Název článku:
Funkciografie a funkciogram
Obsah článku:
Zaměstnanec může v pracovním procesu vykonávat určitou funkci, která vyplývá z jeho pozice v organizační struktuře a systému řízení organizace. V praxi je mnohdy velmi obtížné určit hranici mezi profesí a funkcí. Teorie uvádí, že hlavní rozdíl mezi profesí a funkcí spočívá v tom, že zatímco výkon profese je vázán na určité psychomotorické a manuálně-odborné dovednosti zaměstnance, výkon funkce zahrnuje výhradně duševní práci a je především podmíněn psychickými vlastnostmi a schopnostmi zaměstnance. Toto vymezení však není úplné. Postrádá zahrnutí rolí, které jsou s funkcí spojeny, stejně jako dalších charakteristik, které výkon dané funkce přímo ovlivňují.
Co je to funkce
Funkce obecně znamená určité specializované pracovní místo s vymezenými povinnostmi, mírou pravomoci a odpovědnosti, které jsou specifikovány v organizačním nebo kompetenčním řádu podniku. Funkce je nejčastěji spojována s řídicími pozicemi v organizaci a je proto charakterizována jako relativně samostatná součást hierarchické struktury organizace. Představuje činnost, kterou zaměstnanec vykonává podle organizačních pravidel se zaměřením na určité cíle v hierarchii organizační struktury společnosti.
Z hlediska personálního managementu funkce představuje samostatné vedoucí pracovní místo s vymezenou pravomocí řídit určitou organizační jednotku nebo strukturu, případně vést určitou skupinu lidí, stejně jako osobní odpovědnost za řádný chod řízeného útvaru či za plnění úkolů vedené skupiny lidí. Jde zde především o funkci ředitele společnosti, vedoucího odboru, útvaru, pracovní skupiny, týmu a podobně.
Funkciografie
Popisem a analýzou obsahu funkce jako takové se zabývá funkciografie. Funkciografie představuje komplexní přístup k analýze a klasifikaci funkce jako převážně duševní práce, v jejímž rámci se schopnosti a psychické kvality neuplatňují samostatně, ale vždy v interakci. Proto také požadavky na psychiku zaměstnance, který vykonává nebo bude vykonávat funkci, se kumulují do specializovaných integrací schopností, vlastností a tendencí. Tyto specializované integrace se v psychologii řízení nazývají predispozice. Predispozice představují ucelené soubory – komplety specifických psychických dovedností, které jsou vyžadovány při výkonu konkrétní funkce.
Funkciografie se z hlediska vymezení predispozic zaměstnance zaměřuje na:
- vymezení podstaty funkce – náplň, předmět, účel a cíl funkce, její spolupráci s ostatními složkami řídicího a organizačního systému,
- vymezení pravomocí a odpovědnosti – rozsah kompetence, který je dán tím, co zaměstnanec vykonávající danou funkci může – nemůže, musí – nesmí, za co odpovídá a do jaké míry za určité věci a rozhodnutí ručí či neručí,
- vymezení samostatnosti a podřízenosti – subordinační vztahy, které vyjadřují postavení funkce v organizaci a hierarchii řízení, tj. komu je daný zaměstnanec podřízen, komu nadřízen, od koho přijímá a komu dává příkazy, v jakých záležitostech a v jakém rozsahu může rozhodovat a jednat,
- prostředky k výkonu funkce – organizační technika a organizačně-technické a personální vybavení funkčního místa,
- podmínky pro výkon funkce – mikroklimatické, organizační, sociálně-psychologické,
- pracovní zatížení při vykonávání dané funkce – poměr fyzického a psychického zatížení,
- požadavky a nároky funkce – nároky na odbornost, vzdělání, typ specializace, fyzickou a psychickou zdatnost, odolnost vůči stresu, konfliktům, frustraci, nároky na sebevědomí, sebejistotu, postoje a hodnoty, požadavky na specifické vlastnosti, sebeovládání, emoční a neuropsychickou stabilitu, citovou inertnost a podobně.
Funkciogram
Výsledkem funkciografie je sestavení funkciogramu, který obsahuje zhuštěnou deskriptivní analýzu funkce a dispozic potřebných pro její úspěšný výkon. Funkciogram by měl obsahovat:
- výstižný popis funkce včetně profesních průniků, které funkce obsahuje,
- „umístění“ funkce v organizační struktuře podniku,
- soupis kompetencí, úplných a sdílených, které funkce zahrnuje,
- charakteristiku objektu řízení, případně metody a styly řízení,
- předpokládané dispozice pro výkon funkce – vlastnosti, dovednosti, morálně-vůlové předpoklady, zkušenosti, případně praxe,
- podmínky hodnocení výsledků vykonávání dané funkce.
Funkciogram slouží k hodnocení zaměstnanců a rovněž pro potřeby vnitropodnikové mobility zaměstnanců.
Význam funkciografie a funkciogramu
V současné podnikové a podnikatelské praxi roste význam funkciografie a tvorby funkciogramů. Zejména v malých a středních podnicích, kde dochází k překrývání různých profesí a zároveň i průniku funkcí a profesí, je nezbytné neustále sladit nároky, které obsahují jednotlivá funkční místa resp. funkce, s dispozicemi a konkrétními výsledky, kterých v nich zaměstnanec dosahuje, přičemž se zohledňuje i profese, kterou souběžně vykonává. Proto je z hlediska personální politiky a potřeb personálního managementu důležité v organizaci zpracovat podrobné funkciogramy pro každou konkrétní funkci a určit i psychodiagnostické postupy a metody na identifikaci psychických předpokladů a nároků na vykonávání dané funkce, a to především v oblasti zatížení neuropsychiky pracovním prostředím a faktory řídicí práce.
