Sociologie je obecně věda o společnosti, věda o sociálním chování, vzájemném působení lidí, o sociálních skupinách, o sociálních vztazích, sociální struktuře atd. Sociologie zkoumá současné společnosti, ačkoliv ji zajímá také jejich historický vývoj a často porovnává společnosti různých států. Sociologie je věda, která se zabývá zkoumáním společenských subjektů, společenských procesů a vztahů mezi nimi.
Za datum vzniku sociologie bývá obvykle považován rok 1838, kdy francouzský filozof vědy Auguste Comte poprvé použil slovo sociologie. První nezávislou katedru sociologie založil A. W. Small v roce 1892 na University of Chicago v USA.
Sociologie bývá řazena mezi multiparadigmatické obory. Obvyklé základní dělení oboru je na:
- Mikrosociologii – zabývá se zkoumáním společenské mikrostruktury – malých sociálních skupin (např. rodiny)
- Mezosociologii – zabývá se zkoumáním společenských mezostruktur – jevů na pomezí mezi mikro a makrostrukturami
- Makrosociologii – zabývá se zkoumáním společenské makrostruktury – společnosti, sociálních tříd, sociálních vrstev, velkých organizací a celospolečenských institucí
Společnost
Společnost je předmětem zkoumání více společenských věd – například:
- psychologie (zkoumá jedince + jeho psychiku – charakter, vnímání, myšlení, paměť)
- sociální psychologie (zkoumá vztah mezi jedincem + skupinami)
- ekonomie (zkoumá výrobu, spotřebu zboží a služeb, o důsledky zkoumaných procesů se zajímá jen okrajově)
- politologie (zkoumá problematiku politického systému společnosti – politické instituce)
- antropologie (zkoumá tradičně předliterární společenství a skupiny)
- historie (zkoumá minulost, dějiny společnosti)
Předmět sociologie
Předmět sociologie tvoří dva typy problémů:
Sociální problém – je tím, co určitá společnost považuje za problém. Podle současného amerického sociologa P. L. Bergera obvykle hovoříme o sociálních problémech tehdy, když něco ve společnosti nefunguje tak, jak by mělo. Sociální znamená, že problém se netýká jen jednoho nebo několika jednotlivců, ale postihuje celou společnost.
Sociologický problém – týká se sociologie jako vědy. Nejde o problém společnosti, ve které něco nefunguje vhodným způsobem, ale o otázku, proč něco funguje právě určitým způsobem a jaké vnitřní a vnější vztahy ve společnosti to způsobují. Proč lidé dodržují pravidla a normy, proč se každodenně chovají stejným způsobem a vykonávají stejné činnosti – tedy jak funguje celý systém.
Sociologie zkoumá společnost z více úhlů pohledu:
1. demografický pohled: vychází z konkrétní populace (obyvatelstva)
2. psychologický pohled: respektuje důležitost jednotlivců, jejich charakteristiky, zájmy, jednání
3. kolektivní pohled: člověk se sdružuje do skupin, které jsou základním prvkem společnosti
4. společenský pohled: společnost je složitý systém, v němž jsou složité vztahy a procesy, jak jsou uspořádány
5. kulturní pohled: společnost vytváří systém hodnot, norem a ovlivňuje chování lidí
6. dynamický pohled: společnost je neustále se měnící a vyvíjející systém
Sociologie umožňuje lidem objektivně poznávat a chápat sociální svět, v němž žijí a mají své místo. Současně pomáhá odhalit a odmítnout nesprávné názory.
Členění sociologie
Sociologii lze rozdělit na:
- Sociální statiku – zkoumá podmínky existence společnosti a jedince, které udržují společnost pohromadě, např. rodinu, stát, náboženství
- Sociální dynamiku – teorii společenského pokroku – vývoje. Rozhodující jsou intelektuální vývoj, poté klima, demografické faktory, dělba práce
- Teorii vývoje společnosti – vývoj lidského ducha, respektive intelektuální vývoj
Při teoretickém studiu společnosti rozlišujeme:
- mikrosociologickou úroveň (mikrosociologie) – soustřeďuje se na zkoumání menších sociálních skupin
- makrosociologickou úroveň (makrosociologie) – zkoumá velké sociální skupiny, kultury, sociální struktury, sociální stratifikaci, které charakterizují buď celou společnost, nebo její části
Sociologický výzkum
Nástrojem získávání empirických poznatků o společnosti a ověřování jejich souladu s teorií je sociologický výzkum. Jedná se o vymezení výzkumného problému, studium literatury, formulaci výzkumných hypotéz, volbu metodiky výzkumu, sběr empirických zdrojů, analýzu sesbíraných dat, formulaci závěrů. Výzkumníci mají etické závazky chránit soukromí účastníků výzkumu, vyhýbat se podvodu vůči účastníkům a nepoškozovat je (např. homosexuály).
