V roce 1634, po dalším odhalení spiknutí jeho následovníků v Kalábrii, utekl do Francie s pomocí kardinála Barberiniho a francouzského velvyslance de Noailles. Byl přijat na dvoře Ludvíka XIII. Dožil v klášteře Saint Honoré pod ochranou kardinála Richelieu, pobíraje penzi od krále. Jeho posledním dílem byla báseň oslavující budoucí narození Ludvíka XIV. (Ecloga in portentosam Delphine nativitatem).
Zákon sympatie a antipatie
Hlavním předmětem jeho zájmu je otázka lidského poznání, které je podle něj založeno na smyslovém vnímání. Předmětem poznání jsou jednotlivé věci, dostupné člověku prostřednictvím smyslů. Ačkoli smysly nejsou ani zdaleka spolehlivé, přece zaručují člověku poznání, které lze dále zdokonalovat. Výchozím a současně oporou lidského poznání je u člověka vědomí vlastní existence, tedy sebepoznání. Pojmy ochuzují obsahy smyslových vjemů a jsou pouze umělými schématy skutečnosti. Všechno ve světě je určitým způsobem zduchovněné a vše podléhá zákonu sympatie a antipatie.
Tento zákon je zdrojem pohybu všech věcí. Celá skutečnost je spojením bytí a nebytí, primalit, tj. podstaty věcí, principů bytí a působení, poznání a lásky, a jejich popření v podobě negace, pasivity, omezení a nenávisti. Konečným cílem každého bytí je všeobecné úsilí o sebezáchovu. Toto úsilí vede člověka k lásce k sobě samému, která se může naplnit pouze ve společenském životě a realizovat se ve státě, který má být určitým prodloužením jeho osobní existence.
Ve své utopii Slunečný stát staví do čela společenství, sídlícího na ostrově, hlavního správce, jemuž podléhají tři představitelé společenských primalit – moci, moudrosti a lásky; ti vládnou nad celou hierarchicky uspořádanou společností na základě povinné práce. Správce tedy vládne státu prostřednictvím tří ministerstev: války, osvěty a zásobování, které zaručují bezpečnost státu i jednotlivce.
Thomas Campanella a jeho dílo Slunečný stát
Thomas Campanella byl představitelem renesanční sociální filozofie, své utopistické názory zobrazil v díle Slunečný stát:
- člověk žije v souladu s přírodou
- neexistuje soukromé vlastnictví a monogamní rodina
- společné vlastnictví a společná práce
- plození, výchova a vzdělávání dětí je pod kontrolou státu
- hlava státu je kněz = Slunce
Slunečný stát
Slunečný stát byl poprvé vydán ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1623 latinsky jako součást vydání rozsáhlého Campanellova díla Philosophia realis. V roce 1637 Campanella toto dílo vydal znovu v Paříži. Třetí vydání Slunečného státu vyšlo v Utrechtu v roce 1643 již po Campanellově smrti.
