Název článku:
Keynesovství, John Maynard Keynes a Keynesovy teorie
Obsah článku:
Hospodářská krize v letech 1929–1933 znamenala významný zlom v ekonomické vědě. Toto období je úzce spojeno s učením J. M. Keynese (Cambridgeská škola). Nejvýznamnějšími díly jsou Konec laissez-faire a Pojednání o penězích. Keynes se pokusil formulovat novou „všeobecnou“ teorii, která by s vhodnou hospodářskou politikou zajistila další fungování kapitalistické tržní ekonomiky. Podle Keynese je kapitalismus peněžní ekonomikou, v níž peníze jako uchovatel hodnot ovlivňují reálné ekonomické procesy. Centrem jeho zájmu se stává trh a jeho fungování pro zachování dynamiky systému.
John Maynard Keynes
John Maynard Keynes (čti „džon meynárd kejns“), nazývaný také první baron Keynes z Tiltonu (* 5. červen 1883, Cambridge, Spojené království – 21. duben 1946, Firle) byl anglický ekonom, který položil základy ekonomické školy myšlení zvané keynesianismus nebo keynesovství. Jeho radikální myšlenky měly zásadní vliv na moderní ekonomickou a politickou teorii. Je znám především jako zastánce vládní politiky státních zásahů do ekonomiky, podle níž má vláda uskutečňovat fiskální a monetární intervence tak, aby zmírnila nepříznivé dopady ekonomických výkyvů (recesí, depresí a konjunktur). Často je považován za zakladatele moderní makroekonomie.
Keynesovy teorie – revoluce v makroekonomii
Makroekonomické úvahy známé jako keynesovská revoluce představovaly přechod k reálnému trhu. Keynes navazoval na své anglické předchůdce, zejména A. Marshalla, a znovu se přihlásil k racionálnímu jádru merkantilismu, které vyzdvihl jako přínos k státnickému umění zabývajícímu se hospodářským systémem jako celkem. Kritizoval také známou Sayovu tezi, že nabídka si vytváří poptávku. Základem jeho teorie je učení o efektivní poptávce jako základu pro určení velikosti národního důchodu a zaměstnanosti, jejichž objem určují nikoli pracovníci, ale podnikatelé – jejich poptávka po práci na trhu práce. Stav zaměstnanosti nelze ponechat pouze na podnikatelích, ale musí ji převzít i stát, například snížení mezd není účinným lékem proti nezaměstnanosti.
Základní rovnice keynesiánské teorie
Základní rovnice Keynesovy teorie je Y = C + S, kde:
- Y – národní důchod – yield
- C – spotřeba – consumption
- S – úspory – savings
- I – investice – investments
Pokud S = I, tj. úspory se rovnají investicím, ekonomika je v rovnováze. Keynesova teorie má krátkodobý a statický charakter. Hovořil o světě, kde panuje nedostatek uprostřed nadbytku. Poukázal na makroekonomické vztahy mezi spotřebou, úsporami, investicemi a národním důchodem. Spotřeba je funkcí důchodu, C = f(Y), poměr C/Y = průměrný sklon ke spotřebě, což ukazuje, jakou část důchodů společnost spotřebuje a jakou uspří.
Přebytky peněžního kapitálu
Keynes vystihl, že na straně velkých firem se nacházejí přebytky peněžního kapitálu, které není možné produktivně využít ve prospěch rozvoje společnosti jako celku. Naznačil možnosti řešení, ale problém přebytku kapitálu zůstává nevyřešen. Nevyřešil jej ani investiční multiplikátor. Ve skutečnosti však impulz k investování závisí na tzv. hraniční efektivitě kapitálu.
Reálná úroková míra
Smyslem Keynese bylo ukázat, že investice jsou hlavní příčinou nerovnováhy a nestability kapitalistické tržní ekonomiky, kde se reálná úroková míra skutečně řídí čistě peněžními momenty. Reálná úroková míra má velký význam v procesu fungování tržních sil a slouží k překonání stagflace, inflace a stagnace tržní ekonomiky.
