Předmět zkoumání ekonomie
Ekonomie je věda usilující o poznání podstaty ekonomických sil, které významně ovlivňují náš život. Existovaly různé definice předmětu ekonomie, které se lišily podle školy, k níž patřily. U merkantilistů to bylo bohatství, jehož zdrojem byl podle nich obchod; fyziokraté přesunuli předmět ekonomie z oblasti oběhu do oblasti výroby, přestože za zdroj bohatství považovali pouze půdu a zemědělskou výrobu. Zástupci anglické školy rozšířili předmět ekonomie na zkoumání podmínek výroby a rozdělování národního bohatství vytvářeného ve všech sférách materiální výroby. V současnosti je ekonomie zkoumána jako věda o výrobě, rozdělování a spotřebě národního bohatství.
Ekonomie spolupracuje s mnoha dalšími vědami, jako jsou statistika, metody matematické pravděpodobnosti a jiné. Tedy ekonomie je interdisciplinární věda. Zahrnuje více směrů a škol, které jsou často protichůdné. Slovo ekonomie je řeckého původu (oikos – dům, hospodářství, nomos – pravidlo, zákon). Za počátek ekonomie jako samostatné vědy je považováno vydání díla Adama Smithe – Bohatství národů.
Subjekty ekonomie
Ekonomie vychází ze tří subjektů – domácnosti, firmy a stát
- domácnosti vystupují jako spotřebitelé statků a služeb, na druhé straně nabízejí výrobní faktory
- firmy nabízejí zboží a služby, od domácností kupují výrobní faktory
- stát se podílí na vytváření poptávky a nabídky, určuje „pravidla hry“
Ekonomie předpokládá, že subjekty jednají racionálně, což znamená, že jejich chování směřuje nejefektivnějším způsobem a nejkratší cestou k dosažení ekonomického cíle. Je vědou o tom, jak společnost využívá vzácné statky. Potřeba je pocit nedostatku, který se snažíme odstranit. Statky jsou prostředky k uspokojování potřeb.
Výrobní faktory
Mezi hlavní výrobní faktory patří:
- půda a přírodní zdroje – půda a přírodní zdroje představují dary přírody – půda, zdroje energie, minerální látky. Půda je sice produktem přírody, ale není volným statkem – její množství není neomezené.
- práce – práce je lidská činnost. Kvalitu práce ovlivňují duševní a fyzické schopnosti. Množství práce je ovlivněno počtem lidí schopných a ochotných pracovat. Hovoříme o ní také jako o lidském kapitálu, který má dvě období svého vývoje: období přípravy a získávání znalostí (vzdělávání) a období využívání získaných znalostí na tvorbu statků a služeb. Osobitou skupinou jsou lidé vyvíjející podnikatelskou činnost.
- kapitál – kapitál je odvozeným výrobním faktorem. Tvoří ho vyrobené statky, které ekonomika produkuje k tomu, aby sloužily k výrobě jiných statků. Osobitou formou je technologie, která má podobu myšlenky. Kapitálové statky se během svého fungování amortizují (opotřebovávají)
- informace – v posledních letech mnoho zdrojů uvádí jako další výrobní faktor informace, bez nichž se dnes nelze úspěšně produkovat, technologie a schopnost podnikat. Některé zdroje uvádějí informace jako součást výrobního faktoru kapitál.
Tři funkce ekonomie
Ekonomie jako vědní disciplína plní tři funkce:
- poznávací – zkoumá ekonomické jevy a procesy, snaží se je vysvětlit
- pragmatickou (praktickou) – poznatky, s nimiž přichází, se stávají základem pro praktické jednání ekonomických subjektů
- metodologickou – je teoretickým základem pro ostatní vědy – předmět a metodologie ekonomické teorie
Úrovně zkoumání ekonomie
Existují dvě úrovně zkoumání ekonomie, které nelze oddělit:
- mikroekonomie – zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy)
- makroekonomie – zkoumá fungování ekonomiky jako celku, zabývá se agregátními veličinami
Podle toho, zda se ekonomie snaží působit na ekonomický život, rozlišujeme:
- pozitivní ekonomii – přijímá ekonomickou realitu takovou, jaká je. Snaží se ji popsat a hledat zákonitosti jejího fungování. Soustředí se na popis ekonomické reality
- normativní ekonomii – zahrnuje ekonomické a hodnotové soudy. Jejím cílem je mít aktivní roli ve vývoji lidské společnosti.
Základní ekonomické pojmy
- Zákon vzácnosti a hranice produkčních možností
- Zákon klesajících výnosů
- Trh a tržní mechanismus a tržní subjekty
- Tržní konkurence
- Poptávka, křivka poptávky a požadované množství
- Nabídka a křivka nabídky
- Triáda ekonomických problémů
- Výrobní faktory – práce, půda, kapitál, informace
- Koloběh ekonomického života
- Efektivnost rovnovážné ceny
- Elasticita poptávky
- Elasticita nabídky
- Poptávka, nabídka a jejich časový prvek
- Tvorba rovnovážné ceny
- Teorie mezní užitečnosti
- Kardinální koncepce užitečnosti
- Ordinální koncepce užitečnosti
- Produkční funkce
- Substituční, komplementární, nezávislé a alternativní statky
- Mezní náklady a mezní příjem
- Bod rovnováhy výrobce
- Druhy tržních struktur
- Zisk dokonale konkurenční firmy
- Chování firmy za podmínek dokonale konkurenčního trhu
- Celkový produkt a mezní produkt
- Monopol, zisk monopolu
- Mzda
- Teorie rozdělování na základě mezní produktivity
- Důchody
- Teorie kapitálu
- Trh kapitálu
- Půdní renta
- Základní veličiny vyjadřující makroekonomickou výkonnost ekonomiky a další veličiny vyjadřující makroekonomické výsledky ekonomiky.
