Opatření NBS a vlády SR v roce 1999
V minulém roce přechod k plovoucímu kurzu koruny zpochybnil reálnost měnového programu NBS na rok 1998. Přesto však NBS při formování měnového programu na rok 1999 jako by nebrala v úvahu měnící se situaci v národním hospodářství. V období prudkého poklesu ekonomiky NBS nadále deklarovala stabilitu měnové jednotky jako jeden z hlavních cílů měnové politiky. Spolu s Ministerstvem financí SR konstatovala, že došlo k požadované harmonizaci měnové a fiskální politiky, přičemž fiskální politika má výslovně restriktivní charakter.
Prognózy vývoje základních makroekonomických ukazatelů, které byly vypracovány mezinárodními institucemi, předpokládaly, že v roce 1999 slovenská ekonomika vykáže:
- 4,0 % tempo růstu HDP
- 3,0 % tempo růstu osobní spotřeby
- 4,5 % tempo růstu soukromých investic
- 5,0 % tempo růstu průmyslové výroby
- 12,7 % míru nezaměstnanosti
- 8,0 % míru inflace
- 10,5 % růst nominálních mezd
- 9,0 % tempo růstu širší peněžní nabídky
Směnný kurz koruny vůči USD měl do konce roku 1999 stabilizovat na úrovni SKK 36,6 za 1,0 USD.
Musíme konstatovat, že ke konci května 1999 pokles ekonomiky a kurzu koruny překročil pesimistická očekávání. Realizace původně stanovených cílů měnové a fiskální politiky je v roce 1999 nereálná. Pomalu probíhající restrukturalizace národního hospodářství spolu s restriktivní hospodářskou politikou a liberalizací cen při více méně zastaveném růstu mezd a platů nekryje růst nákladů. Spolu se zvýšením DPH a zavedením dovozní přirážky působí kontraproduktivně vůči požadovaným efektům. Zdražuje vstupy, snižuje celkovou efektivní poptávku a napomáhá růstu šedé ekonomiky. Kontroverzní je také efekt hospodářské a tím i měnové politiky na požadovaný příliv přímých zahraničních investic.
Rating slovenské ekonomiky je na úrovni spekulativních investic. Znevýhodňuje i podniky, které vykazují dobré hospodářské výsledky. Ztěžuje přístup k financím, nutí i dobré podniky, aby si půjčovaly za podstatně horších podmínek, než jsou úrokové sazby na světových finančních trzích. Ministerstvo financí SR rovněž zjistilo, že nemůže prodat emitované cenné papíry za podmínek, které převládají na světových finančních trzích. Prodej cenných papírů se prodražil i účastí zahraničních poradců a zprostředkovatelů, přičemž není jasné, zda byl na výběr poradenské firmy a zprostředkovatele vyhlášen výběrový řízení.
I po rozdělení Československa vykazují ekonomiky České republiky a Slovenské republiky mnohé společné znaky. Tyto znaky se promítají i do měnové politiky obou států. Přitom měnová politika ČNB, navzdory podstatně lepším výsledkům z hlediska zajištění stability měny, je předmětem neutuchajících diskuzí. Nejen vláda Miloše Zemana, ale i Václav Klaus spojuje propad české ekonomiky právě s měnovou politikou České národní banky. Například podle P. Mertlíka měnová politika ČNB a následná neochota komerčních bank půjčovat peníze vede k uzavírání podniků a k růstu nezaměstnanosti. Můžeme doplnit, že ve skutečnosti zpomaluje restrukturalizaci národního hospodářství.
