Strategické informace a jejich význam pro řízení podniku

Strategické informace

STRATEGICKÉ INFORMACE jsou výsledkem globálního, asociačního, interaktivního a intuitivního procesu, protože jsou tvořeny neurčitými signály a pro jejich využití je obvykle nutné je doplnit všemi dostupnými prostředky, které umožňují rychlé utvoření názoru.

Strategický informační systém je informační systém, který umožňuje sledovat okolí podniku a včas odhalit důležité změny, respektive strategické zlomy.

Strategické informace, které zahrnuje SIS, mají specifický charakter, jsou:

  1. kvalitativní, protože faktory, na které se vztahují, jsou teprve ve fázi vzniku a nejsou dosud známy v číselné podobě,
  2. perspektivní – týkají se nejbližší budoucnosti podniku a musí umožňovat anticipaci důležitých událostí s dostatečným předstihem,
  3. především extrovertní (popisující prostředí firmy), avšak mohou být i introvertní (zaměřené na parametry podniku, jeho schopnosti, silné a slabé stránky).

Kdo by měl strategické informace shromažďovat?

  1. vrcholový management, který se obrací na externí organizace – ty vypracují požadované analýzy a zprávy pro podnik,
  2. sám management (tato činnost je založena především na osobních vztazích),
  3. management pověří touto činností interní pracovníky podniku.

Jednou z možností, jak získat informace, je SCANNING (pozorování okolí) – informační činnost umožňující zachytit obtížně předvídatelné, ale velmi důležité faktory vývoje (ekonomické, sociální, technologické). Snaží se identifikovat nové situace, nabízející příležitosti i hrozby, které by mohly podniku způsobit problémy.

Pro rozvoj schopnosti podniku systematicky a perspektivně monitorovat okolí navrhuje Lesca šest opatření:

  1. provést průzkum „kdo co ví v podniku“, tj. zjistit, kdo v podniku je schopný sbírat informace o jeho okolí, posoudit, jaké informace vlastní a kdo je schopen je využít, tedy identifikovat, kde by měla firma rozšířit své „antény“ pro sběr informací,
  2. organizovat sběr informací z terénu (z návštěv zákazníků, dodavatelů, účastí na výstavách, veletrzích apod.) a jejich poskytování těm, kdo je budou potřebovat,
  3. vytvořit organizační strukturu co nejvíce otevřenou navenek (decentralizovaná struktura znásobuje počet firemních “tykadel” vůči okolí, divizionální struktura orientovaná na jednotlivé trhy je lépe schopna reagovat na potřeby klientů),
  4. dospět k tomu, aby se všichni zaměstnanci podniku stali „informačními zpravodaji“ ve vztahu k okolí,
  5. impulzy a přesvědčení musí vycházet z vrcholového managementu,
  6. vychovávat personál k pozorování okolí.