Globalizace představuje jeden z hlavních hnacích motorů ekonomických změn, které mají vliv na všechny oblasti běžného života. Přisuzuje se jí role v rostoucí konkurenci a přerozdělovací úloze mezi zdroji bohatství.
Globalizace
Globalizace je složitý, rozmanitý a mnohostranný systém, který se začíná projevovat jako důsledek zintenzivnění situace. Charakteristické rysy globalizace:
- složitý systém (má vnitřní logiku – všechny státy, národy)
- dynamika, kvalita, kvantitativní ukazatele (kvalitativní dynamika – růst nebo pokles počtu globálních problémů)
- vnitřní aspekty – změna ve struktuře, prioritní globální problém – terorismus,
- vnější aspekty – změny, úlohy, význam v historickém vývoji lidské civilizace,
- komplexní interdisciplinární přístup.
Globální problémy
- vliv moderní techniky na životní prostředí
- využívání techniky světových rozměrů, technologie
- výživa obyvatelstva
- nedostatek surovin, zdravotnictví
- porodnost, růst počtu obyvatelstva
- terorismus
O globálních ekologických problémech se dozvíte více na stránce Globální ekologické problémy.
Světová ekonomika podle prof. Schwaba
Globalizací vzniká takzvaná světová vesnice, při které se jednotlivé ekonomické oblasti postupně vzájemně přibližují a stávají se závislejšími v rámci globalizačního komplexu. Podle prezidenta Světového ekonomického fóra prof. Schwaba bude světová ekonomika:
- globální ekonomikou vybudovanou na silných regionálních seskupeních, ovládanou a usměrňovanou megakonkurencí
- ekonomikou, v níž konkurenceschopnost bude určována schopností transformovat informace na poznatky a inteligenci
- ekonomikou, v níž budou inovace zaměřené na zdrojově náročný růst produktivity práce nahrazeny inovacemi založenými na všestranném využívání lidské tvořivosti
- molekulární ekonomikou, v níž mají jednotlivci možnost vytvářet hodnoty
- síťovou ekonomikou, v níž se zmíněné molekuly vzájemně propojují
- virtuální ekonomikou, překonávající omezení času a prostoru vytvářením virtuálních korporací, virtuálních týmů a agentur
- ekonomikou bez zprostředkovatelů, které nahradí moderní komunikační sítě
- ekonomikou, v níž hlavní vstupy budou založeny na znalostech a hodnotu práce bude nahrazovat hodnota znalostí
- globální ekonomikou, jejíž rozvoj je provázen oddělováním a realizací lokálních osobností a identit
- ekonomikou v reálném čase, vyznačující se zkracováním výrobních cyklů a „stlačováním“ času ve všech oblastech
- ekonomikou, která bude mít charakter flexibilní sítě sestávající a vytvářené flexibilními, štíhlými, rychlými a organickými jednotkami propojenými do pavučinového systému.
Planetární solidarita a planetární společnost
Planetární solidarita znamená, že třetina obyvatelstva žije ve světě nad poměry a dvě třetiny žijí v chudobě.
Goldbright tvrdí, že chudoba v období globalizace je největším a nejrozšířenějším neštěstím. Problém: vše je důležitější (Kapitalismus 21. století, 1991)
Planetární společnost představuje tento model: bohatí na jedné straně – obrovské částky na výzkum, informační technologie a tyto prostředky přinášejí nové možnosti.
Walschmit se zabývá protichůdností zájmů globální a národní ekonomiky.
Vyspělé státy zakládají velké podniky v rozvojových zemích a v důsledku toho lidé ve vyspělých zemích přicházejí o práci (viz Megatrendy 21. století)
Ekonomická interdependence je více či méně intenzivní závislost všech států a území světa v rámci existujícího mezinárodního ekonomického systému. Důsledkem je, že i jednostranná opatření a změny v mezinárodní pozici určité země ovlivňují pozice ostatních zemí.
V tom spočívá podstata: citlivost chování dané země na vývoj nebo politiku, která se uskutečňuje mimo její rámec. Změnami vládní politiky v zahraničí mohou být ovlivněny celé ekonomiky. Proto žádná země nemůže rozvíjet svou vnitřní hospodářskou politiku bez toho, aniž by brala v úvahu globální tendence. Současně si musí uvědomit, že důsledky jejího jednání pocítí i v zahraničí.
Zahraniční investice
Hmotnou část globalizace vyjadřují toky zahraničních investic. Obchodní údaje potvrzují, že globální ekonomika se objevuje prostřednictvím regionalizace ve třech hlavních obchodních blocích – EU, ASEAN a NAFTA. Například v Evropě v posledním desetiletí 60–70 % obchodních toků proběhlo v rámci EU. Přímé zahraniční investice také vyjadřují konsolidaci těchto globálních regionů.
