Vývoj inflace v našich podmínkách od roku 1990

Dnes žijeme v ekonomice, kde ceny z roku na rok rostou a někdy je tento růst velmi rychlý. Ceny mají dokonce tendenci růst i tehdy, když ekonomika vykazuje značný počet nezaměstnaných a nevyužité kapacity. Inflace je natolik stará, jak stará je tržní ekonomika, která se vyvíjela již od 13. století v Anglii. Během tohoto období ceny neustále rostly.

Inflace je pojem, který se rozebírá a řeší již od minulosti a je stále aktuálním tématem. Přichází podobně jako nemoci, v různých formách. Dnes inflace roste v období dobré konjunktury a ustupuje v období recese. Celková cenová hladina v současnosti téměř nikdy neklesá.

Inflace ovlivňuje ekonomiku různými směry a každoročně nabývá jiné formy a podoby. Inflaci a pojmy s ní spojené jsme popsali a rozvinuli na základě odborných zdrojů zabývajících se ekonomickými jevy, a rovněž jsme zpracovali poznatky z knihy Ekonomie I.

1 Inflace

Inflace je obecný růst cen v ekonomice v průběhu určitého časového období. Je jedním z nejzávažnějších makroekonomických problémů ve vyspělých ekonomikách. Inflace znamená, že rostou ceny všech zahrnutých statků a služeb v rozsáhlém nákupním koši, nejen cena jednoho nebo dvou produktů.

Příčiny vzniku inflace jsou různé. Nejviditelnější z nich je rostoucí nabídka peněz, tedy vydávání nových bankovek. Nové bankovky je třeba vydávat (emitovat) průběžně, protože papír, ze kterého jsou vyrobeny, nevydrží věčně. Stát jako jediná instituce oprávněná vydávat peníze musí emisi přísně kontrolovat tak, aby jejich množství odpovídalo reálnému bohatství země. Pokud by stát vydal příliš mnoho peněz, vznikl by přebytek, jehož následkem by bylo, že každý by měl hodně peněz, ale neměl by si za ně co koupit. Obchodníci by totiž neměli dostatek zboží, aby uspokojili poptávku lidí, jejichž peněženky by se stále více plnily penězi.

Výsledek je již patrný. Zboží by bylo málo, ale lidé by ho chtěli stále více, navíc by měli k dispozici velké množství peněz. Omezené množství zboží by se proto podle hesla „když dávají, tak ber“ prodávalo za mnohem vyšší ceny oproti dřívějšku – a tím vzniká inflace.

Při inflaci trpí:

Spotřebitelé – je obtížnější porovnávat ceny a učinit informovaná rozhodnutí, když ceny rostou.
Výrobci – plánování investic a výpočet míry zisku z jednotlivých projektů není jednoduchý, pokud se ceny neočekávaně mění. Inflace snižuje míru zisku.
Spořitelé – při inflaci úspory ztrácejí svou hodnotu.

Při inflaci získávají:

Dlužníci (lidé, kteří dluží peníze) – inflace obvykle vede k nižším úrokovým sazbám, což znamená nižší náklady pro dlužníka.

1.1 Míra inflace

Míra inflace se definuje jako míra změny cenové hladiny (měřené například indexem spotřebitelských cen, CPI) a vyjadřuje se vztahem:

Během inflace rostou všechny ceny stejným tempem. Cenová hladina je vážený průměr cen statků a služeb v ekonomice, měřený pomocí indexu spotřebitelských cen.

1.2 Měření inflace

Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Ta se měří pomocí tzv. cenových indexů. Mezi nejznámější patří:

Deflátor HDP
Index spotřebitelských cen (CPI – Consumer Price Index)
Index cen výrobců (PPI – Producer Price Index)

Deflátor HDP: Může být považován za souhrnný cenový index. Zahrnuje cenu celého HDP (spotřeba, investice, vládní nákupy a čistý export), nikoli cenu jednoho sektoru. Je to index založený na proměnlivých, nikoli fixních vahách.

Index spotřebitelských cen (CPI): Nejrozšířenějším měřítkem inflace je index spotřebitelských cen, známý také jako CPI. Vypočítává se na základě cen potravin, oděvů, bydlení, paliv, dopravy, zdravotní péče, školného a dalších statků každodenní potřeby. Jak se ceny měří? Index CPI si můžeme představit jako obrovský koš zboží, které „průměrný“ spotřebitel nebo domácnost pravidelně nakupuje.

Index cen výrobců (PPI): Měří cenovou hladinu na úrovni velkoobchodu nebo výroby. Je založen na přibližně 3400 cenách zboží a zahrnuje ceny potravin, průmyslových výrobků a těžebních produktů.

Problém indexových čísel: Přestože jsou cenové indexy důležité, mají své nedostatky. Některé problémy vyplývají z charakteru samotných indexů, například známý „problém indexových čísel“, který spočívá ve volbě vhodného období jako základního roku. Následkem může být, že pokud spotřebitelé nahradí relativně drahé zboží levnějším, skutečné životní náklady jsou ve skutečnosti nižší, než ukazuje index. Další potíže pramení z omezení sledovaných rozpočtů.

1.3 Druhy inflace

Na inflaci lze nahlížet z různých hledisek:

Kvantitativní hledisko (dle tempa růstu cen):

Mírná: meziroční růst cen v rozmezí 1–9 %
Splývavá: meziroční růst cen 10–1 000 %
Hyperinflace: meziroční růst cen nad 1 000 %

Hledisko příčin vzniku:

Poptávková inflace
Nákladová inflace

Hledisko očekávání ekonomických subjektů:

Anticipovaná inflace
Neanticipovaná inflace

Hledisko zjevnosti:

Zjevná inflace (otevřená)
Skrytá inflace
Potlačená inflace (blokovaná)

Hledisko vybalancovanosti:

Proporcionální: všechny ceny rostou přibližně stejně rychle. Absolutní cenová hladina roste, ale cenové poměry se nemění.
Neproporcionální: absolutní cenová hladina roste, ale poměry cen se mění.

