Řízení zaměstnaneckého odměňování

Management odměňování

Management odměňování zaměstnanců je jednou z klíčových oblastí personálního řízení, na kterou se zaměřuje pozornost samotného podniku i jeho zaměstnanců. Hlavním cílem je zajistit tzv. pozitivní chování zaměstnanců, které napomáhá dosahování podnikových cílů.

Historie odměňování

V 60. a 70. letech minulého století se uplatňoval tradiční přístup k odměňování, jehož jádrem bylo finanční odměňování. Základní aspekty:

  • byrokratický přístup,
  • hierarchické uspořádání a
  • úplná izolace od ostatních podnikových činností,
  • zaměstnanci byli zařazováni do mzdových kategorií v důsledku vytváření detailního postupu mzdových stupňů a tarifů,
  • větší pozornost byla věnována tvorbě pracovních míst než lidem a jejich schopnostem.

80. a 90. léta byla průlomovým obdobím, kdy došlo ke čtyřem zásadním změnám:

  • zaměstnanec již není věrný jednomu zaměstnavateli, má tendenci přecházet k více zaměstnavatelům,
  • smlouva na dobu neurčitou ztrácí svůj význam, přistupuje se k udržování klíčových a smluvních zaměstnanců,
  • odměňování podle počtu odpracovaných let nahrazuje odměňování podle výkonu,
  • neuplatňuje se univerzální systém tvorby zaměstnaneckých výhod, využívaný ve všech organizacích stejně, ale přechází se k flexibilnímu systému, který zohledňuje individuální výběr zaměstnance.

Systémy odměňování

  • přímé peněžní odměňování – zahrnuje mzdu včetně různých mzdových zvýhodnění, prémie, odměny a provize,
  • nepřímé peněžní odměňování – sem lze zařadit zaměstnanecké akcie, pojištění, půjčky zaměstnancům, příplatky na stravování, ošacení a další,
  • nepeněžní odměňování – jde o poskytnutí jiných materiálních hodnot, jako jsou služební automobil, telefon, různé sociální výhody a služby, například využívání rekreačních zařízení, poradenských služeb, péče o děti a další.

V oblasti odměňování sleduje organizace i zaměstnanec dosažení svých cílů.

Cíle organizace

  • získat potřebný počet uchazečů požadované kvality o práci,
  • stabilizovat výkonné pracovníky,
  • podněcovat je k dosahování vysokého výkonu,
  • snažit se o dosažení konkurenceschopnosti na trhu,
  • budovat kolektiv schopný realizovat podnikové cíle se zdravými pracovními a mezilidskými vztahy,
  • zajistit nákladovou racionalitu a efektivitu s ohledem na své možnosti.

Cíle zaměstnanců

  • uspokojit své potřeby,
  • získat sociální jistoty, perspektivy budoucích příjmů,
  • nabýt pocit spravedlnosti v odměňování,
  • mít možnost seberealizace.

Trendy v odměňování

Individuální výkonové odměňování

  • je to mzdový systém založený na výkonu, nikoliv úkolová mzda,
  • o výkonovém odměňování hovoříme tehdy, když je pohyblivá část mzdy vázána na úroveň objektivně měřitelného pracovního výkonu,
  • má působit dostatečně motivačně, aby aktivizovala zaměstnance k vyššímu výkonu, stupňovala jejich angažovanost, poukazovala na rozdíly mezi jednotlivými výkony, přilákala kvalifikované pracovníky a stabilizovala ty nejlepší odborníky.

Formy individuálního odměňování

  • individuální výkonové odměňování – představuje nejčastější formu variabilního odměňování,
  • výkonové odměňování malých skupin – s cílem podporovat skupinovou či týmovou soudržnost,
  • výkonové odměňování velkých skupin, firem – podporuje identifikaci s cíli organizace,
  • výkonové odměňování k vyjádření zvláštního uznání zaměstnanců.

