Pojem, význam a druhy kalkulací
Kalkulace je vyčíslení nákladů na kalkulační jednotku. Kalkulační jednotkou může být:
- jednotka výkonu (např. 1 oblek, 1 židle)
- část výkonu (vystřižení 1 obleku)
- násobek výkonu (1 000 cihel)
Kalkulace nákladů
Kalkulace nákladů představuje určení nebo zjištění nákladů na kalkulační jednotku tržně použitelnému výkonu (externí výkon) nebo vnitroorganizačnímu výkonu (interní výkon v rámci podniku). Kalkulace nákladů je důležitá v oblasti řízení podniku a využívá se k ovládání hospodárnosti. Kalkulace nákladů slouží k stanovení cen, ocenění zásob vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary, výrobky) a je rovněž důležitá při stanovení cen hotových výrobků, které jsou předmětem prodeje.
Výkony
Výkon představuje výrobek, práci, službu. Výkon musí být přesně vymezen z hlediska:
- množství (vyjádřeno v měrných jednotkách, např. 1 kg mouky, 1 tuna pšenice, 1 oblek, 1 l ovocné šťávy)
- kvality (1 pánský vlněný oblek velikosti 40, 1 kg hladké mouky)
- času – hodiny, dny – údržbářské práce
- jiným způsobem např. obrat prodejny v eurech, výkon autodopravy v tunokilometrech (tkm)
Význam kalkulace
Význam kalkulace:
- oceňování zásob vlastní výroby (nedokončené výroby, polotovarů, výrobků) v účetnictví
- zpracování rozpočtů středisek pro rozpočtové řízení
- podklad pro cenové rozhodování – určení ceny prodávaného výrobku
- kontrola nákladů na určený výkon (porovnání výsledné kalkulace s předběžnou)
- řízení a kontrola hospodárnosti
- poskytování podkladů při rozhodování mezi zabezpečením výkonu vlastními pracovníky nebo dodavatelsky
Druhy kalkulací
Druh a rozsah kalkulací, členění nákladů v kalkulaci a jejich využití si účetní jednotka určuje sama. Z hlediska času je kalkulace:
- předběžná kalkulace – provádí se před zahájením výroby, tj. určují se náklady na kalkulační jednotku předem
- výsledná kalkulace – po skončení výroby – zjišťuje se skutečná spotřeba na kalkulační jednotku
U téže kalkulační jednotky musí být předběžná a výsledná kalkulace věcně a formálně porovnatelné.
Z hlediska přesnosti, tj. znalosti vstupů na kalkulovaný výkon, se kalkulace dělí na:
- normativní kalkulace – sestavují se podle ověřených norem a normativů. Normativní kalkulace mohou být:
- plánové – sestavují se s delším časovým předstihem
- operativní – krátkodobé – zohledňují podmínky bezprostředně před zahájením výkonu (ceny materiálů, výše sociálních odvodů apod.)
- přepočtové kalkulace – při zavedení nového výrobku – přepočtem z porovnatelných jednotek výkonu
Cenová kalkulace představuje zvláštní druh kalkulací, kromě kalkulovaných nákladů obsahuje i kalkulovaný zisk.
Členění nákladů v kalkulaci
Z hlediska účelu, tj. jak náklady souvisejí s kalkulační jednotkou, dělíme náklady na:
- přímé náklady
- bezprostředně souvisejí s kalkulační jednotkou
- vznikají v přímé souvislosti s příslušným výkonem
- lze je přímo a přesně stanovit na kalkulační jednotku na základě různých technicko-hospodářských norem
- např. spotřeba základního materiálu na výrobu 1 výrobku (2,5 m látky)
- normy spotřeby práce na výrobu 1 výrobku (např. 20 Nmin)
- režijní náklady
- jsou společné pro více případně pro všechny vyráběné výrobky a nelze je přímo určit na kalkulační jednotku
- vznikají při zajištění, obsluze a řízení výroby (výrobní režie)
- při správě a řízení celého podniku (správní režie)
- při zajišťování odbytu výkonů (odbytová režie)
- režijní náklady se určují na kalkulační jednotku nepřímo pomocí různých kalkulačních metod (pomocí režijní přirážky, sazby apod.)
