KAPITÁLOVÝ TRH V SR

Cenné papíry peněžního trhu

CP peněžního trhu jsou krátkodobé CP, prostřednictvím kterých mohou ekonomické subjekty získat krátkodobý úvěr (obchodní nebo bankovní), dočasně investovat volné peněžní prostředky, nebo slouží jako platební prostředek. Charakterizuje je vysoká likvidita, nízké riziko, menší cenové fluktuace, ale ve srovnání s CP kapitálového trhu mají nižší výnos a za normálních podmínek nezvyšují ani možnost výrazných kapitálových ztrát. Mezi nejčastěji používané CP peněžního trhu patří směnky, šeky, bankovní akcepty, depozitní certifikáty, pokladní poukázky a komerční CP.

SMĚNKY

Směnka je jedním z nejvýznamnějších a nejstarších nástrojů peněžního trhu. Směnky vznikaly již ve 12. století na území dnešní Itálie. Později se používaly v různých a měnících se formách ve Francii, Anglii, severní Evropě a Španělsku. V ČSSR byl tento druh CP upraven směnečným a šekovým zákonem, který vycházel z Ženevských úmluv z roku 1931 o tzv. jednotném směnečném a šekovém právu, přičemž je třeba doplnit jej Obchodním zákoníkem, Občanským zákoníkem a Občanským a soudním řádem.

Ženevskou úmluvu z roku 1931 podepsaly tyto státy: Albánie, Belgie, Bulharsko, Brazílie, Československo (a následně i ČR a SR), Dánsko, Ekvádor, Finsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Indonésie, Island, Japonsko, Jugoslávie (a následně i státy bývalé Jugoslávie), Kolumbie, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Maďarsko, Monako, Německo, Norsko, Peru, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, San Marino, Surinam, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Itálie a SSSR (a následně i státy bývalého SSSR). Na stejném právním základu jako Ženevské dohody je postaveno směnečné a šekové právo i v dalších zemích, i když tyto státy k Ženevským dohodám nepřistoupily. Odchylky, které tam existují, se většinou týkají nepodstatných nebo formálních otázek.

Kromě Ženevské úmluvy existuje také angloamerická oblast směnečného a šekového práva z roku 1882, do které patří Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Pákistán, Jihoafrická republika, Kanada, USA a další země, které dříve patřily do britského impéria.

Směnky se používají nejen ve vnitrostátní, ale i v zahraničně obchodní oblasti. V mezinárodním obchodu mají směnky stále význam jako jedna z forem deviz, tj. pohledávek v cizí měně. Směnky plní v současnosti ve vnitřní i zahraniční ekonomice několik funkcí:

jsou nástrojem obchodního úvěru
jsou platebním prostředkem (zejména v případech, kdy je lze zpeněžit i před splatností)
jsou nástrojem pro získání hotových peněz (finanční směnky)
mohou být prostředkem zajištění
jsou nástrojem pro získávání diskontního nebo akceptačního bankovního úvěru
reeskont směnek je klasickým nástrojem měnové politiky
v posledních letech se směnky staly i předmětem činnosti specializovaných organizací na odkupování krátkodobých pohledávek – factoring

Směnku lze definovat jako CP, který představuje bezpodmínečný písemný závazek vystavený v přesně stanovené formě a se zvláštními právními důsledky, kdy se vystavovatel zavazuje, nebo dává příkaz třetí osobě zaplatit určitou částku peněz na určitém místě, v určitou dobu, určité osobě. Používá se zejména při krátkodobých závazcích.

Směnky jsou abstraktními CP, tj. není v nich uveden důvod vzniku směnečného závazku. Mohou mít pouze podobu listinných CP. Nemusí být na předtištěném formuláři, postačí jakýkoliv, i ručně psaný text, byť se v praxi více využívají formuláře s cílem vyhnout se chybám při jejich vyplňování. Banky jsou zpravidla přísné i na formu směnek a často vyžadují, aby směnky obsahovaly i všeobecné obchodní podmínky dle Obchodního zákoníku. (Tyto údaje směnečný zákon nevyžaduje a nemají vliv na platnost směnky.)

