Organizační chování
Organizační chování (anglicky Organizational Behavior) je věda, která se zabývá chováním lidí v organizacích. Zkoumá jednotlivce, skupiny a struktury s cílem zlepšit efektivitu v organizaci (organizační výkonnost). Organizační chování jako věda vzniklo v 70. letech na základě požadavků praxe. Organizational Behavior se rychle etablovalo v řízení podniků především proto, že vysvětluje:
- proč se jednotlivci v konkrétní organizaci chovají určitým způsobem,
- původ konfliktů a jejich možné předcházení,
Etické myšlení
Etické myšlení – v minulosti se tento pojem „skrýval“ pod názvem společenská a sociální odpovědnost. Slovo etika pochází z řeckého „éthos“, které má dva významy. Původní význam éthos znamená místo pobytu, kde se člověk usadil. Pojem etika zavedl Aristoteles ve 4. století př. n. l. a označoval analýzu lidského chování. Pojmy etika a morálka se často zaměňují. Morálka má původ v latinském slově mos, móres, což značí mrav, obyčej či charakter.
Morálka – reguluje chování lidí, mravy a jejich představy o tom, co je dobré a co ne.
Etika – se zabývá naukou o morálce, tedy se pokouší nalézt principy a příčiny toho, proč je něco správné a jiné ne.
Organizační chování hovoří o etickém chování na pracovišti. To znamená, že se vztahuje na všechny pracovníky v organizaci včetně manažerů. Otázka etiky na pracovišti je čím dál aktuálnější v teorii i manažerské praxi i v našich podmínkách.
Příčinou rostoucího zájmu jsou jednak v médiích publikované případy neetického chování a jednak také skutečnost, že tomuto tématu se v minulosti u nás nevěnovala taková pozornost, jakou si etika na pracovišti zaslouží z hlediska jejího významu pro úspěšné fungování organizace. Zahrnuje studium otázek morálky, které lze vyjádřit vztahem mezi tím, co se považuje za správné a nesprávné v lidském jednání, jde o normy chování, které obvykle nemají písemnou formu jako například právní normy – zákony, a které často nejsou ani právně vymahatelné. Je to morální kodex, který určuje, co je a co není v jednání jednotlivce či skupiny lidí akceptovatelné z hlediska etiky.
Manažerská etika
V souladu s tím je manažerská etika soubor norem a zásad, které usměrňují jednání a rozhodování manažerů a na jejich základě určují, zda se chování příslušného manažera považuje za etické nebo neetické. To znamená, že za etické chování se považuje takové chování manažera, které je v souladu se zákony a současně odpovídá morálnímu kodexu společnosti.
Etická dilema
Ze stručné charakteristiky jednotlivých přístupů je zřejmé, že neexistuje jednotný ustálený názor na etické chování manažera. I v důsledku toho se manažeři často ocitají v situaci, kterou nazýváme etická dilema. Jedná se o situaci, ve které se člověk musí rozhodnout, zda uskutečnit či neuskutečnit určitý krok, který by mohl být prospěšný buď jemu samotnému, nebo organizaci, v níž pracuje, případně i jemu i organizaci, ale mohl by být považován za neetický až protiprávní. Typickým příkladem takové situace může být porušení vnitropodnikových předpisů ze strany manažera, který tím firmě ušetří značnou finanční částku, o niž by byla organizace ochuzena vzhledem k nedokonalým vnitropodnikových předpisům.
Etické, případně neetické chování je výsledkem vlivu mnoha činitelů. Jde o kombinaci osobnostních charakteristik, uznávaných hodnot osobnosti, ale také věku na jedné straně a vlivu prostředí, tj. pracovního prostředí, kulturního prostředí a podobně. Vliv těchto činitelů na etické chování na pracovišti lze graficky znázornit následujícím způsobem.
Manažeři jako příklad etického chování
Manažeři by měli být příkladem etického chování pro ostatní zaměstnance organizace. Z toho vyplývá dvojí role manažera v organizaci: zajistit její efektivní fungování, ale současně také zajistit, aby se tato efektivita dosahovala prostředky, které jsou v souladu s etickým kodexem společnosti jako celku. Bohužel v praxi existuje mnoho příkladů, které svědčí o nedodržování etických principů jak u samotných manažerů, tak i organizací, na jejichž čele tito manažeři stojí. S takovými příklady se můžeme setkat počínaje například potravinářskými prodejnami, kde se s tichým souhlasem vedoucího prodávají potraviny, kterým již uplynula záruční doba, a konče výrobci automobilů, kde se nezřídka stává, že se na trhu objeví celé série vozidel například s chybným brzdovým systémem. Z tohoto důvodu by součástí manažerské role a jeho etického chování měla být úloha, která je známá pod názvem whistleblower (osoba, zaměstnanec organizace, který je schopný veřejně poukázat na nedostatky v organizaci a tím předcházet neetickému chování organizace). Tím zároveň podporuje její sociální odpovědnost.