Kalkulační metoda a kalkulační vzorec
Kalkulační metoda je způsob, jakým se část společných nákladů přičítá na kalkulační jednotku – tj. určí se podíl režijních nákladů na kalkulační jednotku. Při kalkulaci se postupuje podle kalkulačního vzorce, který může obsahovat tyto položky:
přímý materiál
+ přímé mzdy
+ ostatní přímé náklady
+ výrobní režie
= vlastní náklady výroby
+ správní režie
= vlastní náklady výkonu
+ odbytové náklady
= úplné vlastní náklady výkonu
Přímé náklady
Mezi přímé náklady patří:
- Přímý materiál – spotřeba materiálu, který ve výrobním procesu vstupuje do výrobku a tvoří jeho podstatu nebo přispívá ke vzniku jeho podstatných vlastností, tj. základní materiál, suroviny, pomocný materiál nebo obaly, do kterých se výrobek plní – vyčísluje se pomocí technicko-hospodářských norem (THN) spotřeby materiálu a ceny materiálu
- Přímé mzdy – mzdy bezprostředně související s realizací výkonu, tj. mzdy výrobních pracovníků, kteří přímo vyrábějí daný výrobek a lze je přesně vyčíslit na 1 výrobek, závisí na odpracovaném čase na daném výrobku (počet normohodin) a na tarifní mzdě pracovníka.
- Ostatní přímé náklady – ostatní náklady, které lze určit přímo na kalkulační jednotku, např. zákonné sociální pojištění z přímých mezd, licence, patenty, opotřebení speciálního hmotného majetku
Režijní náklady
- Výrobní režie (provozní režie) – společné výrobní náklady, tj. náklady související s řízením a obsluhou výrobního procesu, které nelze určit přímo na kalkulační jednotku, např. spotřeba energie ve výrobě, odpisy strojů v dílně, opravy strojů, mzdy obsluhujících a pomocných zaměstnanců.
- Správní režie – společné náklady celého podniku, související s řízením a správou celého podniku, např. náklady na kancelářské potřeby, spotřeba energie v administrativě, mzdy pracovníků správy (ředitel, účetní, sekretářka), zákonné sociální pojištění z těchto mezd a další administrativní náklady – telefon, fax, internet…
- Odbytové náklady – náklady spojené s odbytem výrobků, např. náklady na skladování výrobků, propagaci, reklamu, prodej a expedici výrobků, obaly apod.
Kalkulační metody
Kalkulační metoda je postup, jakým se část společných nákladů přičítá na kalkulační jednotku. Podle použitého postupu rozlišujeme:
- Kalkulace jednoduchým dělením – při výrobě stejných kalkulačních jednotek
- Kalkulace dělením poměrovými čísly (indexem) – používá se při výrobě stejnotvárných výrobků lišících se spotřebou přímých nákladů
- Přirážková kalkulace – pokud jsou výsledkem činnosti různorodé výkony, podíl režijních nákladů na jednotku výkonu určíme pomocí režijní přirážky nebo režijní sazby podle zvolené rozvrhové základny
- Kalkulace nákladů ve sdružené výrobě – používá se, pokud při stejném technologickém procesu vzniká několik různorodých produktů. Náklady na hlavní produkt zjistíme odečtením ceny vedlejších produktů od celkových nákladů, nebo náklady na jednotlivé výrobky se rozdělí v určitém poměru podle ceny, hmotnosti apod.
