Hospodářský cyklus
Hospodářský cyklus je opakující se nesoulad mezi potenciálním a skutečným hrubým domácím produktem (HDP). Může vzniknout, pokud existuje poptávka, která převyšuje možnosti ekonomiky z hlediska nabídky, v takovém případě se jedná o nabídkový nesoulad. Pokud je nízká produktivita práce a náklady jsou vysoké, pak vzniká nesoulad. Vztah mezi nesouladem skutečného a potenciálního HDP (hrubý národní produkt GNP) vysvětluje Okunův zákon.
Termínem hospodářský cyklus obecně označujeme určitý typ kolísání souhrnné ekonomické aktivity. Projevuje se vzestupem (expanzí, konjunkturou) nebo poklesem (recese, depresí) základních makroekonomických veličin, i když ne u všech se stejným průběhem. Používání slova cyklus naznačuje, že tyto změny mají periodický charakter.
Okunův zákon
- každé 2 % poklesu skutečného GNP ve vztahu k potenciálnímu GNP zároveň znamená zvýšení nezaměstnanosti o 1 %.
- řešení těchto problémů dělí ekonomy do dvou skupin:
- poptávkově orientovaný směr ekonomického růstu (Keynes)
- nabídkově orientovaný směr ekonomického růstu (neokonzervativci, monetaristé)
- průběh výkonnosti ekonomiky má tvar pahorku – hospodářský cyklus
Cyklický vývoj ekonomiky
Kolísavý charakter ekonomiky, který se projevuje opakovaným růstem a poklesem reálného hrubého domácího produktu, cenové hladiny, míry nezaměstnanosti a úrokových sazeb, jsou projevy probíhajících ekonomických cyklů. Když hovoříme o cyklickém vývoji ekonomiky, máme na mysli určitou dlouhodobou nepravidelnou periodicitu jevů spojených s poklesem a růstem makroekonomických ukazatelů. Cyklický vývoj však nepředstavuje konečnou podobu ekonomického cyklu. Důležitý je trend vývoje ekonomiky. Ten představuje přímka, která může mít obecně klesající nebo rostoucí charakter. Tato přímka určuje globální a dlouhodobější směr vývoje ekonomiky. Ekonomické cykly se projevují ve formě výkyvů od této přímky.
Ekonomický neboli hospodářský cyklus je pravidelné střídání vzestupných a sestupných fází ekonomiky. Tvoří ho 4 fáze:
- kontrakce (recese) – fáze poklesu
- dno (sedlo) – bod ukončení poklesu (bod dolního zvratu)
- expanze – fáze růstu
- vrchol – bod ukončení růstu (bod horního zvratu)
Kontrakce
Recese je fáze ekonomického cyklu, pro kterou je charakteristický pokles a zpomalení ekonomické aktivity. Rozpoznat ji lze na základě ukazatelů reálného hrubého domácího produktu na čtvrtletní bázi. Pokud tento ukazatel zaznamená pokles ve dvou po sobě následujících čtvrtletích, znamená to, že ekonomika je ve fázi recese. Za nedostatky této definice můžeme považovat nezohlednění dalších důležitých faktorů, jako je nezaměstnanost nebo spotřebitelská důvěra.
Kontrakce znamená oslabení ekonomické aktivity. V této fázi dochází ke snížení agregátního produktu pod úroveň potenciálního produktu. Pokud se ekonomika dostane pod tuto úroveň delší než 6 měsíců, nastává recese. Hluboký a dlouhodobý pokles nazýváme deprese. Na depresi mají vliv:
- zvyšování míry nezaměstnanosti
- snižování objemu investic
- narůstání nevyužitých výrobních zdrojů
Ve fázi recese produkce stagnuje, trh se snaží očistit od přebytečné produkce, neefektivit ve výrobním procesu a lidských zdrojů. To vede ke snížení zisků podniků, zvýšení míry nezaměstnanosti a poklesu HDP. Recese může být rovněž spouštěcím mechanismem deprese, pokud ekonomická aktivita zaznamená výrazný pokles. Taková fáze může a většinou také trvá několik let, přičemž pojem deprese se používá pro hlubokou nebo dlouhotrvající recesi.
Ukončení této fáze ohraničuje dno ekonomického cyklu.
Dno
Dno označujeme také jako dolní bod zvratu. Úroveň agregátního produktu dosahuje nejnižší úrovně. Investiční aktivita je zcela utlumená. Vytvářejí se předpoklady pro obnovení růstu agregátního produktu, například zásahy státu do ekonomické aktivity. Více o ekonomické a hospodářské krizi naleznete v sekci Hospodářská krize.
