Podniková kultura
Podniková kultura představuje souhrn toho, jak podnik skutečně funguje a pracuje, do jaké míry se vedení podařilo získat zaměstnance pro své záměry a cíle a prosadit vypracovanou identitu. Podniková kultura vyjadřuje, jak se v každodenní praxi daří realizovat představy a předsevzetí vedoucích pracovníků a v konečném důsledku rozhoduje o naší nabídce zákazníkům. Vyplývá zejména z konkrétní vnitřní situace, komunikace a vztahů mezi zaměstnanci.
Podniková kultura vyjadřuje charakter, ducha podniku, vnitřní pravidla hry, která ovlivňují myšlení a chování zaměstnanců, ale také celkovou atmosféru, v níž probíhá veškerý vnitropodnikový život.
Přesné vymezení podnikové kultury je obtížné, což ukazují i následující definice některých autorů, kteří se touto problematikou zabývají. Z velkého množství definic jsou uvedeny ty nejznámější.
Každý podnik je chápán jako výrobní, ale také jako sociální systém. Jako celek je podnik vždy součástí určitého typu podnikového systému. Podniková kultura je velmi široký pojem, který zahrnuje taková specifika, jako jsou národní kultura, lidová kultura, křesťanská kultura a firemní kultura. Firemní kulturu lze chápat jako řídící složku podniku. Měla by být něčím, co sjednocuje, a zároveň by se na její tvorbě měl podílet každý, kdo v podniku pracuje.
Největším nebezpečím při porozumění kultuře je její zjednodušení. Je lákavé říci, že kultura je jen cesta, jakými věci v organizaci děláme, například rituály, ceremoniály společnosti, firemní klima, systém odměňování, základní hodnoty apod.
Podniková kultura vyjadřuje určitý charakter firmy, celkovou atmosféru, ovzduší a vnitřní život, které ovlivňují myšlení a chování spolupracovníků. Někdy se také hovoří o firemním chování, které je podnikové kultuře podmíněno nebo určováno. Podniková kultura zahrnuje:
- působení firmy a jejích zaměstnanců navenek,
- vztahy mezi zaměstnanci, jejich myšlení, vzory chování,
- celkovou klima firmy,
- co je považováno za klady a co za zápory,
- hodnoty sdílené většinou zaměstnanců.
Kultura je společným jevem a v případě firemní kultury se toto sdílení uskutečňuje na úrovni organizace. Jednotlivci v kultuře se liší, což je alespoň do určité míry produktem rozdílnosti povah. Kultura může vést k tomu, že jedna skupina lidí se chová, myslí a dokonce i vypadá jinak než druhá. Tyto odlišné skupiny mohou mít rozdílné názory, hodnoty a interpretace věcí okolo sebe.
Znalosti a rostoucí povědomí o podnikové kultuře významně ovlivnily manažerské myšlení a jednání v uplynulých desetiletích. Manažeři by měli přijmout následující myšlenky:
- uvědomovat si, že většina lidí nahlíží na organizace z jednoho nebo omezeného počtu hledisek, a to, co vidíme, je silně ovlivněno touto optikou,
- uvažovat o dalších aspektech a vítat či zkoušet jiné přístupy, které mohou osvětlit staré organizační problémy a vést ke vzniku nových řešení,
- být citliví k podnikové kultuře jako nezbytnému předpokladu úspěšného řízení změny,
- uvědomovat si, že kultura se může měnit, ale pravděpodobně bude k dosažení úspěchu třeba využít nástroje kultury,
- pochopit, že vše, co člověk dělá, nosí nebo říká, nese symbolický význam a vysílá poselství zaměstnancům, a pochopení způsobu, jakým se toto poselství vykládá, může být velmi cenné,
- smířit se s tím, že mnoho organizačních rutin se stává rituální a mají pouze symbolický význam.
Silná podniková kultura
Cílem podnikové kultury je dosáhnout toho, aby se zaměstnanci osobně identifikovali s činnostmi podniku směřujícími k jeho prosperitě a šíření dobrého jména.
Silná podniková kultura se vyznačuje tím, že kritéria chování na pracovišti jsou jednoznačná a srozumitelná. Většina kolektivu je přijala a dodržuje je. Podniková kultura usměrňuje jednání lidí v podniku a výrazně ovlivňuje fungování společnosti. V takovém podniku nebývá mnoho nařízení a příkazů. Podniková kultura plní regulační funkci. Dokazuje mimořádnou schopnost ovlivňovat charakter a průběh všech podstatných jevů v podniku.