Rozpočtové řízení
Účel a metody rozpočtového řízení
Rozpočtové řízení představuje určování ekonomických úkolů, jako jsou náklady, výnosy, výdaje, příjmy, hospodářský výsledek apod. na určité časové období předem. Rozpočet je výsledkem rozpočtového řízení a vyjadřuje plánovanou výši nákladů a výnosů účetní jednotky a jejích vnitroorganizačních útvarů, nikoliv na 1 kalkulační jednotku, ale na celý objem výkonů. Rozpočty se také nazývají finanční plány.
Členění rozpočtů
Rozpočty dělíme podle různých kritérií:
- Ze obsahového hlediska:
- rozpočty výnosů
- rozpočty nákladů
- jiné druhy rozpočtů, např. rozpočet nákupu, zásob, výsledku hospodaření, cash flow apod.
- Z časového hlediska:
- krátkodobé (operativní) rozpočty – sestavují se na kratší období než 1 rok, např. čtvrtletí, měsíce, dny
- roční rozpočty
- dlouhodobé rozpočty – sestavují se na více let (5 let)
- Z hlediska stupně řízení:
- základní (vnitropodnikové) rozpočty – sestavují se pro jednotlivé vnitropodnikové útvary (divize, střediska, provozy)
- souhrnné (podnikové) rozpočty – sestavují se za účetní jednotku jako celek
Členění nákladů v rozpočtech
Náklady v rozpočtech členíme:
- podle metod rozpočtování
- přímé náklady – při rozpočtování jejich celkové částky vycházíme z předběžných kalkulací přímých nákladů na 1 kalkulační jednotku, přičemž platí, že rozpočtová částka přímých nákladů = kalkulace přímých nákladů x plánovaný objem výkonů
- režijní (nepřímé) náklady – při jejich určení vycházíme ze zkušeností z minulých období, např. spotřeba čisticích prostředků, mazadel apod., nebo z operativních plánů, sazeb a limitů, např.: spotřeba energie, odpisy dlouhodobého majetku podle odpisového plánu
- podle vzniku nákladů
- prvotní – vznikají spotřebou externích výkonů, např. faktura za spotřebu elektrické energie od dodavatele
- druhotné – vznikají spotřebou vlastních výkonů účetní jednotky, např. spotřeba chlévské mrvy předaná ze střediska ŽIV do střediska RAV
Náklady se v rozpočtu podle závislosti na změnách objemu výkonů dělí na:
- Fixní (stálé) náklady – jsou to náklady, které nezávisí na množství vyráběných výkonů a tedy se při změnách objemu výroby jako celku nemění:
- absolutně fixní náklady (cestovné), případně se mění skokově, tedy jen při určité úrovni změny objemu výroby
- relativně fixní náklady (opotřebení strojů, spotřeba el. energie)
- Variabilní (pohyblivé) náklady – závisí na množství vyráběných výkonů, tudíž jejich celková částka se při změně objemu výroby mění. Takovou povahu mají všechny přímé náklady, ale i část nepřímých nákladů.
Člení se na:
- proporcionální náklady – rostou nebo klesají přímo úměrně s objemem výroby.
- neproporcionální náklady se dělí na:
- progresivní – rostou nebo klesají rychleji než objem výroby (mzda za práci přesčas)
- degresivní – rostou nebo klesají pomaleji než objem výroby (opravy, údržby)
- regresivní – jedná se o vzácně se vyskytující druh nákladů, které se mění opačně než objem výroby. Při jeho růstu klesají a naopak, např. náklady za prostoje
Nulový bod, kritický bod
S problematikou rozpočtů souvisí také výpočet tzv. nulového (kritického) bodu, který se označuje také jako bod zlomu. Nulový bod představuje takový objem výkonů, při kterém se náklady rovnají výnosům a hospodářský výsledek (HV) je nulový. Pokud chce podnik dosahovat zisk, musí vyrábět větší objem výkonů, než je výsledek nulového bodu.
HV = V – N
Výnosy = prodejní cena jednotky výkonu x objem výkonů
Náklady = celkové fixní náklady + (materiálové náklady na jednotku výkonu x objem výkonů)
HV = (PCj x Q