Zástupci sociologických věd
Stejně jako jiné vědy, i sociologie má dlouhé dějiny, ale krátkou historii. Před-sociologické myšlení je zde tak dlouho, jak dlouho existuje lidstvo samo. Od dávných věků lidé chtěli poznat, co je příčinou chování lidí v komunitě a společnosti. Za zakladatele moderní sociologie je považován Auguste Comte. Jako další klasiky sociologie by bylo vhodné zmínit alespoň takové sociology, jako byli: Karl Marx, Emile Durkheim, Vilfredo Pareto, Ferdinand Tönnies, George Simmel či Max Weber.
Sociologie je vědou teoreticko-empirickou. Má vlastní nástroje pro sociologický výzkum. Existují dva základní druhy výzkumu: kvalitativní výzkum a kvantitativní výzkum. V sociologii jsou pro poznání velmi důležité sociologické teorie a sociologické paradigmata. Zabývají se fungováním a strukturou lidské společnosti. Zajímají je jednání a myšlení lidí jak ve skupinách, tak v celé společnosti.
Sociologie úzce spolupracuje s ostatními vědami, i když se někdy překrývají oblasti jejich zájmu. Zmíníme některé vědy: ekonomie, psychologie, kulturní antropologie a politologie.
Zdroj: Sociologie na Wikipedii
Stádia společnosti
Společnost prochází třemi stádii:
- teologické stádium – lidé vše přisuzovali původu nadpřirozených sil (starověk – raný středověk)
- metafyzické stádium – rozklad víry, morálky, filozofie i společnosti (1300–1800)
- pozitivní stádium – stádium vědy, průmyslu, harmonie a rozvoje společnosti
Současná sociologie
Nejdůležitější směry, jimiž se ubírá současná sociologie jako věda:
- teorie sociálního konsenzu (z nich dominantní je strukturální funkcionalismus) – klade důraz na stabilitu, pořádek, spolupráci
- teorie sociálního konfliktu – zdůrazňují konkurenci, změnu a tlak v rámci společnosti
- interpretativní sociologie – soustřeďuje se na způsoby, jimiž lidé vzájemně ovlivňují své chování v každodenním životě
Ačkoliv předpoklady těchto tří teorií jsou často protichůdné, použitím všech tří zjistíme více, než kdybychom omezili sami sebe na každou zvlášť.
Společnost jako systém
Společnost je složitý systém. Jeho strukturu tvoří lidé, instituce, organizace, korporace, které jsou vzájemně propojeny složitým souborem činností a vztahů. Je to uspořádané společenství lidí, které obývá určité území a je řízeno vlastními institucemi. Toto společenství sdílí společnou kulturu a funguje jako specifická jednotka.
Pro moderní společnost je charakteristická sociální struktura s množstvím skupin a složitou sítí vztahů. Každý občan a každá sociální skupina usilují o naplnění svých individuálních a skupinových potřeb, sledují své vlastní zájmy. Hranice tohoto naplňování určuje zákon, stejně jako klasické omezení individuální svobody (moje svoboda končí tam, kde začíná omezovat svobodu druhého). Naopak společnost, která slouží lidem, od nich očekává podporu a práci ve prospěch veřejných věcí.
Lidská společnost je organizací menších společenství, menších sjednocených celků – sociálních skupin. Společnost je jedno z největších seskupení lidí s cílem koordinovat kvůli určitým cílům své úsilí. Je to vnitřně diferencovaný celek skládající se z více sociálních skupin.
Lidé se sami sdružují podle náklonnosti, podobnosti, společných potřeb a vznikají tak seskupení přátel, rodiny, skupiny apod.
