Výběr zaměstnanců a jeho modely v pracovním procesu

Výběr zaměstnanců

Základní úlohou selekce je predikce – předpokládáme, že člověk, kterého vybereme, bude v budoucnu tím nejlepším, nejužitečnějším a nejúspěšnějším.

Dvě proměnné:

  1. Kritérium
  2. Prediktor 1, 2 – korelační koeficient

Prediktory jsou znaky, na jejichž základě volíme zaměstnance.

Kritérium je pracovní úspěšnost.

Hledáme znaky, které nám spolehlivě předpovídají úspěšnost. Vztah mezi prediktorem a kritériem musí být vysoký.

Prediktory mohou být – Kritéria výběru (Rodger):

  • fyzický vzhled (vzhled, dojem)
  • dosavadní výsledky (vzdělání, praxe, kvalifikace, dovednosti, znalosti)
  • obecná inteligence (přehlednost)
  • speciální schopnosti (pro dané povolání)
  • zájmy
  • dispozice (osobnostní vlastnosti)
  • jiné okolnosti (rodinné zázemí, reference od předchozích zaměstnavatelů)

Fraser: 5 oblastí hodnocení:

  • dojem, který vyvolává u ostatních lidí
  • kvalifikace – získané poznatky
  • vrozené schopnosti (paměť)
  • motivace
  • emoční vyrovnanost

Nejčastější metodou výběru je rozhovor, dále různé testy – výkonové (maximální výkon), projektivní (cokoli, co člověk dělá, se odráží v jeho osobnostních vlastnostech v práci), dotazníky, objektivní testy, simulace pracovních situací, analýza dostupných dokumentů (osobní dotazníky, životopisy, preference).

Modely výběru

Modely výběru popisují, jakou kombinaci metod je třeba použít:

  1. Metoda vícečetné lineární regrese

    y´ = a + b1 x1 + b2 x2 + … + bk xk

    y´ = odhadované kritérium, předpokládaný výkon pracovníka

    a = konstanta

    b = význam jednotlivých prediktorů

    x = hodnota prediktoru, kterého uchazeč či zaměstnanec dosáhl
  2. Kompenzační model

    Jednotlivým prediktorům jsou přiřazeny váhy. Výborný výkon v některých oblastech může kompenzovat či překrýt horší výsledky v jiných prediktorech.
  3. Model vícečetného kritického skóre

    Stanovuje minimální hranice, které musí uchazeč splnit u všech prediktorů.
  4. Konfigurační model

    Definují se intervaly, ve kterých by se měl daný prediktor pohybovat.

    Příklad: Pracovník – číšník – nesmí být příliš upovídaný, ale zároveň nesmí být příliš tichý, protože by nedokázal efektivně komunikovat se zákazníkem.