Organizační design
Organizační struktura je formální systém vztahů v rámci organizace, který umožňuje diferencovat a současně také integrovat činnosti a pracovníky vykonávající tyto činnosti do jednoho celku. Výsledkem této organizační diferenciace a integrace činností je útvarová struktura. Útvarem mohou být divize, závody, provozy, úseky, odbory, oddělení. Útvar má vymezenou funkci, pravomoci a odpovědnosti a je propojen vertikálními, případně horizontálními, nebo oběma vazbami s jinými útvary.
Organizační struktura vytváří podmínky pro efektivní koordinaci činnosti pracovníků organizace tím, že:
- umožňuje integrovat lidské, materiální a informační zdroje organizace směrem k stanovenému cíli, umožňuje definovat pravomoc a odpovědnost pracovníků prostřednictvím popisu pracovní činnosti,
- vymezuje konfiguraci organizační struktury, jejíž součástí jsou i vztahy nadřízenosti a podřízenosti – tzv. liniové vztahy,
- poskytuje manažerům informace nezbytné pro rozhodování.
Pojem organizační design vyjadřuje tvorbu organizační struktury, případně její změnu či rekonstrukci. Tvorba organizační struktury musí zohledňovat pět základních principů:
- dělbu práce,
- jednotu příkazů,
- pravomoc a odpovědnost,
- rozsah řízení,
- tvorbu útvarů.
Hlavní typy organizačních struktur
Při rozhodování o tom, který koncept organizačního designu je v konkrétních podmínkách vhodnější, by manažeři měli zohlednit následující skutečnosti:
- strategii organizace,
- velikost organizace,
- používanou technologii,
- prostředí, ve kterém organizace působí.
Strategii organizace lze hodnotit z různých hledisek. Při tvorbě organizační struktury je důležité rozlišovat, zda jde o strategii zaměřenou na dlouhodobý rozvoj, nebo na udržení stávajícího stavu.
Velikost organizace lze definovat na základě několika hledisek. Může to být počet zaměstnanců, objem obratu a podobně.
Pod pojmem technologie rozumíme nejen technická zařízení, ale i technologické postupy. Při rozhodování o vhodném konceptu organizačního designu je rovněž nutné zohlednit faktory prostředí, ve kterém má organizace fungovat, jako jsou například trhy, konkurence, politická a ekonomická stabilita apod.
Neformální a formální organizační struktura
V každé organizaci lze identifikovat rozdíly mezi plánovanou a skutečnou organizační strukturou. Na základě těchto rozdílů lze rozlišovat neformální a formální organizační strukturu. Řešení organizační struktury musí být účinné a zároveň dostatečně flexibilní, aby pomohlo v současném dynamickém prostředí dosahovat úspěch.
Základní předpoklad vzniku neformální organizační struktury spočívá v tom, že člověk je v podstatě společenský a sociálně založený. To jsou hlavní atributy vzniku neformálních skupin. Vztahy v neformální skupině či organizaci jsou založeny na emočním osobním přístupu jejích členů, kteří jsou v této skupině nezastupitelní. Vznik neformální skupiny je podmíněn projevem vůle každého jejího člena, který je, nebo se chce zapojit do činnosti skupiny.
Formální organizační struktura je soubor formálních sociálních skupin, které jsou účelově zřízeny k naplnění konkrétních úkolů organizace. Podstatou existence formální organizační struktury je formální akt, v němž jsou přesně stanoveny konkrétní cíle, úkoly, role a pozice každého zaměstnance. Formální pravidla směřují k maximálnímu využití lidského potenciálu požadovaným směrem k naplnění podstaty činnosti organizace.
