Funkce komunikace:
Komunikace je nejvýznamnějším vynálezem člověka. Zároveň představuje redukci nejistoty. Vychází z potřeby uspokojit pud po dorozumívání. Zajišťuje adaptaci člověka ve společnosti a ovlivňuje síť společenských vztahů. Je důležitým faktorem psychické stability. Patří mezi klíčové prvky organizace. Jejím úkolem je zajistit integraci jednotlivých složek firmy do koordinovaného celku. Díky ní lze modifikovat chování, dosahovat efektivní změny, účelně využívat informace a realizovat stanovené cíle.
Význam komunikace v současné společnosti
- informační společnost
- společnost znalostní a společnost celoživotního vzdělávání
- komunikační strategie
- komunikační krize společnosti
V etapě informační společnosti požadují zaměstnavatelé od budoucích spolupracovníků v rámci sociokulturní kvalifikace:
- komunikační schopnosti (verbální, neverbální, písemné, ústní, individuální i týmové),
- prezentační dovednosti a znalosti – schopnost produktivně diskutovat, argumentovat a polemizovat,
- zdravé sebevědomí, toleranci, uznávání morálních a etických hodnot, kreativitu, flexibilitu a iniciativu,
- schopnost práce v týmu a kreativní spolupráci v rámci věkově, sociálně a etnicky heterogenních týmů.
Základní pojmy
V případě komunikace mezi lidmi hovoříme o sociální komunikaci – tři druhy: ústní, písemná, vizuální.
Z hlediska použití komunikačních prostředků se komunikace dělí na: verbální, neverbální a realizovanou činy a skutky.
Komunikační jednání je vždy zaměřeno na dosažení předpokládaného cíle, kterým může být:
- výměna informací
- ovlivňování chování lidí
- ovlivňování mezilidských vztahů mezi jednotlivci a vůči vlastní osobě
Funkce komunikace
- informatívní
- poznávací
- instruktážní
- vzdělávací a výchovná
- osobní identity
- socializační a společensky integrující
- přesvědčovací
- posilující a motivující
- zábavná
- důvěrná
- úniková
Komunikační kompetence = soubor všech mentálních předpokladů, které činí člověka schopným komunikovat, realizovat komunikační procesy a hodnotit účast ostatních (zahrnuje rovněž uplatňování sociokulturních pravidel – např. jazyková etiketa).
Komunikační schopnosti = souhrn: úrovně mluveného projevu, emoční kompetence, zdravé sebevědomí, sebepoznání, poznání komunikačních partnerů.
Patří sem:
- poslouchání a naslouchání (53 %)
- mluvení (16 %)
- čtení (17 %)
- psaní (14 %)
- vnímaní neverbální komunikace
Typy komunikace
Agresivní, asertivní, cizojazyčná, člověk s počítačem, dotyková, obousměrná, e-mailová, interpersonální, jednosměrná, konfliktní, masová, mediální, moderátorská, náhodná, negativní, obchodní, odborná, oficiální, pozitivní, pasivní, pracovní, právní, psaná, řečová, skupinová, sociální, společenská, tváří v tvář, vědecká, verbální, záměrná, zprostředkovaná.
Zásady efektivní komunikace
Pro úspěch v zaměstnání je rozhodující:
- jak dobře lidi známe (60 %)
- jaký dojem dokážeme vzbudit (30 %)
- jak jsme dobří ve své práci, co umíme, jaké je naše individuální know-how (10 %)
85 % osobního úspěchu spočívá v umění jednat s lidmi a pouze
15 % ve znalostech.
Základní požadavky efektivní komunikace: srozumitelnost, stručnost, správnost, úplnost, zdvořilost.
Základní doporučení pro efektivní komunikaci (Carnegie)
Základní pravidla jednání s lidmi
Jak se lidem zalíbit
Jak přesvědčit lidi
Jak změnit lidi, aniž byste je urazili
Základní pravidla jednání s lidmi
Nesnižujte hodnotu druhých lidí (nedevalvujte je)
Zvyšujte hodnotu druhých lidí (evalvujte je)
Podněcujte druhé lidi k činnosti
Faktory ovlivňující proces komunikace
- mohou mít charakter individuální, sociální nebo situační
- mohou proces komunikace urychlovat (akcelerátory) nebo zpomalovat (retardéry)
Komunikační bariéry
Jsou překážky, které je třeba při komunikaci překonávat nebo které realizaci komunikace brání.
Hlavní komunikační bariéry:
- nadměrná a nevhodná komunikace – vedoucí k informačnímu přetížení
- nesprávné kódování nebo dekódování zprávy
- volba nevhodného komunikačního média
- selhání zpětné vazby – chybí jistota, zda byla zpráva správně pochopena a interpretována
- nevhodná slovní zásoba – používání slangů, vysoce specializovaných termínů
- nesprávné, neúplné nebo nevhodné informace
Překážky (bariéry) v komunikaci lze rozdělit do několika skupin:
- Bariéry vnímání:
- environmentální stimuly
- postoje a hodnoty příjemce
- potřeby a očekávání příjemce
- Bariéry porozumění:
- jazyk, sémantické problémy
- schopnost příjemce naslouchat a přijímat zejména ty zprávy (sdělení), které jsou ohroženy v důsledku jeho či jejího vnímání
- příliš dlouhá, obsáhlá komunikace
- efekt statusu
- Bariéry přijetí:
- předsudky
- individuální konflikty mezi odesílatelem a příjemcem
Eliminace komunikačních bariér: jistota, že zpráva sleduje jasný cíl; věnování dostatečného času přípravě sdělení; volba vhodného prostředí pro ústní komunikaci; žádost o radu, pokud ji potřebujeme; předpokládání otázek příjemce; pečlivý výběr nejvhodnějšího komunikačního média; mít při přípravě sdělení vždy na paměti jeho příjemce; využívat zpětnou vazbu k ověření správnosti interpretace přijaté zprávy; vždy průběžně zdokonalovat své komunikační schopnosti; vždy si uvědomovat, že sdělení musí být srozumitelné, úplné, stručné, správné a zdvořilé; nedávat příjemci takové zprávy, které bychom sami nechtěli dostávat.
