SITUAČNÍ TEORIE
Ke konci 50. let se začínají objevovat SITUAČNÍ TEORIE.
F. Fiedler – od počátku 50. let se systematicky zajímal o vedení a vedení lidí. Až ke konci 60. let přišel se svým modelem závislosti. Svou teorii založil na teorii charakteristických vlastností a teorii behaviorálního stylu. Dva základní pilíře jeho teorie:
- styl vedení – navazuje na teorii charakteristických vlastností
- systém kontroly – navazuje na behaviorální teorie
Styl vedení může být:
- styl motivovaný vztahem – zaměřuje se více na pracovníky
- styl motivovaný úkolem – více nás zajímá plnění úkolů
Tyto styly jsou vrozené, dané. Fiedler určil způsob, jak zjistit, který styl je nám vlastní, a to na základě stupnice LPC (Least Preferred Co-worker). Existuje mnoho situací a pro každou situaci je vhodný jiný styl vedení. Každý styl je nám dán, je potřeba situaci přizpůsobit stylu vedení.
Systém kontroly (kontrola situace) – tvoří ho tři faktory:
- vztah vedoucího a podřízených – je nejdůležitějším vztahem. Odráží rozsah, v jakém má vedoucí podporu, loajalitu a důvěru své skupiny. Když je tento vztah dobrý, vedoucí může důvěřovat svým pracovníkům.
- struktura pracovní úlohy – úkol, který řešíme, musí být jasně a přesně definován. Úkol může být nestrukturovaný, když nejsou jasné cíle, metody, způsoby, smysl práce ani kdo je za co odpovědný.
- moc z funkce, z pozice – je zaměřena na motivaci podřízených, tj. jakým způsobem bude vedoucí motivovat pracovníky, zda je bude odměňovat nebo trestat.
Vedoucí orientovaný na vztah i vedoucí orientovaný na úkol mohou být v odpovídající situaci dobrými vůdci, pokud si vytvoří adekvátní situaci.
Při měření stupnicí LPC se předmětem Fiedlerova výzkumu stali kromě vedoucích také trenéři a další osoby. Kritici nesouhlasí se strukturou stupnice, tj. že Fiedler uvažoval pouze o vysokém a nízkém skóre LPC.
