Úvod
Pojem komunikace lze odvodit z latinského slova „communicare“, které přesně znamená „vytvořit společné s někým“, předat druhým myšlenku, naději, poznání. Komunikací chceme oznámit, zprostředkovat, podělit se o určité informace, myšlenky, postoje, názory. Obecně se komunikace používá k označení procesu vzájemného dorozumívání se, předání a přijímání informací prostřednictvím přímého či nepřímého kontaktu. Každá komunikace nese v sobě obsah i vztah. Komunikace se stejným obsahem má různé podoby podle toho, jaký vztah ke sobě mají komunikační partneři a jak se znají. Komunikujeme vždy obsah i vztah zároveň. Pro efektivní komunikaci nestačí kontrolovat pouze jednu z těchto dvou složek komunikace.
Komunikace v organizaci
Úspěšná komunikace v organizaci předpokládá kromě pochopení zákonitostí komunikačního procesu a jeho zvláštností v organizaci také vytvoření podporující komunikační atmosféry, vhodné využívání komunikačních nástrojů a prostředků, respektování zásad efektivní komunikace a zdokonalování komunikačních dovedností manažerů. Pro efektivní komunikaci se v organizaci využívá několik prostředků, nástrojů a technik. Mezi nejběžnější patří různé verbální mluvené nástroje (rozhovor, instruktáž, slovní příkazy, hodnocení), verbální písemné prostředky (zápisy, podnikové zprávy, analytické materiály, vnitropodnikové normy, letáky, oběžníky, informační bulletiny, informační tabule a podobně). Velkého rozvoje dosahují technické informační prostředky. Nástupem moderních informačních technologií se urychluje proces výměny informací. Možnosti telefonu, faxu, rozhlasu a dalších prostředků jsou nahrazovány internetem, elektronickou poštou, vnitropodnikovými informačními sítěmi a podobně.
Manažer a komunikace
Ve všech organizacích, jak ziskově, tak neziskově orientovaných, působí manažeři. Ve společnosti mají významné poslání, protože svým dobrým i špatným působením ovlivňují její činnost a výsledky. Manažerem se nikdo z nás nerodí, ale skutečnost, že jím se stane, dává možnost prokázat, zda tuto pracovní roli zvládne, či nikoliv. Manažeři představují v tomto případě pouze jednu kategorii pracovníků vykonávajících proces managementu. V organizacích jsou různorodí manažeři, přičemž všichni řeší stejné problémy, tj. usilují o dosažení stanovených cílů a aplikují mnohé stejné postupy efektivního managementu. Jsou bezprostředně spojeni s procesem managementu.
Objektem manažerského povolání jsou hlavní zdroje (inputy) organizace, tj. lidské, fyzické i informační zdroje, které organizace přijímá a využívá z okolí. Úkolem manažerského povolání je tyto zdroje vzájemně kombinovat tak, aby bylo dosaženo žádoucích cílů. S tímto záměrem manažer koordinuje aktivity jemu podřízených osob. Stát se manažerem vyžaduje velké množství znalostí a dovedností potřebných k zvládání požadavků podniku. Vyžaduje se, aby jeho formální autorita odpovídala jeho přirozené (neformální) autoritě.
V moderních organizacích má rozhodující význam oboustranná komunikace, převážně neformální a ústní. Ve společenské komunikaci manažeři jednotlivých úrovní organizace vykonávají manažerské funkce, avšak vzhledem k odlišnému postavení podíl funkcí je rozdílný. V současnosti efektivní manažerská práce vyžaduje kvalitní informace pro rozhodování. V organizaci je proto nutné zajistit systém toku informací. Rychlá, přímá, otevřená a přesvědčivá komunikace manažera, ale také zaměstnanců bez ohledu na velikost organizace, se stává jedním z nejdůležitějších předpokladů jejího zdravého vývoje.
Manažeři svým charakterem, svými návyky, komunikačními dovednostmi, stylem práce s lidmi a vlastním vlivem na utváření vztahů v organizaci výrazně ovlivňují také komunikační atmosféru. Návrhu na účinné využití komunikačních nástrojů a prostředků napomáhají manažerům kromě jejich osobnostních předností i jejich komunikační dovednosti. Jejich význam roste při řešení složitějších či neočekávaných problémů. Základní komunikační dovednosti by měli ovládat nejen manažeři na vrcholových pozicích, ale všichni, kteří mají podřízené, stejně jako ti, kteří prezentují organizaci navenek (zástupci, mluvčí a podobně).
Závěr
Komunikací jako vědní disciplínou se zabývá mnoho vědních oborů; je v centru zájmu jazykovědy, kulturní antropologie, etnologie, logiky, věnují se jí psychologové i filozofové. Efektivní komunikace je základním předpokladem úspěšného fungování mezilidských vztahů. Efektivnost komunikace ovlivňuje několik faktorů, mezi něž patří odborné znalosti, pohotovost myšlení, kultivovanost vyjadřování, samotné chování, přesvědčivé vystupování v souladu se zásadami společenského styku a podobně. Komunikace neznamená pouze mluvit a psát, ale také naslouchat. Důležité je nechat druhého domluvit, dát mu čas a prostor k analýze dané situace, promyšlení problémů, možnosti vyjádřit se, neskákat mu do řeči a podobně. Komunikace je jednoduše neoddělitelnou součástí našeho života, proto bychom se měli naučit se slovem správně zacházet.
Komunikace je hlavním nástrojem hodnocení lidí, jejich motivace a usměrňování; manažeři komunikují s dodavateli, zákazníky, představiteli státní správy a veřejností. Proto by se manažeři měli usilovat o zvládnutí zásad efektivní komunikace, zdokonalování svých komunikačních dovedností a zvládnutí efektivních komunikačních technik.
