Důchody plynoucí vlastníkům výrobních činitelů
Pojem důchod je velmi často používán v ekonomickém životě. Důchod ve skutečnosti vyjadřuje celkový objem peněz, které jednotlivec nebo domácnost získá za určité časové období, obvykle za jeden měsíc. Důchod se skládá z mezd, důchodů z majetku, jako jsou renty, úroky a dividendy. Všechny výrobní faktory mají v tržní ekonomice své vlastníky. V praxi to znamená, že za jejich využití získává vlastník důchody. K základním důchodům patří mzda, renta a zisk. Mzda je cenou práce, tedy důchodem vlastníka lidského kapitálu; renta je důchodem vlastníka půdy a ziskem důchodem vlastníka kapitálu. Tyto důchody, které takto vznikají, jsou vlastně výnosem z působení faktorů na trzích výrobních faktorů.
Důchody plynoucí vlastníkům výrobních činitelů
Každému výrobnímu faktoru v tržní ekonomice, protože poskytuje výrobní služby, náleží určitý důchod odpovídající jeho přínosu k tvorbě produktu, a říkáme, že zde se uplatňuje faktorové rozdělování důchodů. Faktorové rozdělování důchodů se spojuje především s ekonomy 17. až 19. století, tj. s představiteli klasické a neoklasické ekonomie.
Klasickou teorii rozdělování důchodů rozpracovali zejména W. Petty, A. Smith, D. Ricardo, J. B. Say a J. S. Mill. D. Ricardo považoval rozdělování důchodů za nejdůležitější součást ekonomické teorie. Přispěl k rozpracování zákonů rozdělování výsledků výroby mezi tři třídy společnosti – mezi vlastníky půdy, vlastníky kapitálu a dělníky. K základním důchodům patří renta, mzda a zisk.
Neoklasická teorie je založená na teorii mezní produktivity, která je vlastně aplikací teorie mezní užitečnosti na výrobní faktory. Tato teorie je spojována především s americkým ekonomem J. B. Clarkem.
| Výrobní faktor | Důchod | Definice důchodu za příslušný výrobní faktor |
| půda | renta | důchod vlastníka půdy za pronájem půdy nájemci i za pronájem jiných volných darů přírody |
| práce | mzda | cena práce, která je výsledkem fungování trhu a vztahu mezi poptávkou po práci a nabídkou práce |
| kapitál | zisk | kvalitativní a kvantitativní (rozdíl mezi celkovými příjmy (výnosy) a celkovými náklady), ukazatel výsledků hospodářské činnosti podniku |
Tabulka 1.: Výrobní faktory a jejich důchody
Trh půdy a renta
Půda je primární výrobní činitel. Jako výrobní činitel se využívá jednak v zemědělství, kde je hlavním výrobním činitelem. Současně je půda vzácný výrobní faktor, protože množství půdy nelze nahradit jiným výrobním faktorem.
Vlastník půdy ji nemusí sám využívat, může ji někomu pronajmout. Za pronájem se platí pozemková renta, která představuje poplatek za pronájem půdy. Nájemné a renta představují takové poplatky, jež se vztahují na statky vyrobené lidskou činností, jako jsou například obchodní prostory, byty atd.
„Renta představuje důchod vlastníků půdy. S růstem bohatství roste i počet obyvatel, ale rozsah půdy se nemění, a proto si vlastníci půdy mohou přivlastňovat stále větší část produktu.“
Trh práce a mzda
Trh práce má určitá specifika, která vyplývají z toho, že práce neexistuje sama o sobě. Nositeli práce jsou lidé. Aby mohl člověk pracovat, potřebuje určité fyzické a psychické předpoklady, jejichž souhrn se nazývá pracovní síla. Na trhu práce vystupují dva subjekty, a to: domácnosti jako vlastníci práce, kteří představují nabídku práce, a také firmy, které určují poptávku po práci. Přičemž domácnosti jako spotřebitelé závisí na důchodu, proto jsou nuceny vstupovat na trh práce a nabízet práci. Práce je cílevědomá činnost vynakládaná při tvorbě statků a služeb. Práci také nazýváme lidským kapitálem. D. Ricardo rozlišuje přirozenou cenu práce na úroveň existenčního minima a tržní cenu práce, která závisí na situaci na trhu práce.
Mzda je cena lidské práce, tedy důchod vlastníka lidské práce. Protože mzda je předem danou veličinou, zisk je odvozen od mzdy. Rozlišujeme různé formy mzdy:
- časovou mzdu,
- úkolovou mzdu,
- nominální mzdu,
- reálnou mzdu.
