Ekonomickou rovnováhou rozumíme určitý vztah mezi nabídkou a poptávkou na trhu. Makroekonomická rovnováha rozlišuje čtyři modely, mezi něž patří klasický, keynesiánský, neokeynesiánský a monetaristický model ekonomické rovnováhy. Pojem ekonomická stabilita je jednoznačně spojen s agregátní poptávkou a agregátní nabídkou, tedy stavem hrubého domácího produktu, což znamená jejich rovnováhu v krátkodobém či dlouhodobém horizontu.
Rozvojové země představují státy, které jsou zpravidla bývalými koloniemi. Nazývají se rozvojovými zeměmi, protože nemají silné ekonomiky, což znamená, že se rozvíjejí s průmyslovými technologiemi a odvětvími průmyslu. Mezi hlavní problémy rozvojových zemí patří různé epidemie a nezaměstnanost. Mezi rozvojové země patří například Afrika, státy Asie, země Latinské Ameriky a mnohé další.
Makroekonomická rovnováha a její základní předpoklady
Ekonomickou rovnováhou v makroekonomickém pojetí rozumíme soulad mezi nabídkou a poptávkou na všech trzích. Pod těmito trhy rozumíme:
- trh výrobků a služeb,
- trh pracovní síly,
- trh peněz,
- trh kapitálu.
Obecná makroekonomická rovnováha je tedy chápána jako rovnováha celého národního hospodářství na všech těchto trzích. Neexistuje současná rovnováha na všech trzích zároveň, na trhu výrobků a služeb a jednotlivých trzích výrobních faktorů. Přesto je velmi důležité znát podmínky takové rovnováhy a vlivy, které ji narušují. Máme-li tyto znalosti, je možné pomocí makroekonomické politiky ovlivňovat chod ekonomiky a pomáhat ke snížení výkyvů z jejího rovnovážného stavu.
Základním předpokladem ekonomické rovnováhy je zastupitelnost všech výrobních faktorů, což znamená, že pro výrobu jsou dostupné všechny výrobní faktory. Pokud by některý z výrobných faktorů chyběl, nebyla by zajištěna výroba, došlo by ke snížení nabídky a tím k ekonomické nerovnováze. Dalším předpokladem makroekonomické rovnováhy je rovnost celkových příjmů a výdajů. Pokud by agregátní výdaje byly nižší než příjmy, tedy všechny příjmy by nebyly utraceny, část produkce by se neprodala, což by způsobilo nerovnováhu vedoucí k růstu zásob.
Pro makroekonomickou rovnováhu je významná také částečná rovnováha na trhu zboží mezi poptávkou a nabídkou. Pokud na některém dílčím trhu dojde k nerovnováze, a to z důvodu poptávky či nabídky po zboží, tato nerovnováha dílčího trhu ovlivní i ostatní trhy a může vést k celkové makroekonomické nerovnováze. Důležitým předpokladem pro makroekonomickou rovnováhu je také rovnováha mezi hodnotou zboží a množstvím peněz, které mají toto zboží koupit. Nerovnováha mezi množstvím peněz a množstvím zboží a služeb může narušit makroekonomickou rovnováhu, a to buď ve formě přebytku nabídky zboží a služeb, které nelze koupit z důvodu nedostatku peněz, nebo naopak, nedostatku produktů a následného růstu cenové hladiny.
Modely ekonomické rovnováhy
Cílem makroekonomické teorie je zobecnit jevy, procesy a vztahy, které se vyskytují pravidelně nebo za předem známých předpokladů. Cílem je také tyto jevy modelovat a formulovat podmínky, za nichž se utváří makroekonomická rovnováha. Účelem vytvořených modelů ekonomické rovnováhy je nalézt odpověď na otázku, proč a za jakých okolností dochází k nesouladu mezi vynaloženými peněžními příjmy a vytvořeným národním produktem, tedy mezi agregátní poptávkou a agregátní nabídkou. Toto odchýlení od rovnovážného stavu má za následek nezaměstnanost, inflaci a nedostatečný ekonomický růst. V makroekonomii rozlišujeme čtyři hlavní makroekonomické modely:
- Klasický model ekonomické rovnováhy
- Keynesiánský model ekonomické rovnováhy
- Neokeynesiánský model ekonomické rovnováhy
- Monetaristický model ekonomické rovnováhy
Klasický model makroekonomické rovnováhy
Tento model vychází z učení A. Smitha a víry v samoregulační schopnost trhu. Tato samoregulační schopnost trhu je dána cenovou pružností, která je schopná postupně nastolit rovnováhu na všech trzích finální produkce i na trzích výrobních faktorů.