Diferenciace společnosti
Existují obecná kritéria, podle nichž se společnost diferencuje:
Biologická – rasa, pohlaví, věkové – mládež, dospělí, historicko-etnická – rod, kmen, národnost, geografická – Evropan, Afričan, konkrétní etnická – Slovák, Maďar, kvalifikačně-ekonomická – dělníci, policisté, úředníci, politická – liberálové, socialisté, křesťanští demokraté, zájmová – zahrádkáři, skauti, příjmová – kvalifikovaní dělníci, manažerská elita
Sociální skupina
Základní jednotkou společenské struktury je sociální skupina. Můžeme ji vymezit jako skupinu dvou nebo více lidí, mezi nimiž existuje:
Interakce – vzájemné působení, vědomí soudržnosti a sounáležitosti, existence společných cílů, společné hodnoty, organizovanost, disciplína, časté kontakty.
Některé z těchto znaků se ve větší míře nebo vhodněji uplatňují v malých skupinách (např. četnost vzájemných kontaktů), jiné jsou výraznější ve větších skupinách (např. organizovanost, vnitřní disciplína).
Sociální skupina je dynamickou jednotkou, což znamená, že zde existuje propojení mezi změnami ve skupině. Například změna společného cíle může znamenat změnu struktury skupiny, změna vůdce zas změnu postavení jednotlivých členů a jejich funkcí.
Typologie skupin
- Podle velikosti: malé (rodina), velké (podnik)
- Z hlediska vazeb mezi členy: primární (citové, důvěrné), sekundární (nahodilé)
- Podle charakteru zařazení jedince do skupiny: dobrovolné (vlastní rozhodnutí jedince), nedobrovolné (určené jinou, od vůle jedince nezávislou okolností)
- Podle vztahu jednotlivce ke skupině: vlastní (jedinec se ztotožňuje s ideály, hodnotami skupiny), cizí (jedinec odmítá hodnoty a normy skupiny)
- Podle vzájemného vztahu členů: formální (neosobní vztahy založené na předpisech), neformální (osobní, intimní vztahy)
- Podle zaměření činnosti: pracovní, rekreační
Stratifikace
Na základě statusu můžeme společnost rozvrstvit – jedná se o proces stratifikace:
- Stratifikace kastovní
- Stratifikace sociální
- Stratifikace stavovská
- Stratifikace třídní
Sociální role
Sociální role představuje souhrn práv a povinností, které společenská skupina určila jedinci vzhledem k jeho společenské pozici. Jedná se o chování, které skupina od jednotlivce s určitým postavením očekává a které si tedy jednotlivec s přijetím určité sociální pozice musí osvojit.
V průběhu života se jedinec učí, co se od něho v dané roli očekává. Role si často přizpůsobuje, ale často je také odmítá, mění či přetváří. Každý člověk hraje současně vždy více rolí. Musí je vhodně spojovat, což není vždy jednoduché.
Člověk si vytváří systém individuálních rolí, které jednotlivě uskutečňuje. Například žena může být matkou, lékařkou, manželkou, členkou odborového sdružení, …
- Jako matka – je vychovatelkou, udržovatelkou domácnosti
- Jako lékařka – léčí pacienty
- Jako manželka – sexuální partnerkou
- Jako členka odborového sdružení – pokladní
Dodržování nebo nedodržování rolí je pozitivně nebo negativně sankcionováno:
- společenskými institucemi (pokuty, tresty)
- jednotlivci (nesouhlas, opovržení, odpor)
- svedomím
Realizace rolí umožňuje fungování společnosti, skupin a sociálních vztahů jako takových, protože v rolích si jedinec uvědomuje, co se od něj očekává a co má očekávat od ostatních. Kromě odborné kvalifikace se od jednotlivce očekávají empatické schopnosti – (pochopení druhého, vcítění se do jeho situace), lidskost, pochopení, taktnost. Sociální role mohou být:
- Krátkodobé – cestující ve vlaku
- Dlouhodobé – matka, otec
- Všeobecné – muž, žena
- Specifické – provokatér
Konflikt rolí
Když se požadavky různých rolí, v nichž člověk působí, dostanou do rozporu, vzniká konflikt rolí:
- Například otec rodiny, který je zároveň vedoucím pracovníkem v podniku – pokud tráví většinu času v podniku, nezbývá mu dost času, aby se věnoval rodině. Pokud například onemocní manželka, může pociťovat napětí, že nezvládá svou práci, protože musí manželku částečně zastoupit.
- Konflikty je potřeba řešit a jejich řešení neodkládat (má