Sklon ke spotřebě, úsporám, investicím a preference likvidity
Keynesův makroekonomický model předpokládá, že základní úlohou státu je regulovat tzv. sklon ke spotřebě, investicím a preferenci likvidity a tím regulovat celkovou úroveň spotřebitelské poptávky, která je funkcí důchodů, a zároveň investiční poptávky, která nezávisí pouze na rozdělení důchodů na spotřebu a úspory, ale také na výši úrokové míry.
Teorie poptávky
Teorie poptávky vysvětluje, proč růstem ceny poptávka klesá. Teorie poptávky má dvě verze:
- kardinální teorie poptávky – měření užitku v absolutních jednotkách
- ordinální teorie poptávky – spotřebitele vede zejména snaha maximalizovat svou užitečnost, tedy míru uspokojení svých potřeb prostřednictvím spotřeby určitého statku nebo služby. Spotřebitel je schopen odhadnout užitek, který mu přináší spotřeba daného statku.
Zákon klesající užitečnosti
- Zákon klesající užitečnosti vyjadřuje, že s růstem spotřeby určitého statku roste celkový užitek až do množství, kdy je potřeba plně nasycena, pak má užitek klesající tendenci, po určitém množství se statek stává zbytečným a hraniční užitek klesá, tj. přírůstek užitku připadající na dodatečnou jednotku statku.
- Pokud není možné uspokojit všechny potřeby, je třeba je uspokojit tak, aby intenzita jejich uspokojování byla přibližně stejná.
- Největší potěšení z uspokojení potřeby, kterou si člověk zajistil vlastní prací, lze dosáhnout jen tehdy, když se přeruší uspokojování této potřeby v okamžiku, kdy poslední pociťované potěšení z ní se rovná námaze z práce, která ho umožnila.
Keynesova makroekonomická teorie
John Maynard Keynes uplatňoval makroekonomický přístup, zaměřoval se na souhrnné národohospodářské veličiny:
- celkový objem důchodu
- celkovou zaměstnanost
- souhrnnou poptávku
- souhrnnou nabídku
- celkovou osobní spotřebu
- celkové investice
- celkový objem úspor
Keynesovská makroekonomická teorie vznikla v 30.–50. letech 20. století. John Maynard Keynes zdůvodňoval nezbytnost státních zásahů v díle Všeobecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936).
Teorie efektivní poptávky – úroveň makroekonomických veličin (celkový objem výroby, zaměstnanosti a národního důchodu) nezávisí na výrobních možnostech ekonomiky, ale na kupní schopnosti poptávky, která tvoří národní důchod Y.
důchod Y = spotřeba C + úspory S
Y = C + investice I
Hlavní příčinou nestability tržní ekonomiky je nedostatečná poptávka po investicích. Celkový objem zaměstnanosti závisí na celkové efektivní poptávce.
Investiční multiplikátor – růst poptávky po zboží vede k růstu výroby, investicím do podniku a zaměstnanosti, a tím i k růstu důchodů, a naopak.
Stát má zajistit růst efektivní poptávky, a tím i růst důchodů a zaměstnanosti prostřednictvím rozpočtové regulace ekonomiky a regulace peněžního a úvěrového systému.
