V běžném životě se často setkáváme s pojmy ekonomika a ekonomie. Jen málokdo těmto pojmům rozumí přesně. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Ekonomika, česky hospodářství, je lidská činnost spojená s výrobou, rozdělováním a spotřebou zboží a služeb. Pojem ekonomika se nejčastěji spojuje s národním hospodářstvím, tedy ekonomickými aktivitami v rámci jedné země, stejně tak však můžeme mluvit o ekonomice podniku či domácnosti. Ekonomika je někdy ztotožňována s penězi, ale to je zjednodušený pohled. Vlastní ekonomiku měla již i tlupa lovců mamutů.
Ekonomie je vědní disciplína ze souboru společenských věd, která se zabývá tím, jak se vyrábějí, rozdělují a spotřebovávají zboží a služby. Podobně jako fyzika nebo chemie má dnes ekonomická věda obrovské množství odvětví a odboček. Dvě nejzákladnější jsou makroekonomie a mikroekonomie. Makroekonomie se zabývá velkými jevy, odehrávajícími se na úrovni států nebo procesy v globální ekonomice (podobně jako se například relativistická fyzika zabývá rozpínáním vesmíru, černými dírami nebo vzájemným působením gravitace a prostoru). Mikroekonomie se zajímá o aktivity jednotlivců či podniků a můžeme ji přirovnat ke kvantové fyzice, která se zaměřuje na drobné objekty a malé vzdálenosti.
Přestože je ekonomie rozpracovanou a váženou vědou, mnoho lidí jí nevěří a neuznává ji jako vědu. Proč?
Ačkoliv můžeme ekonomii v základních rysech porovnat s přírodními vědami – například s fyzikou, při bližším zkoumání se specifika těchto vědeckých oborů výrazně zviditelní. Moje porovnání ekonomie s fyzikou v tuto chvíli přestává platit.
Fyzika dokáže měřit jevy s přesností na milióntiny milimetru a milióntiny sekundy. Ekonomické modely jsou mnohem méně přesné a spolehlivé. Například modely popisující a vysvětlující chování spotřebitelů někdy vysvětlí pouze 10 % takového chování a přesto jsou považovány za zajímavé. Modely vysvětlující 50 % chování už jsou považovány za velmi dobré.
Proč je tomu tak? Sociální a ekonomické jevy jsou nesmírně komplikované. Z atomů se skládají molekuly, z molekul buňky, z buněk lidské organismy a z jednotlivců společnost. Společnost a její ekonomika jsou tedy několikanásobně složitějším systémem než atom. Na každé úrovni složitosti vzniká nová kvalita vztahů mezi prvky systému.
Buňka je bezpochyby víc než jen hromada molekul a společnost je víc než souhrn jednotlivců. Čím složitější je systém, tím obtížněji mu rozumíme, měříme jeho vlastnosti a předpovídáme jeho chování. Ekonomika a společnost patří k tzv. komplexním adaptivním systémům. Tyto systémy se skládají z obrovského množství autonomních prvků, tzv. agentů. V ekonomice jsou to jednotlivci, podniky či státy. Prvky systému mezi sebou neustále působí, vytvářejí nové vztahy, učí se a přizpůsobují své jednání novým vztahům. A to například atomy nedělají. Upřímně řečeno, o základních zákonech fungování takových systémů víme jen velmi málo.
Přírodní vědy se vyvíjejí jednoznačně a přímo díky neměnným postulátům. Jaké jsou neměnné postuláty ekonomie?
Neměnné postuláty se ve vědě většinou ukáží jako nesprávné. Ekonomie jako věda vznikla v 19. století a velmi se inspirovala fyzikou a astronomií. Francouz Léon Walras (1834–1910) chtěl aplikovat myšlenky Newtona, Leibnize a Hamiltona o diferenciálním a integrálním počtu z astronomické a fyzikální oblasti také na oblast ekonomických jevů. Walras toužil učinit ekonomické jevy předvídatelnými stejně jako lze předvídat dráhy planet. To se nejlépe daří, když se najdou stabilní rovnovážné body. Walras považoval síly vyrovnávající poptávku a nabídku za analogii sil vytvářejících rovnovážné stavy (ekvilibria) v přírodě. Účastníci trhu budou navzájem obchodovat tehdy, když se ceny všech produktů stanoví tak, aby nabídka vyrovnala poptávku a všichni účastníci trhu mohli maximalizovat své užitky. Walras tento stav označil za bod obecné rovnováhy. Jestliže připustíme, že lidé mají různé představy o užitcích, jsou racionální a cíleně usilují o maximalizaci užitků, lze matematickou přesností určit, jak spolu budou obchodovat, jak vzniknou ceny produktů a jak se ekonomický systém dostane do rovnováhy.