Nehmotná stránka globalizace
Globalizace má i druhou stránku, tzv. nehmotnou. Představujeme si pod ní internacionalizaci toku informací a poznatků. Rozeznáváme tyto toky:
- finanční toky
- toky zprostředkovatelských služeb mezi firmami, posílené deregulací trhů po celém světě
- formální mezinárodní spolupráce ve formě společných podniků, strategických aliancí a společného výzkumu
- toky globálních poznatků ve vědeckých komunitách a toky prostřednictvím médií
- transfer poznatků prostřednictvím větší mobility osob a výměnných stáží v průmyslu, politice, vědě a kultuře
Efekty globalizace
Globalizace se pozitivně odráží v některých oblastech lidské činnosti, například v medicíně, ve vědě, informatice apod. Při globalizaci vzniká anonymita, ztrácejí se hranice (v dobrém i zlém), stírají se hranice mezi institucemi na trhu, v produktech. Globalizace se stává největší hrozbou, ale i šancí. Zmatený názor na globalizaci je způsoben i tím, že tento fenomén není objektivně a komplexně interpretován. Výklady se pohybují spíše v emocionálně vyhraněných pozicích.
Vliv nadnárodních společností
Nadnárodní společnosti dnes ovládají obchodování ve světě. (Podle Světové banky je v rukou těchto společností až 70 % mezinárodního obchodu.) Už v roce 1990 ovládalo 500 nadnárodních společností dvě třetiny obchodování ve světě a více než 40 % tohoto obchodování probíhalo mezi těmito společnostmi.
Globalizace a trh práce
Nadnárodní korporace mohou velmi rychle přesunout tisíce pracovních míst do jiných zemí. Dlouhodobé přesuny trhů nezůstávají bez následků. Při globalizaci dochází ke změnám ve struktuře zaměstnanosti. Globalizační trendy vytlačují nekvalifikovanou, respektive nevhodně kvalifikovanou pracovní sílu z pracovních aktivit, zvýšení ekonomické nejistoty vede také k diferenciaci pracovníků na „jádro“ a „periférii“, k částečným úvazkům, dočasným pracovním smlouvám apod. Prudce roste podíl krátkodobé zaměstnanosti (bez sociální ochrany) a černé práce. Přístup k placené práci se stává výsadou jen těch nejkvalifikovanějších a nejzdatnějších. Sociolog Ralph Dahrendorf hovoří o dvoutřetinové společnosti, v níž jedna třetina produktivní populace se stává druhotnými občany bez práce, bez politické a sociální participace, s tendencemi k asociálním aktivitám apod.
Underclass
Na trhu práce pod vlivem globalizace dochází často k trvalejšímu odloučení některých kategorií produktivní populace od pracovních pozic, které poskytují jistotu zaměstnání, dostatečnou úroveň a stabilitu příjmů a přijatelný sociální status. Vyloučená část společnosti si postupně hledá alternativní způsoby svého vztahu ke společnosti. Používá se pojem „underclass“, který je spojován s neúčastí na trhu práce, se závislostí na sociálních dávkách a se specifickou subkulturou.
Konec práce
Stále více se začíná diskutovat o „konci práce“. Tyto analýzy předpovídají konec klasického zaměstnaneckého poměru, vznik nových forem organizace práce a podniků, které upouštějí od logiky trvalého zaměstnání. Práce nezmizí, ale zmizí trvalé zaměstnání. Práce nebude vykonávána zaměstnanci s dlouhodobými pracovními smlouvami. Omezí se i strukturální nehybnost odměňování. Část odměn se přizpůsobí konjunkturálním podmínkám.
Geografická koncentrace kapitálu
Na druhé straně si musíme uvědomit existující rizika vyplývající z geografické koncentrace průmyslového kapitálu a potenciálních uživatelů vysoce kvalifikované pracovní síly. Existuje zde reálné nebezpečí, že přežijí pouze podniky propojené se zahraničním kapitálem, včetně s nimi kooperujících podniků, nebo podniky s jednoduchou výrobou, obsahující nízkou přidanou hodnotu. Dopady na sociální situaci by pak byly velmi výrazné.
Dlouhodobé udržování levné pracovní síly nejen brání nezbytným modernizačním a restrukturalizačním procesům v mikrosféře, ale při našich integračních snahách může levná pracovní síla nových zemí významně deformovat globální trh práce.
Globalizace a problém chudoby
Budoucí vývoj si vynutí jasnější a realističtější rozlišení mezi těmi systémy, které vycházejí z pojištění (a tedy z financování individuálních příspěvků), a systémy vycházejícími ze solidarity (tedy z rozpočtových dávek). Stoupající rozdíl mezi zaměstnáním a prací, vývoj diferencované pracovní kariéry a navyšování počtu podniků, ve kterých budou zaměstnanci pracovat během své pracovní dráhy, povede rostoucí počet osob k volbě individualizované správy svých rizik (diverzifikace penzijních fondů apod.).
Jedním z ústředních problémů globální hospodářské politiky v tomto období musí být odpověď na otázku, jak skloubit růst, konkurenceschopnost s vysokou zaměstnaností a bojem proti chudobě. Institucionální zvládnutí problému chudoby se tak stává problémem bohatých, kterým jde o to, jak rozdělit část přebytku a přitom nezměnit pravidla jeho akumulace a ochrany majetku. Jedno z budoucích řešení bude spočívat rovněž v reformě vzdělávacích systémů, tvorbě podmínek pro efektivní mobilitu pracovní síly a ve zvětšování flexibility trhu práce při zajištění přiměřené sociální ochrany.