Kritéria silné podnikové kultury:
- jasnost a zřetelnost – jednotlivé oblasti podnikové kultury musí jasně a přehledně dávat spolupracovníkům najevo, jaké chování je požadováno, které aktivity jsou nutné, žádoucí, které jsou ještě přijatelné a které jsou zcela vyloučené a nepřijatelné;
- rozšířenost – je nezbytné, aby všichni spolupracovníci nejen dostatečně znali jednotlivé prvky kultury, ale aby se s jejich existencí setkávali v každé situaci, každém okamžiku a na každém místě;
- zakotvení – vyjadřuje míru identifikace a internalizace různých podnikových hodnot, vzorců a norem jednání.
Přednosti a nedostatky silné podnikové kultury
Silná podniková kultura se projevuje mimořádnou schopností ovlivňovat charakter a průběh všech důležitých procesů ve firmě.
Podle Novotného (1993, s. 29) je lze dosáhnout prostřednictvím následujících předností a nedostatků:
| Přednosti | Nedostatky |
| jasný a přehledný pohled na firmu | tendence k uzavřenosti podnikového systému |
| bezkonfliktní komunikace | tradice a nedostatek flexibility |
| rychlé řešení a rozhodnutí | blokování nových strategií |
| rychlá implementace inovací | kolektivní snaha vyhnout se kritice |
| málo formálních předpisů | vynucování konformity za každou cenu |
| nižší nároky na kontrolu | obtížná adaptace nových zaměstnanců |
| vysoká jistota a důvěra spolupracovníků | |
| vysoká motivace | |
| nízká fluktuace | |
| výrazná identifikace s podnikem, loajalita |
Lze říci, že pokud mají být ve firmě využity přednosti silné podnikové kultury, musí tato kultura vycházet z poslání a funkce firmy, zároveň však musí být otevřená a připravená reagovat na změny vnějšího a vnitřního prostředí.
Je obecně chápána jako kultura charakteristická svou vyhraněností, stabilitou a vysokou mírou sdílení a respektování určitých předpokladů, hodnot a norem v rámci firmy. Silná kultura má vliv na výkonnost firmy jak pozitivní, tak i negativní.
Subkultura a kontrakultura
Podniková kultura nepředstavuje jednotný monosystém a ve většině firem existují i kultury jednotlivých útvarů tzv. subkultury, obvykle v rozdílných funkčních skupinách nebo hierarchiích, přičemž dominantní podniková kultura zastřešuje jednotlivé subkultury.
Zahrnuje soubor specifických norem, hodnot, vzorců chování a životní styl, který charakterizuje určitou skupinu v rámci širšího společenství, případně tzv. dominantní či hlavní kultury, jejíž je tato skupina konstitutivní součástí.
Kultura zpravidla týkající se skupiny, která se liší od globální kultury společnosti zejména hodnotami, normami, specifickou strukturou, případně způsobem života a chování svých členů. Stabilizovaná struktura společnosti postupně vytváří celý systém subkultur. Často se pojem subkultura používá v souvislosti s mládeží (integrovaný svět hodnot, norem a symbolů, které charakterizují chování mládeže).
Podle současných názorů stabilizovaná struktura společnosti vytváří postupně celý systém subkultur, které se skládají ze specifického souboru norem chování a z vnějších symbolů spojených s určitou společenskou skupinou. Příslušnost k určité společenské skupině se v současné společnosti stává pozorovatelnou právě prostřednictvím chování (například životní styl, kulturní potřeby, způsob trávení volného času apod.) nebo symbolů (například slovní zásoba, používané obraty v řeči a další).
Subkultura dané společenské skupiny směřuje k vytváření vlastních specifických norem, které ne vždy odpovídají „hlavní“ kultuře (kultuře celé společnosti). V důsledku toho vznikají možnosti společenských protikladů, ba i konfliktů, jejichž pozitivním řešením je vývoj společnosti.
Subkultura chápaná jako výsledek konfliktu jedné nebo více skupin s globální společností, respektive s oficiální společností, označujeme jako kontrakulturu. Kontrakultura je pak sice velmi blízká svými znaky subkultuře, prakticky z ní vyrůstá, ale lze je analyticky přísně rozlišit a oddělit. Existuje také možnost přechodu subkultury v kontrakulturu a naopak.
Kontrakultura
Považujeme ji za kontrastní, opačný typ kultury či subkultury vůči převládajícímu, dominantnímu, oficiálnímu typu v dané společnosti. Je pro ni typický nesouhlas s normami, hodnotami a idejemi oficiální kultury, zároveň však závislost na ní, protože pouze v jejím rámci má kontrakultura smysl a její základní premisy jsou srozumitelné a realizovatelné.
Je chápána jako výsledek konfliktu jedné či více skupin s globální společností, respektive s oficiální společností a dominantní kulturou. Sice je velmi blízká svými znaky subkultuře, prakticky z ní vyrůstá, ale obě lze analyticky přísně rozlišovat a oddělit. Existuje možnost přechodu subkultury do kontrakultury a naopak.