Walras však nedokázal říci, kdo vlastně dokáže změřit různé užitky milionů jednotlivců a stanovit správné ceny tak, aby bylo dosaženo obecné rovnováhy. Tento problém byl však jen malou cenou za to, že se v ekonomické vědě poprvé podařilo předpovídat vývoj cen a vznik ekvilibrií s matematickou přesností. Walrasova ochota vyměnit realismus za matematickou eleganci a schopnost předvídat ekonomické jevy se stala v ekonomické vědě normou po celé následující století. Dnes víme, že očekávání racionality a maximalizace užitků znamenaly vysokou cenu, protože tyto předpoklady se vztahují na ideální lidi, nikoli na skutečné. Ekonomické modely jsou nepřesné i proto, že nepopisují skutečné, těžko vypočítatelné vzory lidského chování, ale ideální. Ty ideální lze relativně snadno vypočítat pomocí derivací.
Jak může ekonomie pomoci ekonomice a lidem v jejich každodenním životě?
Ekonomická věda nám pomáhá pochopit principy fungování ekonomiky. Když ekonomickým jevům lépe porozumíme, budeme je schopni více ovlivňovat.
Kvalitní ekonomická věda může poskytnout návody politikům i lidem, jak nastavit fungování společnosti i života jednotlivce tak, aby se s prostředky efektivně nakládalo a nevznikaly zbytečné ztráty. Proč jezdit autem, které spotřebuje 20 litrů na 100 kilometrů, když máme automobily s poloviční spotřebou? Já se například dlouhodobě věnuji finančnímu poradenství. Snažím se vysvětlovat lidem, co si za peníze mohou koupit a co nikoliv, jak s penězi nakládat, aby peníze sloužily jim, a ne naopak. Které druhy životních potřeb bude třeba penězi uspokojovat, v jakém množství a pořadí.
Ekonomická krize přetrvává, světlo na konci tunelu je zatím stále v nedohledu. Proč zatím nejsme schopni krizi zvládnout, přestože ekonomii se věnuje mnoho excelentních mozků a do ekonomiky proudí značné finanční prostředky?
Komplexní adaptivní systémy jsou v neustálém vnitřním pohybu, proudí jimi velké množství energie, jsou vzdálené rovnováze a jejich chování má chaotické rysy. To platí i pro ekonomiku. Finanční a hospodářské krize jsou normálním projevem fungování ekonomiky. Dochází během nich k radikální přestavbě vztahů mezi prvky systému: zanikají podniky i celá odvětví. Současně však přicházejí nové technologie, vznikají nové podniky a vytvářejí se nové formy ekonomických vztahů. Všimněte si, kolik lidí dnes pracuje v sektoru informačních a komunikačních technologií. Kolik z nich tam pracovalo před dvaceti lety? Každá krize jednou skončí a nastává období rozmachu. Proces přechodu je však velmi bolestivý, protože zánik podniků a odvětví je doprovázen masovou nezaměstnaností. Než se vytvoří nová ekonomická struktura, uplynou roky a mnoho lidí v ní již práci nenajde.
Ekonomicky úspěšné země těží z poznatkové ekonomiky. Máme už na Slovensku poznatkovou ekonomiku, případně kdy ji budeme mít?
Kdysi ekonomové tvrdili, že k tvorbě nové hodnoty potřebujeme lidskou práci, půdu a peněžní kapitál (tzv. produkční faktory). V zemědělství však dnes pracuje pouze 2 % lidí, přesto by byli schopni uživit celé Slovensko. Jak je to možné? Produktivita práce vzrostla. Používáním nových technologií nahrazujících lidskou práci a zvyšujících výnosy jsme nyní schopni vyprodukovat mnohem více potravin než dříve. Dnes víme, že jediným skutečným produkčním faktorem jsou znalosti. Čím méně rolníků dře na poli a čím více inženýrů vyrábí software nebo špičkovou elektroniku, tím je země bohatší. Slovensko bohužel zatím v rámci Evropy patří k dolním příčkám žebříčku produktivity. Naše ekonomika je založena na montážních linkách automobilových továren a výrobců elektroniky. Nedokážeme však automobily ani televizory vyvíjet, pouze je montujeme. Proces změny potrvá minimálně desetiletí a začít je třeba s výchovou mladých talentovaných odborníků na vysokých školách.
V poslední době se hodně mluví o behaviorální ekonomii. Vy se jí na Slovensku věnujete zřejmě nejvíce. Čím novým přispívá tato vědecká disciplína do ekonomie?
Na rozdíl od tradiční ekonomie se behaviorální ekonomie nezabývá ideálními lidmi, kteří jsou vždy racionální, všechno pečlivě zváží a optimálně se rozhodnou. Behaviorální ekonomie se snaží přiblížit více skutečnému světu a nedokonalým lidem. Nedokážeme v ní vytvářet tak krásné modely, jaké tvořil pan Walras, protože popisovat skutečné lidi je mnohem složitější než modelovat ideální jednotlivce – ekonomické agenty. Skuteční lidé jsou však mnohem zajímavější a jejich chování zkoumáme během různých ekonomických experimentů. Je to velmi zábavné a do práce se na to vždy moc těšíme.
Ing. Vladimír Baláž, PhD., DrSc., z Prognostického ústavu SAV
