ÚVOD
Pod pojmem softwarová kriminalita se obvykle rozumí porušování licenčních podmínek softwarových produktů tím, že za jejich používání výrobci nezaplatíme. Software má nehmotnou podobu stejně jako vynález nebo hudba a jeho hodnota je vyjádřena v duševní práci autora nebo výrobních nákladech výrobce. Pojem krádež je mírně zavádějící – není totiž totéž, zda někomu ukradneme auto, nebo si zkopírujeme jeho software.
Je to podobné, jako kdybychom si auto dokázali vyklonovat nebo zkopírovat, přičemž majiteli by auto zůstalo a my bychom se ráno mohli odvézt do práce. Spíše jde o ušlý zisk. Nekoupíme totiž auto od výrobce aut, pokud již jedno máme od souseda. Softwarové pirátství postihuje technologické a ICT společnosti a výrobce softwaru – a to nejen ty největší, jako jsou Microsoft, Apple, Adobe Systems, Oracle, SAP, VMware, Symantec, ale i malé a střední výrobce softwaru a výrobce počítačových her.
SOFTWAROVÁ KRIMINALITA NA SLOVENSKU A VE SVĚTĚ
Aktuální stav softwarové kriminality na Slovensku
Slovensko kleslo v roce 2011 v míře softwarového pirátství o 2 procentní body ze 42 % na 40 %. Komerční hodnota softwarového pirátství a tedy čistá ztráta pro výrobce softwaru na Slovensku představuje hodnotu 49 milionů EUR. Toto číslo kleslo na Slovensku po delší době také díky zpřísněným opatřením a osvětovým kampaním, tvrdším a častějším zásahům proti používání nelegálního softwaru, stejně jako školením policie, jak bojovat a odhalovat počítačové piráty. V současné době (2015) míra softwarového pirátství na Slovensku každoročně klesá – souvisí to s růstem životní úrovně obyvatelstva. Zdroj: http://globalstudy.bsa.org/2016/
Míra softwarové kriminality dosáhla podle vyjádření BSA (Business Software Alliance) na Slovensku v roce 2002 hodnoty 45 %. Podle údajů BSA byly v roce 2002 škody způsobené softwarovým pirátstvím přepočteny až na 30 milionů EUR, což ve srovnání s rokem 2001 představuje až 155% nárůst.
Business Software Alliance
BSA – Business Software Alliance je „celosvětové sdružení předních výrobců krabicového softwaru, hardwaru a představitelů internetového sektoru“ a zastupuje firmy jako například Adobe Systems, Apple, Autodesk, Avid, Bentley Systems, Borland, Macromedia, Microsoft, Network Associates, Symantec, dále IBM, HP, PeopleSoft a další. BSA na Slovensku rozvíjí především osvětu, kdy vysvětluje důležitost placení za software, dále preventivní činnost spočívající v upozorňování podezřelých, aby si legalizovali používaný software, a plní i represivní činnost spočívající ve spolupráci s orgány činnými v trestním řízení při postihování osob porušujících zákon.
Nejnižší míra softwarové kriminality je v zemích Severní Ameriky (přibližně 20 %). V Číně je to podle různých zdrojů pro srovnání více než 90 %, v afrických zemích například více než 80 %. Obecně platí, že čím nižší má země životní úroveň, tím je míra softwarové kriminality vyšší a rovněž platí, že pokud země na svém území nechce postihovat nelegální kopírování, instalace a používání softwaru, je míra užívání nelegálního softwaru velmi vysoká. To je například případ Číny, Ruska nebo Ukrajiny, kde podíl nelegálního softwaru přesahuje 89 %.
Nelegální instalace softwaru
Nejvyšší míru nelegálních instalací softwaru na Slovensku má segment domácností, potom malé a střední firmy a nejnižší naopak velké firmy. V dnešní době je pro velkou firmu riskantní využívat nelegální software, protože pokuty mohou dosahovat skutečně astronomických částek a riziko odhalení je rovněž vysoké. Vyšetření jednoho případu přibližně trvá 3 – 4 roky.