Časová mzda
Je to forma mzdy, která vyjadřuje odměnu za odpracovaný čas (za hodinu, den, týden, měsíc). Podle toho se rozlišuje: hodinová mzda, denní mzda, týdenní a měsíční mzda. U této časové mzdy vymezujeme celkovou sumu mzdy a cenu práce za jednu časovou jednotku (hodinu).
Úkolová mzda
Úkolová mzda je proměnnou formou časové mzdy. Při jejím stanovení se vychází z průměrného počtu výrobků, které pracovník vyrobil za určitou dobu. Je důležitým faktorem zvyšování intenzity práce. Pracovník se snaží pracovat co nejintenzivněji, aby si zvýšil mzdu. Protože mzdu dostane jen za výrobek určité kvality, nadřízený nemusí věnovat pozornost pracovníkovi. Tedy podnikateli nevznikají náklady na dozor a kontrolu nad pracovníky. Podnikatel může při této úkolové mzdě měnit sazbu za výrobek, součástku nebo pracovní operaci. Úkolová mzda se dnes používá při méně kvalifikovaných pracích.
Nominální mzda
Vyjadřuje částku peněz, kterou pracovník dostává. Přitom nezáleží na formě, může jít o časovou mzdu nebo o úkolovou mzdu.
Reálná mzda
Ta představuje množství zboží a služeb, které si zaměstnanec za svou nominální mzdu může koupit. Reálná mzda je rozhodující pro životní úroveň pracovníka. Činitelé ovlivňující výši reálné mzdy:
- výše nominální mzdy,
- ceny zboží a služeb,
- daňové zatížení.
Trh kapitálu a zisk
Kapitál je sekundárním výrobním faktorem. Kapitálové statky se používají k výrobě dalších statků, tedy nevstupují do spotřeby. Půjčením kapitálu vzniká úvěrový vztah, tj. když vlastník peněžního kapitálu poskytne své prostředky někomu jinému. Za užívání úvěru se platí úrok. Výnosem z kapitálu je zisk. Kapitál rozlišujeme na potenciální a reálný.
Zisk je reziduální důchod kapitálu, který vzniká jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady firmy. Zahrnuje také implicitní výnosy, které plynou z titulu vlastnictví kapitálu, vlastní práce podnikatele či vlastníka půdy. Pokud tedy od všech příjmů odečteme výdaje (platy, mzdy, spotřební daně apod.), dostaneme zisk. Známe tyto druhy zisků:
- podnikatelský zisk – je důchod, který zůstává podnikateli z tržeb po odečtení celkových nákladů. Jeho součástí je implicitní výnos z kapitálu, který podnik vlastní. Zisk se pak jeví jako implicitní výnos,
- ekonomický zisk – tvoří jej příjmy, od kterých byly odečteny všechny náklady, nejen peněžní, ale i implicitní,
- normální zisk – v podmínkách dokonalé konkurence ho firma dosahuje z každé alternativy využití zdrojů,
- monopolní zisk – respektive zisk jako monopolní důchod. V podmínkách nedokonalé konkurence mohou podniky dosahovat nadměrné zisky využitím svého monopolního postavení,
- mimořádný zisk – nastává například při získání dočasné výhody vůči konkurentům. Mimořádný zisk může být jednorázový nebo krátkodobý.
Teorie mezní produktivity
„Teorie mezní produktivity vychází z toho, že každý výrobní faktor má svou specifickou produktivitu, tj. každý vytváří určitý díl produktu, který lze měřit. Jednotkou měření je mezní produkt každého z nich“.
Na základě toho lze relativní podíl práce a kapitálu na výsledcích výroby zjistit tehdy, když mezní produkt vynásobíme počtem jednotek daného výrobního faktoru.
Rozdělování důchodů podle klasické i neoklasické ekonomie je specifickým případem cenové teorie. Důchod závisí na ceně, která se platí za výrobní faktory na příslušném trhu. Velikost důchodů je tedy podmíněna situací na určitém trhu výrobního faktoru, tedy vztahem mezi nabídkou a poptávkou po daném výrobním faktoru.
Vlastníci výrobních činitelů, kteří usilují o maximalizaci svých důchodů, mění způsob jejich využití, pokud jim změna přinese vyšší efekt. Pokud se některý výrobní faktor stane vzácným, jeho cena vzroste. V důsledku toho vzniká nebo se zvyšuje ekonomická renta všech jednotek příslušného výrobního faktoru v tomto využití. Je třeba si uvědomit, že výrobní faktory budou alokovány mezi různá využití tak, aby se v každém využití dosáhlo stejného čistého výnosu.
