Sektorová struktura národního hospodářství
Sektorová struktura ekonomických činností v národním hospodářství vyplývá z charakteru výstupu jednotlivých ekonomických činností. Podle toho, zda je výstupem hmotný statek nebo služba, rozlišujeme v národním hospodářství tyto sektory: (Kucharčíková, Tokarčíková, 2010, s. 43)
- primární sektor, který je tvořen zemědělstvím, lesnictvím, rybolovem a těžebním průmyslem,
- sekundární sektor, který zahrnuje zpracovatelský průmysl a stavebnictví,
- terciární sektor, který je tvořen ostatními činnostmi, tj. službami,
- kvartérní sektor, do kterého jsou odborníky zařazovány rychle se rozvíjející služby, kam v současnosti patří informační služby sloužící k tvorbě, zpracování a přenosu informací.
Primární sektor
- nejvýznamnější sektor ekonomiky,
- tvořen odvětvími produkujícími základní suroviny a materiály:
- těžební průmysl,
- zemědělství,
- lesnictví,
- energetika a podobně.
- nízké tempo vědecko-technického pokroku,
- pomalejší růst produktivity,
- vysoká investiční náročnost,
- relativně nízká ziskovost výroby,
- malý zájem soukromého sektoru.
Sekundární sektor
- navazuje na primární sektor,
- zahrnuje zpracovatelský průmysl a stavebnictví,
- výrazně ovlivňuje úroveň rozvoje ekonomiky i životní úroveň obyvatelstva,
- rychlé tempo zavádění vědecko-technického pokroku,
- rychlý růst produktivity práce,
- poměrně rychlá obměna sortimentu vyráběných výrobků,
- vysoká investiční náročnost,
- stále se prohlubující dělba práce a vyšší specializace,
- větší vzájemná závislost jednotlivých výrobců.
Terciární sektor
- všechny druhy služeb (placené i neplacené) – obchod, doprava, spoje,
- nejrychleji se rozvíjející sektor ve vyspělých zemích,
- relativně nejnižší investiční náročnost,
- vysoké tempo zavádění vědecko-technického pokroku,
- vysoký růst produktivity,
- v důsledku prohlubující se dělby práce dochází k přesunu mnoha činností ze sekundárního do terciárního sektoru.
Kvartérní sektor
- tvoří jej oblast vědy a techniky, školství, zdravotnictví; jeho osamostatnění si vyžádal rychlý rozvoj vědy a techniky, růst vzdělanosti, zvyšování kvalifikace a rozvoj zdravotnické péče,
- na rozvoji tohoto sektoru se nejvíce podílí stát – finančně náročné.
Strukturální změny ve vyspělých ekonomikách charakterizuje
- rozvoj terciárního a kvartérního sektoru,
- nárůst zaměstnanosti v terciárním a kvartérním sektoru,
- pomalejší rozvoj primárního a sekundárního sektoru,
- pokles zaměstnanosti v primárním a sekundárním sektoru.
Klasifikace národního hospodářství
Strukturu národního hospodářství lze zkoumat z různých hledisek a úrovní, především z hlediska prostorového, předmětového a vlastnického uspořádání subjektů a činností v ekonomice.
Výsledkem tohoto uspořádání jsou jednotlivé formy struktury národního hospodářství, a to (Kucharčíková, Tokarčíková, 2010, s.42):
- odvětvová struktura ekonomických činností v národním hospodářství,
- sektorová struktura ekonomických činností v národním hospodářství,
- struktura podle vlastnických forem,
- struktura podle právních forem,
- regionální struktura národního hospodářství, neboli územní či prostorová.