Přestože je počet odsouzených nízký, míra užívání nelegálního softwaru na Slovensku od roku 1992 významně klesla, a to podle více zdrojů díky osvětě, ale především zastrašování ze strany BSA. Množství letáků s uvězněným podnikatelem, kontroverzní kazeta s fingovaným zásahem proti firmě, která používala nelegálně nainstalovaný software, rozeslaná mnoha firmám, známý „bonzák“ na webové prezentaci www.bsa.sk či různé informační klepy a zprávy o pronásledovaných firmách, zabavených počítačích, údajných kontrolách a podobně dosáhly svého. Dnes například nenarazíte v inzertních časopisech na inzeráty typu: „Prodám MS Office, 3D Studio Max a AutoCAD cena na jednom CD za 8 EUR.“ Stránky nabízející „levnější“ software také téměř úplně vymizely ze slovenského internetu. Většina velkých firem s 50 a více počítači již používá převážně legální software a malé a střední firmy rovněž pomalu přecházejí na legálně nabytý software.
Těch, kteří byli skutečně chycení a odsouzení, je zatím jako šafránu. Ti, kteří to „dotáhli“ až do soudní síně, byli většinou notoricky známí podnikatelé prodávající různý software prostřednictvím nabídky na internetu nebo v inzertních časopisech.
PŘÍLEŽITOST DĚLÁ ZLODĚJE
Na softwarové produkty se toto staré přísloví velmi hodí. I lidé, kteří by nezvládli ukrást ani „erární“ tužku ze stolu kolegy, často zaujímají opačný postoj při užívání softwaru. Půjčí si z firmy například kancelářský balík, který si doma nainstalují, aby si mohli dokončit svou práci v pohodlí vlastní obývacího pokoje. Možná si ani neuvědomují, že se dopustili trestného činu, za který jim hrozí odnětí svobody až na dva roky a peněžitý trest. Na první pohled se nic neděje – jen si něco zkopírovali. Bude to pravděpodobně nejjednodušší spáchaný trestný čin, jakého se člověk vůbec může dopustit…
JAK SE SOFTWAREVÉ FIRMY CHRÁNÍ PŘED NELEGÁLNÍM KOPÍROVÁNÍM
Existuje více způsobů ochrany před nelegálním kopírováním. Obecně se rozlišují dva typy ochrany:
- Softwarová ochrana spočívá v tom, že je software chráněn přístupovým heslem nebo kódem. Vyšší formou této ochrany jsou náhodně generovaná čísla, ke kterým pomocí klíče, známého pouze výrobci daného softwaru, bude po zaplacení zaslán kód, kterým software „odemkneme“.
- Hardwarová ochrana je považována za účinnější než softwarová. K zakoupenému programu dostaneme i hardwarový klíč, který se obvykle zasune buď do paralelního portu počítače, nebo do portu USB. Tento klíč „odemkne“ program. Pokud program zkopírujeme a pokusíme se ho instalovat na jiný počítač, bez klíče nebude fungovat. Výroba takových klíčů ve velkém množství není nákladná. Speciální formou ochrany je úprava média obsahujícího software, které neumožňuje kopírování svého obsahu. V současnosti téměř všechny počítačové hry a některá hudební CD tohoto typu ochranu využívají. Otázkou je, zda výrobci sami neporušují zákon, pokud nám brání vytvořit si záložní kopii pro vlastní potřeby.
JAK SE PORUŠUJE SOFTWAROVÝ ZÁKON
Nelegální kopírování obsahu
Existuje mnoho forem, jak lidé porušují autorský zákon. Nejčastější formou je nelegální kopírování softwaru, který pak nainstalujeme na jiný počítač. Může jít například o vícenásobnou instalaci, kdy legálně zakoupený software instalujeme na více počítačů, než umožňuje licence. Zákon často porušují také prodejci počítačů, kteří prodávají počítače s nelegálně nainstalovanými programy, nejčastěji operačním systémem – tzv. hard-disk loading. Počítač bez softwaru je totiž jako tělo bez duše.
Warez
Rostoucím způsobem porušování zákona je také nelegální šíření softwaru – tzv. warez. Warez se šíří v současnosti především prostřednictvím sítí P2P, kdy uživatel takové sítě kromě vlastních souborů či programů nelegálně sdílí i jiný software, tím porušuje licenční podmínky.
Stahování cracků
Dalším oblíbeným způsobem, zejména díky masovému využívání internetu, je stahování „cracků“ – tedy miniprogramů, které po spuštění odstraní ochranu z komerčního software a ten pak můžeme používat, jako bychom za něj zaplatili.