Ve většině případů má rozhodující úlohu dosažení maximálních peněžních důchodů, neplatí to však pro každý jednotlivý případ. Rozhodování o využití konkrétního výrobního faktoru se může vázat i na nepeněžní výhody. Vyšší zisk v daném odvětví přiláká další kapitál, ale vyšší mzda není zárukou přilákání nových pracovníků, což mohou ovlivnit i skutečnosti jako nezájem o práci, neochota změnit zaměstnání.
Tržní a netržní činitelé ovlivňující rozdělování důchodů
Dosavadní vývoj v jednotlivých ekonomikách potvrzuje, že důchody jsou nerovnoměrně rozdělovány a mezi různými skupinami lidí existují rozdíly nejen ve výši důchodů, ale i v bohatství a životní úrovni. V této souvislosti lze položit otázku, co způsobuje nerovnosti v důchodech jednotlivců? Ekonomická teorie rozlišuje dvě skupiny činitelů, které způsobují nerovnosti v důchodech, a to tržní a netržní činitele.
Tržní činitelé
Řada ekonomů zdůrazňuje význam tržních činitelů. Důchod má být plně determinován tržním mechanismem a všemi náhodami tržního mechanismu. Ekonomové také zdůvodňují, že jen tržní determinací důchodů je každý vedena k tomu, aby dělal to, co je potřeba. Současně však nevylučují, aby bohatá společnost mohla poskytnout mimo trh minimum sociální jistoty všem, kteří se v důsledku působení trhu dostanou do situace, která jim neumožňuje dosáhnout ani minimální životní standard. Jak konstatuje F. A. von Hayek, úvahy o sociální spravedlnosti neposkytují žádné odůvodnění pro „opravy“ výsledků trhu. Podle jeho názoru existuje pouze spravedlnost individuálního chování, zvláštní „sociální spravedlnost“ však nikdy neexistovala. Důchod, který mohou získat vlastníci výrobních faktorů na základě nabídky jejich služeb, je omezen poptávkou po těchto službách.
Pod tržními činiteli rozumíme konkrétní poptávku a nabídku výrobních faktorů, množství a způsoby využití výrobních faktorů a cenu výrobních faktorů. Jsou to činitelé, které působí přímo na trhu výrobních faktorů.
Netržní činitelé
Mezi netržní činitele lze zařadit velmi různorodý soubor faktorů, jako jsou například vrozené nebo získané schopnosti, subjektivní výkonnost, věk, pohlaví, kvalifikace, štěstí, tvořivost a mnoho dalších.
Úzký vztah mezi důchodem a věkem, stejně jako důchodem a spotřebou podle věku, zachycuje teorie životního cyklu, kterou formuloval R. F. Harrod. Existuje také úzký vztah mezi důchodem a věkem i kvalifikací. Lidé se při výběru povolání vlastně rozhodují o celoživotním profilu svých důchodů. To znamená, že volba nízko kvalifikované profese znamená získání důchodu v relativně krátkém čase, ale jeho výše se v průběhu pracovního zapojení výrazně nemění. Naopak, volba vysoko kvalifikované profese odsouvá příjem důchodu, ale vede k podstatně vyšším celoživotním důchodům.
„Jednotlivé činitele ovlivňují velikost důchodu ve směru jeho zvýšení či snížení. Velikost důchodu zase podmiňuje životní úroveň. Z hlediska ekonomického chápání životní úroveň představuje stupeň uspokojování životních potřeb, tj. hmotných a duchovních potřeb občanů, stejně jako podmínky, v nichž se tyto potřeby realizují“.
Z uvedených charakteristik vyplývá, že jednotlivým vlastníkům výrobních faktorů náleží důchody. Tyto důchody však zpravidla nestačí na uspokojování potřeb všech obyvatel dané ekonomiky. Také jsme se dozvěděli, že trh navíc rozdělí důchody nerovnoměrně, což vede k sociálnímu napětí. V neoklasické teorii měla teorie mezní produktivity pro J. B. Clarka dvojnásobný význam – byla jeho obecnou teorií rozdělování a teorií výrobních nákladů. V praxi rovněž rozlišujeme tržní a netržní činitele. Obě skupiny faktorů se vzájemně prolínají a v konkrétních podmínkách mohou jednou převažovat tržní a jindy netržní činitelé. Nicméně ve fungujících ekonomik
