Asertivita
Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně definovat, o co mu jde, jak situaci vnímá a co si myslí. Udržuje si pozitivní postoj k ostatním lidem a disponuje přiměřeným sebevědomím. Je přesvědčen, že jeho požadavky jsou oprávněné a realizovatelné. Respektuje partnera, váží si důstojnosti druhých a dokáže naslouchat. Je schopný změnit svůj názor pod tíhou argumentů a přistoupit na kompromis. Považuje ostatní lidi za dobré a projevuje laskavost.
Proč být asertivní a co si máme pod tímto pojmem představit? Asertivita je v poslední době módní termín a řadí se mezi žádoucí schopnosti. I vy často slyšíte, že máte být asertivní a úspěch se dostaví? Co vlastně tento pojem znamená?
Slovo asertivita je převzato z angličtiny a nejvíce je spojeno s nejnovějším vývojem a pokrokem v oblasti psychologie. Slovník cizích slov definuje asertivitu jako nenásilné prosazování sebevědomí, pevné vyjádření svého názoru, odvahu. Je to schopnost hájit právo být sám sebou a zároveň respektovat toto právo u druhých, schopnost hájit svůj pohled na svět, aniž bychom jej vnucovali ostatním, schopnost komunikovat s druhými tak, aby člověk prožíval pocit tvůrčí uvolněnosti v sociálním kontaktu.
Asertivita ukazuje způsoby, jak předcházet konfliktům a jak je řešit, posiluje sebevědomí u lidí méně průbojnějších. Nesnaží se někoho přelstít ani přemoci. Neposkytuje návody, jak ostatní utlačovat nebo „přechytračit“. Nejde ani o uplatňování moci, spíše o obranu proti mocenským vlivům druhých a rozvoj duševní svobody.
Asertivní chování
Asertivní chování je tedy takové jednání, při kterém si dokážeme prosadit své požadavky a potřeby tak, aby to zbytečně neubližovalo ostatním a zároveň jsme si zachovali vlastní sebeúctu. Asertivního člověka lze přirovnat k osobnosti typu hardiness, což znamená nezlomnost, pevnost, houževnatost a odolnost. Nezlomnost představuje schopnost houževnatě bojovat vlastním úsilím s překážkami, které v životě potkáváme.
Asertivnímu chování se lze naučit. Jedná se zpravidla o nácvik kombinace prvků sebejistého, sebeprosazujícího jednání. Praktickému nácviku by mělo předcházet osvojení určitých pravidel, která tvoří filozofii tohoto přístupu. Trénink by měl probíhat formou hraní rolí, předváděním žádoucího chování nebo zadáváním domácích úkolů.
Může nám pomoci i sebepozorování, kdy každý den zapisujeme situace, v nichž jsme se chovali asertivně my sami nebo naše děti. Věnujeme pozornost také agresivnímu nebo ustupujícímu chování a pozorujeme osoby, které se takto zachovaly. Naučme se jednat na základě základních asertivních práv; jejich autorem je Američan M. J. Smith.
Asertivitu lze trénovat, ale hlavně ji musíme objevit v sobě. Asertivita jako metoda je stav, který je původně vlastní každému člověku. V průběhu života (výchovou, vlivem sociálního prostředí…) jsme ji postupně začali stále méně používat, až jsme ztratili sociální kontakt s tímto stavem. Kdo bere asertivitu pouze jako cvičení nebo jako něco, co je třeba znát jako „násobilku“, bude ji stále vnímat jako překážku a nakonec se ji ani nenaučí. Nebude sám sebou. Cílem je plně prožít svoji hodnotu – přijmout sám sebe se svými potřebami, přáními, přednostmi i slabostmi a umět to přenést do běžného chování.
Asertivní chování v praxi manažerů
Asertivní chování a asertivní komunikace jsou efektivními nástroji řídící praxe každého úspěšného manažera. Využití asertivních dovedností v chování a komunikaci umožňuje manažerům řešit sociální a profesionální situace, zvládat procesy, úspěšně komunikovat, vést spolupracovníky nebo realizovat obchodní jednání. Manažeři denně komunikují na různých úrovních a v různých situacích a komunikace je spojena se všemi jejich úkoly a funkcemi v rámci organizace. Jsou odpovědní za plnění cílů organizace prostřednictvím ostatních. Práce s lidmi v značné míře závisí na schopnosti komunikovat. Porozumění je tak v této oblasti klíčovou prioritou, a proto je nezbytné klást velký důraz na osvojení pravidel efektivní komunikace.
Asertivní komunikace se pro manažera považuje za prostředek, který spojuje lidi v organizaci tak, aby mohli dosahovat stanovených cílů. Bez ní by nebylo možné koordinovat jednotlivé činnosti. Úroveň řízení organizace závisí na kvalitě komunikace. Mnohé firmy zkrachovaly právě proto, že nedokázaly včas a adekvátně vyhodnotit informace od zákazníků a přizpůsobit se měnícím se spotřebitelským preferencím.
Manažer umí využívat asertivní schopnosti a dovednosti a uplatnit je v praxi, zná své silné stránky a způsoby, jak odstranit slabé stránky. Učí se řešit konflikty asertivním způsobem. Dokáže formulovat nepříjemná rozhodnutí, trvat na svém stanovisku a vyslovovat hodnocení. Správný manažer ovládá zásady asertivního přístupu v náročných situacích interpersonálního styku. Dosahování svých cílů a prosazení se v konkurenci je prostředkem k vnitřní rovnováze manažera a konstruktivnímu řešení problémů a konfliktů ve vztahu nadřízený – podřízený.
Správný manažer ovládá zásady asertivního přístupu v náročných situacích interpersonálního styku. Dosahování svých cílů a prosazení se v konkurenci je prostředkem k vnitřní rovnováze manažera a konstruktivnímu řešení problémů a konfliktů ve vztahu nadřízený – podřízený.