Na závěr této části lze konstatovat, že organizační chování je studium chování jednotlivců a skupin lidí v organizacích ve vztahu k jejich pracovní výkonnosti. Poznatky z organizačního chování jsou důležité pro manažery, protože:
- manažeři jsou odpovědní za výsledky činnosti, které vykonávají jejich podřízení pracovníci;
- v měnícím se prostředí se mění i pracovní síla;
- mění se očekávání zákazníků;
- mění se také samotné organizace;
- v důsledku toho by se měli měnit i manažeři.
Podnikatelská etika
Podnikatelská etika je soubor obecně platných etických zásad a norem aplikovaných v podnikání. Etika s ekonomikou mají společné průniky na makroúrovni, mezoúrovni a mikroúrovni. Podnikatelskou etiku lze rozdělit na:
- etiku užitku – zkoumá možnosti daného rozhodnutí z hlediska co největší skupiny v rámci podnikatelského prostředí nezávisle na těch, kteří nemají žádný užitek,
- etiku povinnosti – zaměřuje pozornost na obecné zásady určitého způsobu rozhodování a na to, zda je tento způsob v souladu i s vědomím,
- etiku odpovědnosti – sleduje následky rozhodnutí subjektů podnikání. Právě tato etika vychází z individuálních charakterových vlastností každého účastníka podnikání.
Zásady podnikatelské etiky
Mezi hlavní zásady podnikatelské etiky patří:
- dobrovolně dodržovat zákony,
- věnovat práci potřebnou pozornost,
- jednat v dobré víře,
- být si vědom odpovědnosti.
Morálně-podnikatelské hodnoty
Hodnoty lze obecně definovat jako zásady, které pomáhají orientovat a formovat chování lidí a společnosti. Jejich popis, obsah a relativní význam závisí na subjektech hodnocení. V souvislosti s etikou lze definovat průniky eticko-podnikatelských hodnot:
- morální a zároveň podnikatelské hodnoty – odpovědnost,
- vybrané morální hodnoty – tolerance, čestnost, svědomí, úcta,
- vybrané podnikatelské hodnoty – spravedlnost, odvaha, vytrvalost, spolupráce.
Etický kodex podniku
Etický kodex podniku jsou formální zásady a požadavky chování zaměstnanců s tím specifickým rysem, že mají univerzální charakter, vztahující se na jakoukoli činnost člověka v dané situaci. Tento pojem představuje souhrn etických hodnot, které má firma respektovat při svých aktivitách.
Hlavní funkcí etického kodexu je regulace chování jednotlivce či celé skupiny v souladu s určitými skupinovými etickými normami, jež jsou implementovány do oblastí lidské činnosti. Jeho úkolem je ujistit spotřebitele a širokou veřejnost, že daný podnik se řídí morálními principy v souladu s očekáváním. Základní strukturální částí kodexu je preambule, ve které je vyjádřen závazek firmy jednat eticky, formální prohlášení o charakteru podnikání a postavení firmy a o poctivosti podnikatelských záměrů do budoucna. Etický kodex by měl být realistický, jednoznačný a srozumitelný, obsahující sankce vyplývající z jeho nedodržování.
Při jeho tvorbě je třeba stanovit takové hodnoty, které zaměstnanci přijmou a se kterými se ztotožní. Není možné doporučit chování pro všechny etické dilema, které mohou vzniknout. Cílem je zaměřit se na ty nejpodstatnější.
Cíle a úkoly etického kodexu
Z hlediska managementu pomáhá etický kodex podniku:
- řešit morální problémy a dilemata, která se objevují v práci podnikových manažerů,
- čelit neetickým požadavkům zákazníků, dodavatelů, ale i nadřízených a podřízených,
- obhajovat svá rozhodnutí jak uvnitř, tak i mimo podnik,
- zjednodušovat vnitropodnikovou komunikaci,
- urychlovat identifikaci problematických praktik a odhalování případných podvodů.
Z hlediska podniku pomáhá etický kodex:
- eliminuje nežádoucí praktiky,
- objasňuje politiku firmy v morálně problematických otázkách,
- zjednodušuje zavádění inovací,
- posiluje vnitropodnikovou disciplínu,
- zamezuje nadřízeným zneužívat své postavení,
- pozitivně motivuje všechny zaměstnance.
Zavedení do praxe:
- zaměstnanci musí být seznámeni s důvodem a cílem zavedení etického kodexu,
- zaměstnanci by měli znát termín zavedení,
- zaměstnanci by měli vědět, v jaké podobě jim bude kodex k dispozici,
- zaměstnanci by před zavedením kodexu měli být informováni o pravidlech a formách sankcionování.