- Metody výpočtu HDP:
- Složky agregátních výdajů HDP
- Výdajová metoda výpočtu HDP
- HNP a NNP, čisté ekonomické blahobyt NEW
- Měření výkonnosti ekonomiky
- Příjmová metoda výpočtu HDP
- Makroekonomická rovnováha
- Modely makroekonomické rovnováhy
- Alternativní přístupy k makroekonomii
- Spotřební funkce
- Funkce úspor
- Investiční multiplikátor
- Peníze
- Kupní síla peněz
- Tvorba bankovních peněz
- Cenové indexy
- Ekonomický růst
- Ekonomický cyklus, hospodářské cykly
- Nezaměstnanost
- Inflace, deflace, dezinflace, členění inflace podle proporcionality
- Phillipsova křivka
- Role státu v ekonomice
- Magický čtyřúhelník
- Nástroje, které stát využívá při podpoře efektivnosti, zmírnění nerovností na trzích
- Nástroje fiskální politiky
- Nástroje monetární politiky
- Otevřená ekonomika
- Vliv exportu na output a ceny
- Protekcionismus
- Komparativní výhody a absolutní náklady
- Ekonomické náklady vyvolané clu
- Čistý export
- Čisté zahraniční investice NFI
- Multiplikátor otevřené ekonomiky
- Transformační a adaptační funkce mezinárodního obchodu
- Vliv importu na output a ceny
- Integrace na makroúrovni
Nejvýznamnější ekonomové a ekonomické školy
- Alternativní teorie tržní ekonomiky
- Fyziokratismus a fyziokraté
- Klasická ekonomie a představitelé klasické ekonomie
- Kontrakční teorie
- Konzervatismus
- Marxistická ekonomická teorie
- Merkantilismus a merkantilisté
- Neokeynesianismus a postkeynesianismus
- Neoklasická ekonomie
- Neokonzervatismus
- Neokonzervativní koncepce
- Nobelova cena za ekonomii
- Od liberalismu k neoliberialismu
- Osobnosti ekonomického myšlení na Slovensku
- SOUČASNÉ ekonomické teorie
- J. M. Keynes a Keynesova makroekonomická teorie
- Významné osobnosti ekonomického myšlení v 1. ČSR
Metodologie ekonomie
Uplatnění vědecké metody (Metodologické východiska ekonomie) v ekonomii zahrnuje několik na sebe navazujících fází:
- proces pozorování
- pozorujeme současné i historické jevy, snažíme se je popsat
- formování hypotéz
- abychom odhalili významné souvislosti mezi jevy, abstrahujeme od některých aspektů jevu (metoda abstrakce)
- souvislosti uspořádáme do teorie (neověřená teorie = hypotéza)
- pro formování hypotézy používáme analýzu:
- vychází z dedukce – postup od obecného k jednotlivému
- opakem dedukce je indukce – postup od jednotlivého k obecnému
- testování hypotéz, jejich interpretace
- zkoumají se například preference spotřebitele
- ankety, průzkumy
- syntéza jako základ ekonomické teorie
- na základě analýzy pozorovaných jevů docházíme k syntéze – spojení dílčích poznatků a vytváření ekonomické teorie
- podle změn ekonomické reality se mění i ekonomické teorie
Zdroje ekonomie
Pro získávání poznatků z okolí se používají různé metody:
- Empirické metody
- Pozorování – neznamená pouze registraci, ale také interpretaci pozorovaných jevů. Schopnost zachytit procesy v pozorovaném jevu závisí i na předchozích znalostech badatele. Při každém pozorování vystupují do popředí otázky přesnosti a podrobnosti pozorování
- Měření – určení kvantitativní stránky zkoumání jevů a jejich vlastností. Důležitá je volba měřicích jednotek. Problémem u této techniky je konstrukce jednotlivých ukazatelů
- Experiment – jevy reálného světa se zkoumají za kontrolovaných a řízených podmínek s cílem ověřit pravdivost určité hypotézy nebo teorie. Umožňuje zkoumat určitý jev v čisté podobě i za extrémních podmínek a také poskytuje možnost jeho opakování
Obecné teoretické metody
- Abstrakce – nejdůležitější nástroj. Představuje myšlenkový postup, při kterém opomíjíme nepodstatné vlastnosti zkoumaného objektu a současně vyčleňujeme, fixujeme a zkoumáme jeho podstatné charakteristiky. Umožňuje proniknout do podstaty jevu, vyčlenit jeho stěžejní vlastnosti. Výsledkem jsou určité pojmy, kategorie, které odrážejí společné podstatné znaky
- Analýza – rozčlenění složité ekonomické skutečnosti na jednotlivé části, čímž se vytvářejí podmínky pro poznání jejich jednotlivých aspektů. Hlubší poznání částí je předpokladem lepšího poznání jevu jako celku.
- Syntéza – sjednocení jednotlivých částí vyčleněných prostřednictvím analýzy do jednoho celku. Syntéza umožňuje poznat vnitřní strukturu a vzájemné vztahy mezi jednotlivými složkami jevu
- Indukce – odvozování závěrů z empirického materiálu. Je postupem od zvláštního k obecnému. Je úplná, pokud byl obecný poznatek odvozen ze všech jevů dané množiny, tj. prozkoumáním každého jedinečného jevu, což předpokládá malý a snadno zjistitelný počet