Dno představuje nejnižší úroveň, které dosáhne reálný hrubý domácí produkt a zároveň i ostatní ekonomické ukazatele. Je to bod, kdy se trh zbavuje přebytečných produktů, nadbytečných pracovních sil a nevyužitých výrobních procesů. V této fázi se trh samočinně čistí a ekonomika dosahuje bodu, ve kterém přírůstky makroekonomických ukazatelů dosahují nulových hodnot. Ekonomický cyklus v tomto bodě dosahuje svá minima. Dno je zároveň bodem zvratu, kdy se ekonomika obnovuje, tržní systém se znovu rozbíhá a ekonomický cyklus přejde do fáze expanze.
Expanze
Během expanze dochází v ekonomice k oživení. Úroveň agregátního produktu se postupně zvyšuje. Roste také zaměstnanost a investice. Ekonomika se dostává do fáze vrcholu. Více o ekonomickém růstu najdete v článku Ekonomický růst a stabilita.
Expanze je fází růstu makroekonomických veličin. V této fázi roste reálný hrubý domácí produkt, klesá míra nezaměstnanosti a zvyšuje se výkonnost ekonomiky. Je to fáze zvětšování objemu nebo intenzity, naplňování a rozpínání ekonomiky. Jejím ukončením je zpravidla vrchol ekonomického cyklu.
Vrchol
Vrchol představuje horní bod růstu. Agregátní produkt dosahuje maximální úrovně. V tomto bodě dochází k přehřátí ekonomiky. Postupně začíná pokles ekonomické aktivity a redukce agregátního produktu.
Vrchol je horním bodem zvratu. Označuje vrchol ekonomického růstu, kdy se podobně jako u dna přírůstky makroekonomických ukazatelů dostávají na nulové hodnoty, avšak s tím rozdílem, že u dna se tyto přírůstky mění ze záporných na nulové, zatímco u vrcholu z kladných na nulové vzhledem k předchozí fázi cyklu. Tento bod označuje začátek nového ekonomického cyklu.
Typy ekonomických cyklů
Ekonomické cykly se z teoretického hlediska dělí do skupin na základě dvou hlavních ukazatelů: časové délky ekonomického cyklu a jeho periodicity.
Délku definuje vzdálenost na časové ose mezi dvěma po sobě následujícími vrcholy ekonomického cyklu.
Periodicitou rozumíme střídání takto ohraničených cyklů. Tyto veličiny sledujeme na měsíční a roční bázi. Schumpeter rozlišoval tři základní typy hospodářských cyklů. Jsou to následující typy:
- krátké cykly
- středně dlouhé cykly
- dlouhé cykly
Kitchinovy cykly
Kitchinovy cykly jsou krátké cykly, které charakterizuje krátkodobé kolísání reálného produktu jako důsledek sezónních vlivů a výkyvů. Příčiny mohou být různorodé, od vlivu počasí až po specifika či sezónnost různých odvětví. Jejich příčinou opakování jsou zásadní změny stavu zásob surovin, materiálů či polotovarů. Doba trvání Kitchinových krátkých ekonomických cyklů je dva až tři roky.
Juglarovy cykly
Juglarovy cykly nebo středně dlouhé cykly vznikají a probíhají ve středně dlouhých ekonomických cyklech, souvisejí se změnou v poptávce po investičních statcích, tzn. strojích, technologických zařízeních a jiných formách reálného kapitálu.
Změna poptávky je odvozena od změny úrokové míry. Tyto typy cyklů mají délku trvání od šesti do deseti let.
Kondratěvovy (Kuzněcovovy) cykly
Kondratěvovy (Kuzněcovovy) cykly jsou dlouhé cykly, které vznikají v dlouhém časovém horizontu, souvisejí s zásadními inovacemi a objevy a jejich zaváděním do praxe. Dobrou ukázkou těchto cyklů z historie jsou objevy a inovace v oblasti dopravy, jako parní stroj nebo počátky automobilového průmyslu.
Tyto cykly jsou úzce spjaty s technologickým pokrokem a využíváním progresivních moderních technologií. Každá významná inovace přináší ekonomice pozitivní vývoj během relativně dlouhé doby. Proto mohou tyto cykly trvat čtyřicet až šedesát let. Jednotlivé literární zdroje se však v přesné definici délky těchto cyklů liší.