Na Slovensku, na rozdíl od České republiky, vznikla zajímavá situace. O měnové politice NBS se nediskutuje, a to navzdory jejímu vlivu na ekonomiku. Přitom kromě nepopiratelných pozitiv se i tato politika podepsala pod současný stav národního hospodářství. Znehodnocení kurzu koruny o 22 % za půl roku, výrazné snížení měnových rezerv, přetrvávající situace v IRB a.s., vysoké a kolísavé úrokové sazby atd. nutí daňové poplatníky zamyslet se nad výběrem cílů a nástrojů měnové politiky a její realizací. Například, navzdory dlouhodobě deklarované restrikci, peněžní agregát M2 je na Slovensku na úrovni 70 % HDP, zatímco v porovnatelných ekonomikách kolísá v rozmezí 40 až 50 %: ve Slovinsku 38 %, v Maďarsku 42 % a 47 % v Polsku. Rovněž dosud není jasné, jak NBS bude postupovat v střednědobém období, minimálně s výhledem na dva roky. Určitým ospravedlněním by mohla být skutečnost, že zatím žádná vláda na Slovensku nezveřejnila střednědobou hospodářskou politiku. V této souvislosti je diskutabilní i argument, že tuto politiku nemohla vypracovat v nestabilním prostředí. Ve skutečnosti je ucelená představa o vývoji Slovenska a národního hospodářství jednou ze základních podmínek stabilizace společnosti.
Absence střednědobého programu rozvoje a neznalost komparativních výhod slovenské ekonomiky způsobuje, že není jasné, která odvětví, výrobu, sektory a služby bude vláda podporovat respektive utlumovat nástroji, které jsou vlastní tržní ekonomice. V tomto směru nestačí pouze deklarovat, že Slovensko usiluje o vstup do EU. Jednostrannou můžeme také považovat orientaci fiskální politiky vlády. Tato politika zůstává v zajetí rozpočtových dogmat a představ, že rostoucí daňové zatížení povede k naplnění příjmů státního rozpočtu. Zvýšením daní a restrikcí je možné krátkodobě zvýšit příjmy státního rozpočtu, na druhé straně však klesá kupní síla, spotřeba a příjmy z tržeb. Také příjmy státního rozpočtu z daní právnických osob jsou kromě daňových úniků trvale snižovány rostoucí zadlužeností podniků a ztrátou odbytu. Kapitalizace úvěrů ve skutečnosti zhoršuje postavení bank v národním hospodářství a konečně snižuje také příjmy plynoucí z bankovního sektoru do státního rozpočtu. Naopak, restrukturalizace státem vlastněných bank klade zvýšené požadavky na daňové poplatníky. Proto pokud nedojde ke změně právních norem a institucionálního uspořádání společnosti, nelze očekávat požadované výsledky.
V odpovědi na otázku, jak dále postupovat při formování a realizaci hospodářské politiky vlády, lze konstatovat, že je třeba přerušit začarovaný kruh, v němž se tato politika pohybuje. Je nezbytné zásadně změnit strukturu veřejných financí a daňové zatížení podnikatelských subjektů a domácností. Přitom restrukturalizace ekonomiky není možná bez zásahů státu do národního hospodářství a dalších nepopulárních opatření. Po jejich realizaci a dosažení požadovaných efektů by měl státní intervencionismus ustoupit do pozadí ve prospěch tržních sil.
V dané situaci lze zdroje státního rozpočtu zvýšit:
- novelizací zákona o dani z příjmů kasin a peněžních her,
- zavedením paušální sazby daně z hracích automatů a výherních strojů,
- zvýšením odvodů z příjmů SPP za tranzit plynu – v tomto případě jde o prostředky státu a nikoli SPP,
- racionalizací a zefektivněním činnosti státní správy, včetně přehodnocení systému státních fondů, rozpočtových a příspěvkových institucí,
- zřízením Úřadu státní pokladny, který bude hospodařit s příjmy i výdaji státního rozpočtu,
- přehodnocením výnosnosti státního majetku, racionalizací, prodejem či zrušením ztrátových provozů.
Zvláštní pozornost vyžadují opatření zaměřená na privatizaci a vstup přímých zahraničních investic. Jde především o tvorbu legislativního, institucionálního a ekonomického prostředí, stejně tak jako etické normy spojené s tokem přímých zahraničních investic. Praxe jednoznačně ukazuje, že investiční činnost se váže na možnost expanze na trhu, stabilní institucionální prostředí, transparentní fiskální a měnovou politiku včetně minimálních výkyvů ve vývoji kurzu měnové jednotky. Tyto podmínky by měly být součástí fungování slovenské ekonomiky. Alternativou uvedených podmínek je chaos, sociální napětí a v konečném důsledku nesplnění ekonomických podmínek pro přijetí Slovenska do EU.
