Výklad práva
– rozumí se jím zjišťování (objasňování) smyslu a obsahu platných právních norem za účelem jejich správného praktického používání. Výkladem zjišťujeme nejen obsah právních norem, ale i jejich smysl, tj. jaký cíl norma sleduje, jakou úlohu plní.
Druhy výkladu práva:
Podle subjektů
– spočívá ve zkoumání závaznosti výkladu podávaného jednotlivými subjekty.
legální – je všeobecně právně závazný. Podává ho státní orgán, který byl ústavou či normativním právním aktem výslovně zmocněn k podávání všeobecně závazného výkladu.
interní – podává ho státní orgán pro podřízené orgány nebo podřízené pracovníky. Tento druh výkladu není právně závazný.
autentický – podává ho orgán, který právní normu vydal. Je závazný pouze v některých státech.
výklad nejvyššího soudu
výklad orgánu aplikující právo – není všeobecně právně závazný. Při řešení jednotlivých konkrétních případů vykládá státní orgán obsah aplikované právní normy s cílem právně řešit individuální právní akt.
doktrinální – představuje vědecké zkoumání platného práva a má význam pro správné objasnění smyslu a obsahu práva. Není všeobecně právně závazný.
Podle metody (způsobu výkladu):
jazykově-gramatický – dospívá k základním poznatkům o smyslu slovního textu. Spočívá v objasnění smyslu textu podle filozofických a gramatických pravidel.
logický – spočívá v tom, že se smysl normy zjišťuje pomocí pravidel formální logiky.
systematický – objasňuje smysl a obsah právní normy jejím porovnáním s jinými právními normami.
historický – je založen na objasňování právní normy ve vztahu k cíli, který byl sledován jejím vydáním, a ve vztahu ke společenským podmínkám, za kterých byl normativní právní akt vydán.
Podle rozsahu právní normy stanoveného výkladem
doslovný – znamená, že rozsah právní normy vyjádřený v textu a rozsah právní normy vyplývající z výkladu jsou totožné.
rozšiřující – je výsledkem interpretace, která vymezuje obsah právní normy širší, než by vyplývalo z doslovného znění textu příslušného normativního aktu.
zužující – je výsledkem interpretace, která vymezuje obsah normy užší, než by vyplývalo z doslovného znění textu příslušného normativního aktu.