Často využívaným a z pohledu prodejců také nejvíce postihovaným způsobem je koupě nelegálně vytvořených kopií softwaru nebo „cracknutých“ verzí programů na burzách, přes internet a podobně. Za zlomek ceny tak lze získat programy v hodnotách odpovídajících statisícům. Firma, která používá nelegální software, tak získává například obrovskou konkurenční výhodu oproti té, která si software poctivě koupí. Vezměme si příklad internetové kavárny a počítačové herny. Ta firma, která na své počítače nainstaluje nelegální software a hry, dokáže „ušetřit“ více než 2/3 nákladů oproti té, která používá legální software. Pirátská PC herna si tedy může dovolit podstatně nižší ceny, a co je nejhorší, v konečném důsledku ten, kdo dodržuje zákon, je odsouzen k neúspěchu v boji s konkurencí.
JAK NA NÁS PŘÍJDOU?
Jelikož většina softwarových společností podle vlastního vyjádření nedokáže zjistit na dálku (ani když se přihlašujeme na stránky, odkud stahujeme aktualizace), zda je software legální či nelegální, nezbývá strážcům dodržování autorského zákona prakticky nic jiného, než spoléhat se na údaje od jiných osob. Společnostem BSA můžeme například takovýto „bonz“ anonymně poslat přímo přes jejich stránky. Nejčastějšími „bonzáky“ jsou rozhnevaní bývalí zaměstnanci, kteří ochotně uvedou počet nelegálních instalací, seznam nelegálně používaných programů a další podrobnosti. Smutné je, že BSA tyto akty pomsty podporuje a otevřeně vybízí k anonymním udáním lidí, kteří zůstávají skrytí a nenesou za to žádnou odpovědnost. BSA na základě těchto informací většinou doručí firmě varovný dopis, případně předá informace orgánům činným v trestním řízení.
JAK SE VYHNOUT PROBLÉMŮM
Jestliže nechceme kupovat drahý software, můžeme se poohlédnout po takovém softwaru, za který nemusíme platit a přitom uspokojí naše potřeby.
- Freeware – doslovný překlad znamená software zdarma. Možná budete překvapeni, kolik kvalitního softwaru je k dispozici. Jedná se však většinou o menší programy tvořené převážně nadšenci nebo firmami, které si vytvořením takového softwaru snaží získat reklamu a budovat prestiž. Podpora ani záruky neexistují.
- Shareware jsou programy, které můžeme svobodně kopírovat a používat. Většinou je jejich plná funkčnost podmíněna koupí, nebo po určité době bude jejich funkčnost omezená. Kvalitních sharewarových programů je dost, platí však, že jsou to většinou menší programy a podporu a záruky obvykle získáme až po zakoupení programu.
- Open source je asi nejzajímavějším řešením. Otevřený zdrojový kód znamená, že si program můžeme sami upravit podle vlastních potřeb. Takto upravený program však nelze dále uzavřít, musíme jeho zdrojové kódy zpřístupnit dalším uživatelům. Softwarovým produktem založeným na open source je například Linux, nejvážnější konkurent operačních systémů Microsoftu, dále kancelářský balík Open Office a mnoho dalších kvalitních programů. Musíme však počítat s tím, že tyto programy nám nenabídnou stejné funkce a pokud jsme zvyklí pracovat s MS Office, budeme se muset naučit některé odlišnosti. Přechod na alternativní operační systém může být složitější, zejména pokud používáme mnoho dalších softwarových programů určených pro Windows, nebo připojujeme speciální hardwarová zařízení určená pro operační systémy Windows.
Pokud nám nevyhovuje žádná z uvedených možností a nedokážeme nahradit své softwarové vybavení bezplatnými alternativami, je lepší do počítače instalovat legálně nabytý software, ke kterému vlastníme i licenci nebo alespoň doklad o koupi.
Při koupi nového počítače ho kupujme s legálně nainstalovaným softwarem (přibližně o 100 EUR dražší než „nahé“ PC). Na PC by měla být nálepka potvrzující pravost (u operačních systémů od firmy Microsoft). Některé firmy na požádání nainstalují i alternativní operační systémy. Kupujme si software u autorizovaných prodejců. Legální software by měl být vždy zabalený v krabici s certifikátem pravosti na lisovaných CD nosičích.
ETIKA
Etický rozměr nelegálního kopírování softwaru není příliš často diskutovaným tématem softwarových gigantů. Berou to tak, že ten, kdo si ho do počítače nainstaluje, prostě krade a hotovo. Málokdo se zamýšlí nad tím, že uživatel PC má velmi omezený výběr. Více než 95 % domácích PC a pracovních stanic totiž používá operační systém Windows. Učíme se na něm pracovat ve škole, používáme ho v práci, jiné programy „fungují“ téměř výhradně právě na tomto operačním systému a téměř vš
