Situační teorie vedení
Koncem 50. let se začínají objevovat situační teorie vedení.
F. Fiedler – od počátku 50. let se systematicky zabýval vůdcovstvím. Až ke konci 60. let přišel se svým modelem závislosti. Svoji teorii založil na teorii charakteristických vlastností a teorii behaviorálního stylu. Dva základní pilíře jeho teorie jsou:
- styl vedení – navazuje na teorii charakteristických vlastností
- systém kontroly – navazuje na behaviorální teorie
Styl vedení – může být:
- styl motivovaný vztahem – větší pozornost věnujeme pracovníkům
- styl motivovaný úkolem – větší zájem o plnění úkolů
Tyto styly jsou vrozené, dané. Fiedler určil způsob, jak zjistit, který styl je nám dán, a to na základě škály LPC. Existuje mnoho situací a pro každou situaci je vhodný jiný styl vedení. Každý styl je nám dán, je třeba situaci přizpůsobit stylu vedení.
Systém kontroly (kontrola situace) – tvoří ho tři faktory:
- vztah vedoucího a podřízených – je nejdůležitějším vztahem. Odráží rozsah, v jakém má vedoucí podporu, loajalitu a důvěru své skupiny. Když je tento vztah dobrý, vedoucí může důvěřovat svým pracovníkům.
- struktura pracovní úlohy – úkol, který máme řešit, musí být jasně a přesně definován. Úloha může být nestrukturovaná, když nejsou jasné cíle, metody, způsoby, smysl práce a kdo je za co odpovědný.
- moc vyplývající z funkce, postavení – je zaměřena na motivaci podřízených, tj. způsob, jakým bude vedoucí motivovat pracovníky, zda je bude odměňovat nebo trestat
Vedoucí orientovaný na vztah vedoucí – podřízený i vedoucí orientovaný na úkol mohou být v příhodné situaci dobrými vedoucími, pokud si vytvoří adekvátní situaci.
Při měření škálou LPC se předmětem Fiedlerova výzkumu stali kromě vedoucích i trenéři a další… Kritici nesouhlasí se strukturou škály, tj. že Fiedler uvažoval pouze o vysokém a nízkém LPC.