Všeobecná teorie zaměstnanosti
Všeobecná teorie zaměstnanosti má statický charakter, přestože bere v úvahu faktor času, většinou neuvažuje o proměnlivosti veličin. Všeobecná teorie zaměstnanosti hovoří o kauzální závislosti ekonomických jevů a rozlišuje ekonomické veličiny:
- dané veličiny – v určitém časovém období neuvažuje o jejich změnách
- nezávislé proměnné veličiny – působí na závislé proměnné veličiny
- závislé proměnné veličiny – podléhají vlivu nezávislých proměnných, ale samy na ně nemohou působit
Teorie rovnováhy
- úspory = investice
- sklon k úsporám (sklon ke spotřebě) = úspory (spotřeba) / národní důchod = S (C) / Y
- hraniční sklon k úsporám (hraniční sklon ke spotřebě) = dS (dC) / dY
- hraniční sklon ke spotřebě – udává, o kolik se zvýší spotřeba lidí při růstu jejich příjmu o 1 peněžní jednotku
- hraniční sklon k úsporám – udává, o kolik se zvýší úspory lidí při růstu jejich příjmu o 1 peněžní jednotku
Státní zásahy podle Keynese
Keynesovská hospodářská politika rozebírá problematiku, kde v současné tržní ekonomice již nefungují automatické mechanismy. Jejich absenci musí doplnit promyšlené zásahy státu do ekonomiky. Stát tedy nemusí nahrazovat tržní mechanismus, ale zasahovat jen tam, kde tento selhává a vyžaduje pomocnou ruku. Jako hlavní nástroje regulace mohou sloužit státní rozpočet, resp. širší pojetí fungování peněžně-úvěrového systému. Daně jako hlavní zdroj příjmů státního rozpočtu jsou založeny na tzv. progresivní dani, podle výše příjmu hospodářského subjektu. Stát může pomocí státního rozpočtu stimulovat nebo zpomalovat podnikatelskou aktivitu – expanzivní hospodářská politika. Opakem je restriktivní hospodářská politika.
- Peněžní politika – cílem je zajistit zvýšení efektivnosti poptávky prostřednictvím zajištění dostatečného množství peněz, tzv. politika levných peněz – pokles úrokové míry, růst sklonu k investování
- Omezení vlivu spotřeby krátkodobých investic na národní důchod a zaměstnanost – John Maynard Keynes doporučoval politiku přerozdělování národního důchodu ve prospěch tříd s nejvyššími výdaji a změny v daňové politice
- Návrat k politice protekcionismu – při řešení problému plné zaměstnanosti ztrácí zásada volného mezinárodního obchodu platnost.
Vyrovnaný rozpočet
Tradiční zásadou sestavování rozpočtu je jeho vyrovnanost. Keynesiáni argumentují tím, že tzv. deficitní financování (více investic) slouží zároveň i jako faktor blahobytu budoucích generací. Rozpočtová regulace vychází z teze o vestavěných stabilizátorech, které mají vyrovnávat konjunkturální výkyvy jako proticyklické regulátory – spočívá na funkční závislosti mezi vývojem národního důchodu a státu (progresivita daně z příjmu).
Neokeynesovství
Neokeynesovství představuje zejména americkou interpretaci Keynesova učení. Integrální součástí neokeynesiánů se stala i tzv. Phillipsova křivka. Phillipsova křivka vyjadřuje vztah mezi výší mezd a nezaměstnaností.
Postkeynesovství
Hlavní postavou postkeynesovství byla J. Robinsonová. Postkeynesovci hledají podmínky rovnovážného stabilního růstu ekonomiky při plném využití disponibilních zdrojů, propagují plnou zaměstnanost na základě propojení vhodné rozpočtové, měnové a úvěrové politiky a protiinflační důchodové politiky či výdajů vlády.
Keynesovy myšlenky a současnost
- V současnosti roste význam tzv. nepřímých státních zásahů (dotace, subvence) ve snaze zvýšit efektivitu regionální či odvětvové struktury.
- Současnou kapitalistickou tržní ekonomiku sužuje prohlubující se inflace doprovázená stagnací ekonomiky, tzv. stagflace a vysoká míra nezaměstnanosti, prudký pokles výroby s růstem inflace (1997).
- Současnou kapitalistickou tržní ekonomiku trápí prudký nárůst – expanze ekonomiky, s ní spojená inflace, nízká míra nezaměstnanosti a nedostatek pracovních sil, prudký růst výroby a spotřeby spolu s růstem inflace (2018).