„Klasický model vychází z předpokladu, že tržní systém je vnitřně stabilní a fungování tržního mechanismu automaticky nastavuje makroekonomickou rovnováhu. Ekonomika funguje na úrovni potenciálního produktu při plné zaměstnanosti a křivka AS (agregátní nabídky) je vertikální. Makroekonomická rovnováha se v klasickém modelu dosahuje na úrovni potenciálního produktu. Agregátní nabídka nereaguje na změny v agregátní poptávce, přičemž změny agregátní poptávky způsobují změny v cenové hladině, ale nemají vliv na objem produkce (agregátní nabídku).“
Z klasického modelu vyplývá, že skutečný výstup (tj. agregátní nabídka) se nemění vlivem změn agregátní poptávky a zároveň platí, že v ekonomice nevznikají ztráty vyplývající z nevyužitých výrobních zdrojů, protože ekonomika se nachází na úrovni potenciálního produktu a existuje plná zaměstnanost. Z toho vyplývá, že hospodářská politika, která reguluje agregátní poptávku, je neúčinná, protože nemá vliv na celkový objem výstupu ani na celkovou úroveň zaměstnanosti a způsobuje jen zvýšení cenové hladiny. Předpoklady klasického modelu, existence:
- 2 ekonomických subjektů – domácností a firem,
- 4 trhů – trh statků (finální produkce), trh peněz, trh práce a trh kapitálu.
Ekonomická rovnováha na všech trzích je zajištěna flexibilitou cen. V případě, že dojde k nerovnováze, právě pružnost cen opět uvede trh do rovnovážného stavu mezi agregátní nabídkou a agregátní poptávkou.
Rovnováha na trzích finální produkce
Rovnováha na trzích statků, tedy výrobků a služeb, je dána nabídkou těchto statků a poptávkou po nich, přičemž nabídka je určující pro spotřebitelskou poptávku C a investiční poptávku I. Pokud poptávka po určitém statku převyšuje nabídku, producenti budou za svůj výrobek či službu požadovat vyšší cenu, čímž dané odvětví bude ziskovější, přiláká další podnikatele, zvýší se nabídka a konkurence. Tato nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou bude vyřešena flexibilní cenou. Dojde k zvýšení ceny a k vyrovnání nabídky a poptávky, tedy k rovnovážnému stavu.
Rovnováha na peněžním trhu
„Na peněžním trhu se setkává nabídka peněz s poptávkou po penězích a jejich vzájemná interakce určuje úrokovou míru, která je v podstatě cenou peněz. Na peněžním trhu se peníze nekupují ani neprodávají, jako je tomu u trhu spotřebních statků a služeb. V rámci realizovaných transakcí se mění za jiné formy peněžních aktiv s odlišnou likviditou.“
Pod peněžní rovnováhou tedy rozumíme situaci, kdy nabídka zboží a služeb plně uspokojuje efektivní kupní poptávku jednotlivých hospodářských subjektů při relativně stabilní úrovni cen. Rovnováha na peněžním trhu není stabilní a závisí na působení několika faktorů. Pohyblivost úrokové míry zajišťuje rovnováhu na peněžním trhu. Nabídku peněz kontroluje centrální banka, která je jakýmsi „garantem“ peněžní rovnováhy v ekonomice. V praxi má vliv pouze na efektivní kupní poptávku, ale na nabídku zboží a služeb nemá přímý dopad. Vývoj v ekonomice centrální banka ovlivňuje nepřímo prostřednictvím regulace peněžní zásoby v oběhu.
Rovnováha na trhu práce
Tato rovnováha je dána množstvím práce, které je na trhu nabízeno domácnostmi, a poptávkou po práci, kterou vyjadřují firmy. Reálná mzdová sazba je cenou práce, která vyrovnává nabídku práce s poptávkou po práci, a nedochází tak k nedobrovolné nezaměstnanosti.
Rovnováha na trhu kapitálu
Rovnováha na trhu kapitálu je v klasickém modelu vnímána jako závislost mezi velikostí nabídky a poptávky kapitálu a úrokovou mírou. Cenou kapitálu je úroková míra a její růst vede k poklesu poptávky po kapitálu, nebo se zvyšují náklady na kapitál. Čím je úroková sazba vyšší, tím mají domácnosti větší motivaci k úsporám a nabídka kapitálu roste. Předpokladem zajištění rovnováhy na trhu kapitálu je plynulá přeměna úspor na investice. Majitelé úspor se chovají racionálně a úspory plynule přeměňují na kapitál nebo je půjčují podnikatelům za úrok, a tak vzniká rovnováha na trhu kapitálu.