Podstatné náležitosti směnky, bez kterých by směnka nebyla platná:

označení, že se jedná o směnku, zahrnuté v textu listiny a vyjádřené v jazyce, v jakém je listina sepsána
bezpodmínečný příkaz k zaplacení příslušné částky a měny číslicí i slovem („zaplatím“ nebo „zaplaťte“)
údaj splatnosti, podle kterého rozlišujeme tyto směnky:
- směnka na vidění (vistazměnka) – je splatná ihned po předložení. Směnka bez časového údaje se považuje za vistazměnku. Zákon stanovuje, že směnka musí být předložena k úhradě do 1 roku od data vystavení.
- termínovaná vistazměnka – je splatná určitý čas po předložení, např. „za 14 dní po vidění“ nebo „měsíc po požádání“
- datozměnka – směnka se splatností na určitý čas po dni vystavení, např. „za 6 dní od data“ nebo „za 2 měsíce ode dneška“
- směnka denní nebo fixní – směnka se splatností na určitý den a časovým označením, např. „dne 13. 12. 2002 zaplaťte“. Používá se nejčastěji při obchodním úvěru.
Deň splatnosti uvedený na směnce nebo vyplývající z jejího obsahu se nemusí vždy shodovat s dnem platby, například v případě, kdy splatnost připadne na sobotu, neděli nebo svátek. Platba může být požadována nejdříve v nejbližší pracovní den, případně do dvou následujících pracovních dnů.
Původní doba splatnosti může být prodloužena prolongací směnky, tj. dohodou, že platba nebude požadována, přičemž splatná směnka nebude protestována, ale zaplacena novou směnkou s pozdější splatností, podepsanou všemi dlužníky. Současně dlužník buď zaplatí diskont za dobu prodloužení v hotovosti, nebo se částka nové směnky zvýší o diskont a další poplatky.
údaj místa, kde má být placeno – pokud údaj chybí, platí se u vlastní směnky na místě jejího vystavení a u cizí směnky na místě bydliště směnečníka
jméno toho, komu nebo na jeho řad má být zaplaceno – jméno směnečného věřitele, remitenta, které musí být označeno obchodním nebo občanským jménem čitelně tak, aby nedošlo k záměně
datum a místo vystavení směnky
podpis vystavovatele jménem nebo firmou dle zápisu v obchodním rejstříku
cizí směnka obsahuje také jméno toho, kdo má platit

Ve směnkách vystupují tyto osoby:

vystavovatel směnky (trasant) – osoba, která směnku vystavila a je podepsána na směnce
směnečník (trasát) – osoba, které vystavovatel přikazuje, aby zaplatila třetí osobě částku uvedenou na směnce a která přijetím (akceptací) směnky se zavazuje tak učinit
směnečný dlužník – osoba, která je ze směnky zavázána platit
věřitel (remitent) – osoba, na jejíž řad má být zaplaceno
směnečný ručitel (avalista) – osoba, která se za směnečného dlužníka zaručila

Druhy směnek:

VLASTNÍ SMĚNKA – obsahuje bezpodmínečný slib vystavovatele směnky, že zaplatí věřiteli nebo na jeho řad v určitý čas stanovenou částku. Zúčastněny jsou dvě osoby – vystavovatel a věřitel (první vlastník směnky). V podstatě představuje poskytnutí úvěru věřitelem vystavovateli směnky.
CIZÍ SMĚNKA (trata nebo remisa) – obsahuje příkaz vystavovatele třetí osobě (směnečníkovi), aby místo něj zaplatila jeho věřiteli. Zúčastněné jsou tři osoby – dlužník nebo vystavovatel, směnečný věřitel nebo remitent, a směnečník, který má směnku zaplatit, pokud ji akceptoval. Jedná se v podstatě o obchodní transakci vyrovnání mezi třemi subjekty. Vystavovatel cizí směnky vyrovnává svůj závazek vůči remitentu tím, že přikazuje směnečníkovi (svému dlužníkovi), aby remitentu v určité lhůtě zaplatil částku uvedenou na směnce. Klíčovým je akcept směnky směnečníkem, což je uznání jeho závazku vůči remitentu. Akceptem se směnečník zavazuje zaplatit směnečnou sumu a stává se přímým dlužníkem, zatímco vystavovatel směnky je tzv. záložním dlužníkem, pokud směnečník nezaplatí. Přijetí směnky akceptem znamená, že směnečník se zavazuje k jejímu zaplacení v den splatnosti. Akcept musí být bezpodmínečný, jinak je neplatný. Zákon však umožňuje i částečný akcept, tj. že směnečník akceptuje jen část směnečné sumy. Akceptace se běžně využívá v bankovní praxi zejména při exportu (importu). Akceptované směnky jsou považovány za vysoce kvalitní CP, s nimiž se aktívně obchoduje mezi finančními institucemi, podniky a dealery CP. Akceptace nemá pevnou úrokovou sazbu, ale prodává se s diskontem na volném trhu. Výnos z akceptace je obvykle mírně vyšší než výnos ze státních pokladničních poukázek, pohybuje se blízko úrokových sazeb depozitních certifikátů. Setkat se lze zejména s těmito typy akceptů:
- vyplněný akcept – obsahuje prohlášení o přijetí, datum přijetí a podpis směnečníka
- nevyplněný akcept – obsahuje pouze podpis směnečníka
- blankoakcept – nevyplněný formulář podepsaný směnečníkem, který je předán vystavovateli

Kromě základního dělení směnek na vlastní a cizí je známé i členění podle druhu obchodu či využití:

obchodní směnka – vystavena na základě obchodního jednání a prodeje zboží na úvěr
finanční směnka – vzniká z peněžních závazků neobchodního styku; slouží k získání peněz bez odpovídajícího pohybu zboží nebo k odkladu vyrovnání závazků vzniklých např. spekulací. Existence těchto směnek vyplývá z důvěry a dobrých obchodních vztahů mezi partnery.
kauční (záruční) směnka – předaná věřiteli ručitelem, umožňuje rychlé uspokojení nároků z záruky; vydává se na zajištění závazku, a proto může být dávána do oběhu až při splatnosti záruky. Používá se pro zajištění smluvních pokut, kauce zaměstnanců apod.
depozitní (krycí) směnka – slouží k zajištění úvěru, pohledávek z depozit, kaucí apod.; vydává se jen na zajištění závazku, nesmí být dána do oběhu a zůstává v úschově vystavovatele, zpravidla banky.
dokumentární směnka – termínovaná směnka, ke které jsou připojeny dokumenty na zboží, jehož zaplacení má zajistit; vydává se obvykle se splatností po určité době od vidění, a dokumenty lze vydat při akceptu nebo až po zaplacení akceptované směnky při splatnosti.
státní (pokladní) směnka – CP vydávaný státem k pokrytí přechodného schodku státního rozpočtu.
návratná směnka (ritrata) – forma směnky, kterou regredient (osoba uplatňující směnečný postih) vystavuje na svého předchůdce (regresáta, v tomto případě ritrasáta) ve výši své pohledávky uvedené v tzv. návratním účtu. Návratní účet obsahuje nezaplacenou směnečnou částku s úroky od data splatnosti, dále úhrady protestu a jiné výdaje, směnečnou provizi, poplatky makléři apod. Prodejem této směnky získá regredient ihned regresní částku. Návratná směnka musí být vystavena přímo na ritrasátu a splatná na vidění v jeho bydlišti. Protože regresně zavázaný (nepřímý dlužník) platí pouze proti vydání původní směnky, protestu, kvitovanému návratnímu účtu a notifikačnímu priznání, tyto listiny se předkládají při prezentaci návratné směnky. Ritrasát na základě těchto listin provádí postih na svých předchůdcích a opět účtuje náklady a výdaje, takže částka návratního účtu postupně narůstá.
blanko směnka – nevyplněná nebo částečně vyplněná směnka; např. bez uvedení směnečné sumy, termínu splatnosti apod. Po doplnění chybějících náležitostí se stává řádnou směnkou. Její vystavení je spojeno s dohodou o podmínkách, za kterých může majitel směnku vypl