Cíle sdružování
Sdružování podniků je aktivita, při které dochází k užší spolupráci několika podniků na základě otevřených smluvních nebo skrytých dohod. Cílem sdružování podniků je:
- Zvýšení hospodárnosti dosažením racionalizačních efektů a tím snížení nákladů v rámci větší hospodářské jednotky,
- Posílení konkurenceschopnosti zlepšením postavení na trhu vůči dodavatelům, odběratelům a věřitelům,
- Snížení rizika podnikatelské činnosti v důsledku jeho rozdělení na více partnerů,
- Získání mocenské pozice omezením konkurence na trhu.
Oblasti sdružování podniků
- Oblast zásobování – sdružováním podniků dochází ke společným nákupům, čímž se zlepšuje postavení účastnických podniků na trhu oproti silným dodavatelům, a vytvářejí se příznivé dodací podmínky díky společnému nákupu většího množství zboží, což vede k dosažení výhodné ceny (rabatová politika) pro sdružené podniky.
- Oblast výroby – sdružování se zaměřuje na koordinaci množství, kvalitu kooperace a výrobní postup, druh výroby účastnických podniků. To vede ke zvýšení využití výrobní kapacity, typizaci výrobků, diverzifikaci výroby, racionalizaci výroby, využití poklesu nákladů při zvýšeném objemu výroby a podobně.
- Oblast odbytu – sdružování umožňuje zlepšení odbytních možností, a tím zvýšení hospodárnosti a posílení pozice na trhu. Příkladem mohou být společné průzkumy trhu, reklama, distribuce.
- Oblast výzkumu a vývoje – stává se důležitým základem sdružování podniků, protože výzkum a vývoj jsou stále nákladnější a jednotlivý podnik je nemůže unést sám.
- Oblast financování – jednotlivé podniky nejsou schopny financovat velké projekty, proto je jejich sdružování nezbytné. Zvyšuje totiž úvěrové možnosti v bankách a na kapitálovém trhu.
Kritéria sdružování podniků
- Výrobně-technické kritérium, na základě kterého rozlišujeme:
- Horizontální sdružení, kde se spojují podniky stejného nebo příbuzného oboru. Cílem těchto sdružení je dosáhnout vyššího stupně specializace a vyloučit dosavadní konkurenci mezi těmito podniky,
- Vertikální sdružení, která spojují podniky různých oborů, které na sebe vzájemně navazují. Cílem těchto sdružení je zajistit pravidelný přísun surovin a tím snížit riziko vyplývající z nezávislosti na zahraničních dodavatelích,
- Diagonální sdružení, kdy se spojují podniky různých oborů působící na různých trzích, které spolu nesouvisejí. Cílem je kapitálové rozložení rizika.
- Územní kritérium, které vymezuje určitý územní rozsah působnosti sdružení. Podle něj hovoříme o:
- Regionálních sdruženích, pokud se spojují podniky v určitém regionu,
- Národních sdruženích, v rámci kterých se sdružují pouze podniky na území jednoho státu,
- Mezinárodních sdruženích, která vznikají v důsledku mezinárodního propojení.
- Délka trvání vzájemného spojení podniků, podle tohoto kritéria rozlišujeme:
- Dočasná sdružení, která jsou časově ohraničená a zaměřená pouze na realizaci jednoho projektu,
- Trvalá sdružení, jejichž trvání je časově neomezené.
- Intenzita vzájemného propojení podniků je také důležitým kritériem pro vhodnou formu sdružení. Na základě tohoto kritéria mluvíme o sdruženích vznikajících na bázi kooperace a koncentrace.
Formy sdružení podniků
Nejčastěji se vyskytují tyto formy sdružení:
- Konzorcium
- Kartel
- Odborný svaz
- Koncern
Konzorcium
Konzorcium je sdružení právnických nebo fyzických osob, které vzniká jako dočasné společenství za účelem realizace určitého záměru, obvykle rozsáhlého projektu, který svými nároky převyšuje možnosti a míru přijatelného podnikatelského rizika jednoho subjektu. Potřebný kapitál a riziko se dělí mezi účastníky (konzorcianty).
