Teorie transformačního vedení – zde dochází k návratu určitých charakterových vlastností, které souvisejí s osobností a vlastnostmi vedoucího pracovníka. Tato teorie zahrnuje pojem charisma vedoucího pracovníka (preferuje se takový pracovník).
Charisma (Max Weber) – konec 40. let. Charismatičtí vedoucí mají významný vliv na své podřízené.
Burns, Bass – konec 70. let. Naznačují, že vedoucí jsou za účelem splnění cílů ochotni (a zároveň schopni) stimulovat, měnit a využívat hodnoty, názory a potřeby podřízených. Jsou schopni ovlivňovat hodnotovou orientaci podřízených – proto jsou nazýváni i transformačními vedoucími. Vedoucí, u nichž je vztah k podřízeným založen na výměně (práce za odměnu), jsou označováni jako transakční vedoucí. Všechny situační teorie, ale i behaviorismus, jsou transakční.
Transformační vedoucí jsou charismatičtější manažeři a více intelektuálně stimulují než vedoucí transakční. Pro transformační vedoucí jsou charakteristické 4 vlastnosti:
- Vedoucí má vizi, kterou je schopen zřetelně formulovat; může jít o cíl, plán či určitou prioritu
- Vedoucí je schopen jasně o této vizi komunikovat a dovede předložit dodatečné jasné, logické důvody pro její realizaci
- Vedoucí si dokáže vybudovat pověst slušného, spravedlivého a rozhodného člověka, který svému okolí dokazuje vytrvalost i přes překážky a obtíže
- Vedoucí má pozitivní pohled na sebe, své podřízené i okolí
