Obsah vzdělávacích programů
Základní požadavkem je, aby obsah vzdělávacích programů zahrnoval základní podmínky měnícího se prostředí podniku, ale také samotného podniku formou požadavků na zaměstnance. Obsah vzdělávacích aktivit se následně navrhuje tak, že konkrétní cíle a požadavky koordinujeme se zákony učení a respektujeme psychický stav a věk zaměstnanců. Výběr obsahu vzdělávacích programů je ovlivněn intelektuálními a mentálními schopnostmi pracovníka, jeho vzděláním, ať už ukončeným, nebo dalším formálním či neformálním vzděláváním.
Metody vzdělávání
Jde o určení způsobu, jakým bude vzdělávání probíhat.
Existují 2 základní metody vzdělávání:
- on the job training / vzdělávání na pracovišti /
- off the job training / vzdělávání mimo pracoviště /
Metody na pracovišti jsou vhodnější pro vzdělávání dělníků a administrativních pracovníků.
Metody mimo pracoviště jsou určeny pro vedoucí pracovníky a specialisty.
Metody na pracovišti
Patří sem více metod; jejich výhodou je nízká cena, jsou realizovány přímo na pracovišti a navazují na konkrétní úkoly pracovníka.
- Instruktáž při výkonu práce – nový nebo méně zkušený pracovník sleduje a napodobuje pracovní postup zkušenějšího kolegy nebo přímo nadřízeného pracovníka.
- Mentoring – pracovníkovi je přidělen mentor, přičemž pracovník si sám vybere tohoto poradce, který ho poté učí, jak vykonávat danou práci.
- Konzultování – oboustranná komunikace, při níž se učí jak nadřízený, tak podřízený.
- Asistence – učící se osoba pracuje jako podřízený partner; je podřízený, ale v případě potřeby převezme všechny povinnosti a odpovědnosti svého nadřízeného.
- Coaching – zpravidla nadřízený učí pracovníka novým znalostem pro výkon práce; na rozdíl od mentora si učící se pracovník nemůže vybrat lektora.
- Pověření úkolem
- Rotace
- Pracovní porady
