Milton Friedman
Neokonzervativismus byl ekonomický směr, který prosadil Milton Friedman (tzv. Chicagská škola). M. Friedman byl duchovním otcem tzv. neokonzervativismu (reaganomiky – ekonomika Ronalda Reagana), vyvinutého v 70. a 80. letech 20. století v USA. Pozadím tohoto nového proudu (new wave) v ekonomii byla krize keynesiánství při řešení stagflace a narůstající nezaměstnanosti.
Státní rozpočet s rostoucím nevyrovnaným saldem, relativně vysoké daňové zatížení amerického obyvatelstva, špatné zdravotnictví a školství apod. vytvářely podmínky pro obrat v teorii i hospodářské politice. Nástup neokonzervativismu byl umocněn nástupem druhé etapy vědeckotechnické revoluce.
Milton Friedman tvrdil, že systém všeobecného sociálního zabezpečení je podvod na lidech, kteří pracují a platí daně, odmítal zákonné stanovení minimální mzdy, odborový monopol na trhu práce, progresivní zdanění příjmů. Milton Friedman je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii (1976).
Neokonzervativní hospodářská politika
Pro neokonzervativní hospodářskou politiku jsou typické tyto rysy:
- redukce státních zásahů do ekonomiky
- redukce sociálních programů
- snížení zahraničních sazeb důchodové politiky
- zrušení státní garance minimálních mezd a ochrany spotřebitelů
- postupné snižování deficitu státního rozpočtu
Monetarismus
Stručná charakteristika monetarismu spočívá v akceptování významu peněz a měnové politiky v hospodářských procesech. V pozadí jsou principy tzv. kvantitativní teorie peněz, tj. zvyšování peněz v oběhu ročně cca o 3–5 % ve vztahu k růstu hrubého národního produktu (HNP). Podle M. Friedmana je tržní mechanismus schopný obnovit narušenou rovnováhu automaticky. Významná role se přisuzuje poptávce po penězích, podmíněné velikostí bohatství a jeho změnami, resp. rozdělením bohatství na tzv. fyzický a lidský kapitál.
Friedman tvrdil, že trh selhává a stát chrání zákazníky před tím, aby se prodejci spojili a stanovili společnou cenu. Stát má zasahovat do ekonomiky nejen když je pozdě, ale preventivně. Rozpracoval novou makroekonomii a mikroekonomii – novou fiskální ekonomiku.
Monetarismus byl proti státním zásahům do ekonomiky kromě regulace množství peněz v oběhu prostřednictvím emisní banky. Podstatou jsou peníze a rovnováha na peněžním trhu.
kvantitativní teorie peněz – růst množství peněz vyvolá růst cen, protože stejné množství zboží se směňuje za větší množství peněz a naopak.
M . V = P . Q
M – množství peněz v oběhu
V – rychlost oběhu peněz
P – průměrná úroveň cen
Q – reálný output
Phillipsova křivka
Z hlediska fungování tržní ekonomiky má podle monetaristů význam tzv. dlouhodobá Phillipsova křivka, založená na tzv. přirozené míře nezaměstnanosti, rozvinutá o tzv. inflační očekávání na straně hospodářských subjektů, která mají adaptivní charakter.
Teorie racionálních očekávání a Robert Emerson Lucas
Autory teorie racionálních očekávání byli E. Lucas a J. Barro. Teorie předpokládá racionální chování subjektů na trhu. Každý hospodářský subjekt jedná racionálně vzhledem k podmínkám, ve kterých se rozhoduje. Pro správné rozhodování jsou nezbytné včasné, úplné a pravdivé informace. Ekonomické jevy a procesy však mají stochastický charakter s poměrně vysokým procentem chyb.
Robert Emerson Lucas zastává názor, že odchylka od tzv. přirozené míry nezaměstnanosti může nastat právě v důsledku nesprávných agregovaných očekávání na straně pracujících.
Teorie racionálních očekávání tvořila součást neokonzervativní hospodářské politiky Ronalda Reagana.
A. Laffer a ekonomie nabídky
Ekonomie nabídky – autorem teorie ekonomie nabídky byl A. Laffer. Cílem teorie byla minimalizace státních zásahů, odmítnutí vysokého zdanění příjmů, produkovat více, efektivněji a racionálněji, podporovat aktivitu, tvořivost, zavádění inovací, daňovou reformu a snížení daní. Bohatství jednotlivce i státu pochází z výroby založené na individuální podnikatelské iniciativě.
V 60. a 70. letech 20. století se ukázalo, že keynesiánská hospodářská politika vede k inflaci. Nahradila ji teorie strany nabídky v rámci neokonzervativismu. Podle této teorie, pokud se snižuje daňové zatížení, zvýší se pracovní aktivita a úspory, které jsou základem investování. Nejvýznamnějším představitelem této teorie byl A. B. Laffer, který sestavil křivku vyjadřující vliv míry zdanění.
Teoretickou Lafferovu křivku lze interpretovat tak, že při zvýšení daňové sazby nad 50 % začne postupně daňový výnos státu klesat a při 100% sazbě je tento výnos nulový, protože nikdo není ochoten pracovat, pokud po zdanění nezíská žádný příjem.
Společenská odpovědnost podniků (SZP, CSR)
K jednomu z nejznámějších kritiků konceptu společenské odpovědnosti podniků (SZP, CSR, corporate social responsibility) patří nositel Nobelovy ceny Milton Friedman, představitel klasické ekonomie a zastánce liberální ekonomiky.
Prosazoval názor, že jedinou společenskou odpovědností firmy je provádět takové odpovědné aktivity, které vedou pouze ke zvýšení zisku. Friedman považuje za hlavní problém dodatečné náklady vynaložené na koncept SZP, které se projeví například nižšími výnosy, vyššími cenami výrobků a služeb nebo například nižšími mzdami zaměstnanců. V neposlední řadě se projeví i nižšími dividendami pro akcionáře. Podle Friedmana by skutečnost, že by se vedoucí pracovníci společnosti zaměřovali na jinou společenskou odpovědnost než vydělat co nejvíce peněz pro akcionáře, mohla zničit základy svobodné společnosti (Kunz, 2012). Milton Friedman napsal a publikoval množství knih a příspěvků, z nichž mnoho novodobých kritiků rádo cituje.
Neoliberalismus
Oponentem neokonzervativismu byl neoliberalismus, který trvá na názoru: Nechť trh vyřeší, co může, zbytek vyřešíme my. Neoliberalismus je označení pro politickou a/nebo ekonomickou ideologii (politiků, obchodníků, novinářů a bankéřů, nikoli však vědců) založenou na jednoduchých axiomech, že trh (soukromý sektor) vždy funguje dobře a stát vždy funguje špatně; do značné míry se překrývá s pojmy neokonzervativismus či thatcherismus (pro západní státy), Washingtonský konsenzus (pro chudší země) a tržní fundamentalismus. (Vincent 2009)