Keynesiánský model makroekonomické rovnováhy
J. M. Keynes a jeho pokračovatelé nahlížejí na makroekonomickou rovnováhu z jiného úhlu. Zkoumají jednotlivé složky agregátní poptávky a jejich vliv na tvorbu nabídky, která může, ale nemusí být dostatečná pro plné využití výrobních faktorů, aby skutečný produkt odpovídal potenciálnímu produktu.
Pro vysvětlení keynesiánského modelu makroekonomické rovnováhy použijeme křivku agregátní poptávky, která je klesající, a keynesiánskou křivku agregátní nabídky, která je horizontální nebo rostoucí. Současně se předpokládá existence nevyužitých výrobních zdrojů, které jsou tím větší, čím více je skutečný produkt vzdálen od potenciálního produktu. Za těchto předpokladů zvýšení agregátní poptávky vyvolá zvýšení agregátní nabídky.
Neokeynesiánský model makroekonomické rovnováhy
„V krátkém období je křivka AS horizontální, resp. mírně rostoucí, protože ceny a mzdy se nedokážou včas plně přizpůsobit. To znamená, že podniky budou v důsledku zvýšení agregátní poptávky a vyšší cenové hladiny navyšovat výrobu. Pokud se ceny a mzdy v dlouhém období přizpůsobí nové situaci, křivka AS nabude vertikálního tvaru. V dlouhém období je skutečný output determinován úrovní potenciálního produktu a změny agregátní poptávky ovlivňují především cenovou hladinu.“
Monetaristický model makroekonomické rovnováhy
Jak uvádí Lisý, teoretickým východiskem monetarismu je předpoklad, že tržní systém je vnitřně stabilní a je schopen v dlouhém období obnovovat a nastavovat makroekonomickou rovnováhu.
Z Friedmanova modelu makroekonomické rovnováhy vyplývá, že kolísání skutečného produktu okolo potenciálního produktu je významně ovlivněno nedokonalými informacemi zaměstnanců a jejich chybnými očekáváními o vývoji cenové hladiny a reálné mzdy. Na druhé straně firmy disponují přesnějšími informacemi o vývoji cenové hladiny. Nesprávná očekávání zaměstnanců o vývoji cenové hladiny způsobují výkyvy skutečného produktu.
Ekonomická stabilita
Pod tímto pojmem chápeme stálý růst reálného hrubého produktu, cenovou stabilitu a udržování nezaměstnanosti na úrovni přirozené nezaměstnanosti. Z toho vyplývá, že produkt by měl růst rovnoměrně a takovým tempem, aby byla zajištěna cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost. Společnost musí volit mezi výrobou spotřebních a kapitálových statků ve vztahu k budoucí produkci. Země, které jsou v období industrializace, obvykle rychleji rozšiřují výrobu investičních statků, a země v postindustriálním období naopak rychleji rozvíjejí výrobu spotřebních statků. Rovnovážné body znázorňují volbu produkce mezi spotřebními a kapitálovými statky a zároveň vyjadřují ekonomickou vyspělost jednotlivých zemí.
Stabilita z pohledu kybernetiky
Kybernetika je věda o řízení složitých systémů. Ekonomiku vnímáme jako silně deterministický systém. V ekonomice je cílem řízení dosáhnout stálý růst reálného hrubého národního produktu, cenovou stabilitu a udržování nezaměstnanosti na úrovni přirozené nezaměstnanosti. Je přirozené, že složitý systém nelze řídit jednoduše. Princip a adekvátnost v kybernetice znamená, že regulátor musí být stejně složitý jako systém. To znamená, že pokud je cílem například dosáhnout stálý růst reálného produktu, musíme vědět, co ovlivňuje tento růst a jak lze tyto složky ovlivnit, abychom mohli dosáhnout požadovaného cíle. Celý problém řízení ekonomiky je o to složitější, že všechny podmínky, které musí být splněny, aby ekonomika mohla být stabilní, se vzájemně ovlivňují.
Rozvojové země
„Rozvojová země je taková země, která má relativně nízký reálný důchod na obyvatele ve srovnání s vyspělými zeměmi, jako jsou Spojené státy, Japonsko a země západní Evropy.“
Pojem „rozvojové země“ vznikl přibližně v polovině 20. století, kdy z bývalých kolonií a závislých území vznikly nové republiky, které začaly být takto označovány. Rozvojové země jsou většinou bývalé kolonie. Pod neefektivní ekonomiku rozumíme orientaci na zemědělství a těžební průmysl, dále občanské