Konzorcium vzniká na základě smlouvy, která obsahuje především účel a dobu jeho trvání. Nejčastěji se setkáváme s bankovními konsorcii za účelem společného úvěrování velkých projektů, emise akcií a obligací a podobně. Vytvářejí se také průmyslová konsorcia pro společnou realizaci rozsáhlých projektů (např. stavebních děl). Konzorcium jako celek nemá právní subjektivitu.
Kartel
Kartel představuje smluvní, většinou horizontální spojení účastnických podniků, které si zachovávají svou právní a ekonomickou samostatnost. Hlavním cílem kartelu je ovládnutí trhu prostřednictvím omezení soutěživosti. Smluvní strany se zavazují dodržovat určité podmínky ve své činnosti, aby ve vzájemných vztazích vyloučily konkurenci. Smluvní dohody mohou podle druhu kartelu různě omezit rozhodovací svobodu účastníků.
Podle předmětu smlouvy rozlišujeme:
- Kondiční kartel
- Výrobní (kontingentační) kartel
- Cenový kartel
- Odbytový (regionální) kartel
- Syndikát
Kondiční kartel vzniká na základě smlouvy, kterou se podniky zavazují dodržovat určité obchodní podmínky. Tímto způsobem např. stanovují přesná pravidla dodavatelských, platebních a úvěrových podmínek, záručních výkonů a dalších obchodních podmínek.
Výrobní (kontingentační) kartel je kartel, kde předmětem smlouvy je stanovení výrobních kvót pro podniky, tj. každý účastník kartelu se zavazuje vyrábět pouze stanovené množství.
Cenový kartel stanovuje odbytové ceny vyráběného zboží a tím mezi účastníky kartelu vylučuje cenovou konkurenci. Cenová omezení mohou být určena formou minimálních nebo pevných cen, které jsou většinou vyšší než konkurenční ceny.
Odbytový (regionální) kartel vzniká smlouvou o prostorovém rozdělení trhu. Může tak vzniknout monopolní postavení určitého podniku v dané oblasti.
Syndikát je nejpřísnější formou kartelu. V předchozích typech kartelů šlo pouze o stanovení určitých omezení, přičemž podniky samostatně vystupovaly na trhu. V syndikátu již zajišťuje odbytnost produkce všech účastníků buď jeden ze zúčastněných smluvních podniků, nebo je vytvořena samostatná obchodní společnost. Výrobce tak ztrácí přímý kontakt s trhem. Syndikáty se uplatňují především v průmyslu základních surovin (např. uhlí, železo, ocel).
V praxi se jednotlivé druhy kartelů samostatně vyskytují jen zřídka. Výrobní nebo odbytové kartely se kombinují s cenovými a kondičními kartely. Kartelové dohody zákon klasifikuje jako nedovolené a neplatné, pokud protipolmonopolní úřad nepovolí výjimku. Více o tom naleznete v článku Právní ochrana hospodářské soutěže.
Odborný svaz
Odborný svaz představuje sdružení, které se vytváří pro reprezentaci společných zájmů účastnických organizací vůči zákonodárci, veřejnosti, státní správě, ostatním svazům apod. Jedná se o:
- hospodářské odborné svazy (Svaz podnikatelů, Asociace leasingových společností apod.)
- komory (Obchodní a průmyslová komora, Komora komerčních právníků apod.)
- zaměstnanecké svazy (Asociace zaměstnavatelských svazů a sdružení, Asociace malých a středních výrobců apod.)
Koncern
Koncern představuje sdružení podniků, které si zachovávají právní samostatnost a podléhají jednotnému vedení. Koncern nemá právní subjektivitu. Rozlišujeme koncerny:
- koncerny založené na smluvním základě,
- jedná se o dobrovolné spojení právně samostatných podniků pod jednotným vedením, kde mezi jednotlivými podniky neexistuje kapitálová závislost. Jsou si navzájem rovné. Smluvní strany buď pověří jednotným vedením koncernu jeden z podniků, nebo si zřídí společný orgán,
- koncerny založené na vztahové, většinou kapitálové závislosti,
- představuje sdružení ovládajícího podniku s jedním nebo více závislými podniky pod jednotným vedením ovládajícího podniku. Všechny koncernové podniky mají právní subjektivitu.
- Za ovládající podniky se považují ty, ve kterých fyzická nebo právnická osoba drží rozhodující vliv.
