Teorie racionálních očekávání
Teorie racionálních očekávání nám obecně říká, že hospodářské subjekty se chovají racionálně a cílevědomě při získávání a vyhodnocování informací, stejně jako při jejich využívání. Podnětem ke vzniku této teorie byly také zkušenosti z koncepce teorie adaptivních očekávání.
Teorie adaptivních očekávání
Podle koncepce adaptivních očekávání se jednotlivé tržní subjekty přizpůsobují postupně, vycházejíce z předchozího vývoje ekonomiky a ekonomických veličin, a na změny vývoje nereagují okamžitě. Ke změněným podmínkám a nové tržní situaci přizpůsobují své ekonomické rozhodování postupně. To znamená, že pokud například v průběhu několika let ceny ročně vzrostly v průměru o 4 % a najednou se v jednom roce zvýšily o 12 %, pak podle této koncepce adaptivních očekávání lidé předpokládají, že v dalším roce dojde k růstu cen o 5 %, a to proto, že stále připisují velký význam dlouhodobým, starým informacím a nejsou schopni pružně změnit svá očekávání na základě nových informací.
Racionální vs. adaptivní chování tržních subjektů
Podle teorie racionálních očekávání růst cen například o 10 % okamžitě motivuje tržní subjekty k hledání příčin této změny a zároveň k pružnému přizpůsobení se změněným podmínkám. To znamená, že se tržní subjekty snaží co nejlépe (racionálně) využít všechny dostupné informace. Tato teorie také připouští, že při uzavírání závěrů na základě těchto informací mohou jednotlivé tržní subjekty dospět k chybným očekáváním. Proto se rozlišují tzv. individuální očekávání (která mohou být v zásadě rozdílná – představují odlišné pohledy na fungování hospodářství jednotlivých tržních subjektů) a agregátní očekávání (která by se měla přibližovat jednotnému závěru, a to zejména proto, že obsahují všechny dostupné informace, které individuální očekávání neměla). Důležité je, že tato individuální očekávání jsou vzájemně nesouvisející a slučitelná, což je základní předpoklad pro agregaci těchto očekávání.
Reakce na hospodářská opatření vlády
Podle teorie racionálních očekávání nejsou reakce hospodářských subjektů na stejná ekonomická opatření vlády vždy shodné. Lidé na základě vlastních zkušeností a racionálních očekávání důsledků určitého hospodářského opatření vlády mění svou počáteční reakci, pokud se vláda později opět vrátí ke stejné hospodářské politice, která předtím nesplnila očekávání hospodářských subjektů.
Pružnost mezd a problém nezaměstnanosti
Jedním ze základních předpokladů teorie racionálních očekávání je, že ceny a mzdy jsou pružné. Tento předpoklad je diskutabilní zejména na trhu práce, kde se rovnováha mezi nabídkou a poptávkou nevytváří tak rychle, jak tyto teorie předpokládají. Základní otázkou je problém nezaměstnanosti. Teoretici zde rozlišují dobrovolnou a nedobrovolnou nezaměstnanost.
Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Z teorie racionálních očekávání, která vychází z předpokladu pružných mezd, vyplývá, že nezaměstnanost má převážně dobrovolný charakter. Nabídka práce neroste proto, že reálné mzdy jsou nízké.
Teoretický spor s moderní makroekonomií
Teoretický spor mezi teorií racionálních očekávání a zástupci moderního hlavního proudu makroekonomie spočívá v chápání rozdílu mezi dobrovolnou a nedobrovolnou nezaměstnaností. Na rozdíl od školy racionálních očekávání se teoretici hlavního proudu domnívají, že nezaměstnanost, zvláště v období recese, je nedobrovolná.
Makroekonomické důsledky
Makroekonomické důsledky teorie racionálních očekávání jsou výrazné zejména v oblasti hospodářské politiky. Pokud se hospodářské subjekty chovají racionálně, znamená to, že dokážou předvídat důsledky vládních opatření ještě předtím, než se plně projeví. Z toho vyplývá, že tradiční nástroje fiskální či měnové politiky ztrácejí část své účinnosti. Pokud například vláda oznámí zvýšení výdajů na podporu ekonomiky, subjekty si mohou uvědomit, že to povede k růstu veřejného dluhu nebo inflace, a proto své chování upraví tak, že sníží očekávaný pozitivní efekt vládní politiky.
Kritika teorie racionálních očekávání
Kritika teorie racionálních očekávání upozorňuje především na nereálnost předpokladu dokonalého a okamžitého zpracování všech informací. V reálné ekonomice mají jednotlivci i firmy omezené znalosti, přístup k informacím a schopnost je vyhodnocovat. Kromě toho jsou informace často neúplné, nejasné nebo protichůdné. Proto se ekonomické rozhodování v praxi více přibližuje ke koncepci adaptivních očekávání nebo kombinaci obou přístupů.
Praktické uplatnění
Praktické uplatnění této teorie můžeme nalézt například v měnové politice centrálních bank. Pokud centrální banka oznámí, že jejím cílem je udržet inflaci na úrovni 2 % a trh její deklaraci důvěřuje, pak se toto očekávání promítne do mzdových vyjednávání, tvorby cen a investičních rozhodnutí. V takovém případě může samotné očekávání působit jako stabilizační faktor a centrální banka nemusí zasahovat tak výrazně. Naopak, pokud důvěra v politiku banky chybí, očekávání se od cíle odchýlí a politika ztrácí účinnost.
Vliv na hospodářský cyklus
Vliv na hospodářský cyklus je dalším důležitým aspektem. Podle zastánců teorie racionálních očekávání lze vysvětlit hospodářské výkyvy především jako důsledek neočekávaných, náhodných šoků (například cenových nebo technologických), nikoli jako výsledek systematické vládní politiky. Kdyby hospodářské subjekty vždy přesně odhadovaly důsledky vládních opatření, nebylo by možné pomocí hospodářské politiky dlouhodobě snižovat nezaměstnanost nebo zvyšovat produkci.
Současné hodnocení a význam teorie
Současné hodnocení teorie ukazuje, že ačkoli některé její předpoklady jsou přísné a v praxi obtížně aplikovatelné, teorie racionálních očekávání významně přispěla k lepšímu pochopení fungování ekonomiky. Poukázala na důležitost očekávání v ekonomickém rozhodování a na to, že hospodářská politika nemůže být účinná bez důvěryhodnosti a předvídatelnosti. V současnosti se často kombinuje s jinými přístupy, například s teorií omezené racionality nebo behaviorální ekonomií, které lépe reflektují skutečné chování lidí na trhu.