Autor v tomto utopickém díle vyjádřil přesvědčení, že je možné a nezbytné vybudovat humánní, sociálně spravedlivou společnost, založenou na společném majetku a společné práci. Zdůraznil v ní spojení s přírodou a rozumnost tohoto společenského řádu. Popisuje svou představu o dokonalé formě vlády. V utopickém ideálním městě hledá společenskou spravedlnost a osobní štěstí. Neopírá se o ekonomické zákony ani o znalosti lidské psychologie. Autor ho umisťuje na ostrov Taprobana v Indickém oceánu. Sem přichází janovský mořeplavec a seznamuje se se společenskou organizací města. Jde o teokratickou republiku, v níž vládne rozum. Základem státu je náboženství. Nejvyšším vládcem státu je kněz, kterého nazývají Slunce. Jeho pomocníky jsou tři spoluvládci Moc (Pon), Moudrost (Sin) a Láska (Mor). Vládce Moc má na starosti všechny záležitosti války a míru, ale ve všem se podřizuje Slunci. Vládcovi Moudrost podléhají všechna umění, řemesla, vědy a školy. Má podřízené úředníky, kteří odpovídají počtu věd: astronom, kosmograf, geometr, historiograf, básník, logik, rétor, gramatik, medik, fyzik, politik a etik. Vládce Láska je pověřen především řízením plození dětí. Dozírá na to, aby se ze spojení muže a ženy rodilo co nejlepší potomstvo. Řídí vše, co se týká jídla, oblečení a pohlavního styku. Při tom mu pomáhá množství vychovatelů a vychovatelek. Nejvyšší vládce Slunce na všechno dohlíží a ani jeden z jeho spoluvládců nedělá nic bez jeho vědomí. Hodnost nejvyššího vládce může dosáhnout jen občan, který je velmi všestranně vzdělaný v různých oborech. Tento titul mu nemůže být udělen dříve než dosáhne věku alespoň pětatřiceti let. Vládce úřaduje, dokud se nenajde někdo, kdo bude moudřejší a schopnější vlády než jeho předchůdce.
Ve Slunečném státě je zrušeno veškeré soukromé vlastnictví. Všechno potřebné mají společné a občané pracují pro blaho celého společenství. Toto společné vlastnictví činí všechny chudými i bohatými zároveň. Chudými proto, že nemají žádné vlastnictví, a bohatými proto, že mají všeho dostatek. O běžné potřeby se starají málo, protože každý dostane vše, co potřebuje. Tyto věci je zajímají pouze tehdy, jsou-li uděleny jako čestná odměna. Muži i ženy mají stejná práva a povinnosti. Všichni studují různé vědy. Duševní zaměstnání i řemesla jsou pro muže i ženy společná, s tím rozdílem, že muži vykonávají nejtěžší práce konané mimo město, a ženy převážně práce, které se dělají posazeny nebo vestoje (tkání, šití, stříhání vlasů…). Ženy však nepřipouštějí do řemesel jako kovářství, výrobu zbraní a truhlářství. Ženy také připravují jídla a prostírají stůl. Obsluhování u stolu mají na starosti chlapci a dívky do dvaceti let. Veškerá mládež slouží lidem starším čtyřiceti let. Za nejhorší neřest považují pýchu a namyšlené chování, které trestají pohrdáním. Proto nikdo nepovažuje obsluhu u stolu či v kuchyni za ponižující.
Ve Slunečném státě je málo zákonů, které jsou stručné a jasné. Soudní procesy probíhají před soudcem a vládcem Moc, kde je předneseno obvinění, vyslýchají se svědci a obžalovaný se sám obhajuje. Trestá se vyhnanstvím, bičováním, zákazem vstupu na společnou hostinu, vykázáním z církve a zákazem styku se ženami. Pokud je zločin spáchán úmyslně, trestají zločince trestem smrti nebo podle zákona odplaty („oko za oko, zub za zub…“). Pokud se zločin stal bez předchozího úmyslu, může být trest zmírněn nejvyššími vládci nebo může být udělena milost vládce Slunce.
V tomto díle se pokrokové prvky – společenská rovnoprávnost, zrušení soukromého vlastnictví, rovná práva mužů i žen – mísí s náboženskou a racionalistickou utopií.
Závěr pro manažery
Jako budoucí manažeři to můžeme chápat takto: Manažer je především člověk, který vykonává práci a dosahuje firemních cílů prostřednictvím lidí. Aby dokázal dovést lidi k nejlepším výsledkům, musí mít otevřenou mysl, kreativitu, schopnost porozumět druhým a vnímat svět i jejich očima. Měl by lidem nabídnout prostor pro návrh a realizaci svých nápadů, tedy by měli mít všichni stejné možnosti podílet se na výsledcích. Dobrý manažer musí vidět svůj cíl, ale i cíle ostatních. Každý manažer by měl mít rád lidi.