Výhody individuální odměny

  • je flexibilní,
  • je přehledná a snadno se s ní pracuje,
  • je vyplácena okamžitě po dobře vykonané práci,
  • vztahuje se na výkon, kterého zaměstnanec dosáhl nebo překročil výkon předem stanovený,
  • netvoří součást základní mzdy,
  • funguje jako stimul pro dobrý výkon v budoucnu,
  • umožňuje stimulovat i ty, kteří dosáhli v dané platové kategorii maximum,
  • je velmi oblíbená mezi pracovníky.

Nevýhody individuální odměny

  • není možné ji použít tam, kde není výkon vůbec měřitelný,
  • oceňuje výhradně výkon jednotlivců,
  • nepodněcuje k inovacím, neboť se zaměřuje na plnění aktuálních úkolů,
  • dává přednost krátkodobým cílům před dlouhodobě prosperujícími aktivitami.

Zaměstnanecké benefity

  • nepřímé hmotné formy odměn, které organizace poskytuje svým zaměstnancům z titulu příslušnosti k podniku, aniž by byly přímo vázány na výkon pracovníků,
  • může však brát v úvahu počet odpracovaných let, funkci či zásluhu zaměstnance v organizaci,
  • jejich smyslem není přímá stimulace výkonnosti, ale dosažení pozitivních postojů zaměstnanců k podniku, vyšší loajality a angažovanosti, což v dlouhodobém časovém horizontu povede také k růstu výkonnosti organizace,
  • důvodem jejich zavádění je také snaha získat a udržet si kvalitní zaměstnance a poskytovat jim daňově zvýhodněné formy odměn.

Druhy zaměstnaneckých výhod

  • zaměstnanecké výhody povinně poskytované zaměstnavatelem – podle zákona či obecně platného předpisu,
  • zaměstnanecké výhody smluvně zakotvené v kolektivní smlouvě podniku,
  • zaměstnanecké výhody dobrovolné – jejich poskytování je odrazem cílů personální politiky podniku, snahy o spokojenost zaměstnanců či získání dobré pověsti nebo pozice na trhu.

Z hlediska cílové skupiny rozdělujeme zaměstnanecké výhody na:

  • individuální – určené konkrétním osobám vzhledem k jejich osobní situaci,
  • skupinové – zaměřené na větší skupiny, případně na všechny zaměstnance.

Podle věcného třídění:

  • výhody sociální povahy – životní pojištění hrazené zcela nebo částečně zaměstnavatelem, podnikové půjčky, mateřské školky, příspěvek na dovolenou, finanční, právní a osobní poradenství, dárky a dárkové poukazy, členství v klubech,
  • výhody vztahující se k práci – příspěvek na stravování, občerstvení na pracovišti, nadstandardní pracovní volno, podnikem hrazené vzdělávání nad rámec potřeb organizace, příspěvek na dopravu apod.

Kafeterie systém odměňování

  • jde o aspekt volitelnosti v odměňování,
  • ve společnostech, kde se tento přístup uplatňuje, mají pracovníci možnost vybrat si odměny, které jim vyhovují, resp. jejich kombinaci; kafeterie systém může být aplikován v různých variantách.

Formy kafeterie

  • systém jádra – tvoří dvě kategorie: pevné jádro a volitelný blok služeb. Pevné jádro sestává ze sociálních služeb, které zaměstnanec automaticky získává, nezahrnuje však prvek volitelnosti. Volitelný blok služeb představují služby, z nichž si zaměstnanec vybírá podle svých osobních preferencí,
  • systém menu – umožňuje absolutní volnost ve výběru zaměstnaneckých výhod a služeb v rámci stanoveného rozpočtu,
  • systém volitelných bloků – poskytuje možnost vybrat si z předem definovaného souboru zaměstnaneckých výhod.

Zaměstnanecké benefity nejčastěji používané na Slovensku

  • vzdělávání zaměstnanců,
  • nápoje na pracovišti,
  • flexibilní pracovní doba,
  • mobilní telefon,
  • příspěvek na stravu nad rámec zákona a další.

Zdroj

přednáška z předmětu Management lidských zdrojů na OF EUBA, přednášející: Ing. Eva Hvizdová, PhD.