Mimo tohoto rozdělení rozlišujeme i jiné druhy inflace:

Stagflace
Slumpflace

1.4 Deflace

Deflace nastává, pokud celková cenová hladina klesá. Jedná se o snižování celkové cenové hladiny. Nejčastěji je definována jako opak inflace, kdy celková cenová hladina klesá. Deflace nepředstavuje jistý stav, ale soubor opatření vedoucích ke snižování celkové cenové hladiny, a na rozdíl od inflace ji lze označit jako jistou politiku. Neznamená návrat k původnímu stavu, ale může přinášet nové, další problémy navíc k negativům vyplývajícím z inflace.

1.5 Důsledky inflace

Za podmínek vysoké inflace klesají i reálné mzdy a ostatní příjmy obyvatelstva, čímž se snižuje kupní síla obyvatel. Inflace nepostihuje vlastníky hmotného majetku, například nemovitostí. Cena jejich majetku v prostředí inflace roste.

Důsledky a efekty inflace:

sociální napětí (růst cen spotřebních statků a služeb rychleji než nominálních mezd – zejména při hyperinflaci)
snižování kupní síly obyvatelstva
změna struktury spotřeby (růst cen základních životních potřeb snižuje prostředky na ostatní zboží)
vliv na vnější ekonomickou rovnováhu
brzda ekonomického růstu (vývoz se stává nevýhodný, klesá, převaha dovozu nad vývozem a tedy nabídky nad poptávkou)

2 Vývoj inflace v našich podmínkách od roku 1990 po současnost

2.1 Období 1990–1992

V roce 1990 byla oficiální míra inflace velmi nízká, protože ceny všech statků a služeb byly administrativně stanoveny vládou. Typickým projevem tohoto období byla „skrytá inflace“. V ekonomice byl nedostatek zboží a služeb, a existoval také černý trh, kde byly ceny nedostatkového zboží velmi vysoké. Příčiny vycházely z pevně stanovených cen na velmi nízkých úrovních. Podle Jána Bednára ve zpracovaném textu: „Hlavním pilířem transformace ekonomiky bylo uvolnění cen. Bylo nezbytné, aby ceny zboží byly určovány trhem na základě nabídky a poptávky, nikoli umělým stanovením.“

Částečné uvolnění cen k 1.1.1990 a odstranění cenových subvencí se promítly do růstu cenové hladiny. Došlo k několikanásobné devalvaci koruny za účelem zvýšení konkurenceschopnosti v mezinárodním obchodě a zároveň zabránění růstu deficitu platební bilance. K rozsáhlé liberalizaci cen došlo na počátku roku 1991 a inflace raketově vystoupala na rekordní úroveň. Podařilo se ji však rychle snížit, zejména díky přísné fiskální a měnové politice. Do konce roku 1991 se inflace vrátila na úroveň předchozího roku. Rok 1992 se nesl v duchu stabilní inflace kolem 10 %. Pozornost se přesunula od dalších transformačních kroků ke plánování rozdělení federace a spojeným problémům.

2.2 Inflace v roce 1993

Rok 1993 byl ve znamení rozdělení společného státu na dvě samostatné republiky. Ján Bednár ve svém článku uvedl: „Dne 1. 1. 1993 vznikla Slovenská republika, bylo nutné pokračovat v započatém transformačním procesu na tržní ekonomiku. Současně bylo třeba vybudovat kompletní institucionální a legislativní rámec nezbytný pro fungování každého suverénního demokratického státu.“

K nejvyššímu nárůstu cenové hladiny v historii SR došlo právě v tomto roce. Hlavní příčinou byly komplexní změny daňového systému, zejména zavedení daně z přidané hodnoty. Dne 8. 2. 1993 proběhly reformy měnové odloučenosti a zdravotního i sociálního pojištění, které přispěly k rekordní inflaci ve výši 27 %. Tento den je zároveň považován za vznik slovenské koruny. Po měnové odloučenosti měli lidé z nové měny určité obavy a často ji zaměňovali za stabilní zahraniční měny. Nepomohla ani omezení stanovená Národní bankou Slovenska na nákup valut a docházelo k výraznému úbytku devizových rezerv. Dne 10. července 1993 nakonec NBS přistoupila k 10% devalvaci koruny, což se promítlo do zvýšení inflace z července na srpen o 2,1 procentního bodu.

Období 1994–1998

V roce 1994 dochází k postupnému snižování inflace, které s menšími výkyvy pokračovalo až do roku 1998. Tento trend nezměnil ani poměrně vysoký hospodářský růst a stabilní pokles nezaměstnanosti. Od ledna do května 1994 se tempo růstu spotřebitelských cen snižovalo přibližně o 1 % každý měsíc. Jediným měsícem s růstem inflace v tomto roce byl květen, kdy míra inflace podle indexu CPI dosáhla 13,9 %. Toto zvýšení souviselo hlavně se změnami spotřebních daní, zavedením dovozní přirážky a přesunutím některých zboží a služeb ze 6% sazby DPH do 25%.

Rok 1995 se nesl v obdobném duchu. Inflace postupně klesala až do července, kdy vzrostla o 0,2 %. Na přelomu července a srpna dosáhla inflace poprvé v historii jednociferné hodnoty. Na tomto vývoji měl značný podíl nejen zodpovědný fiskální a měnový režim, ale také odložení deregulace některých cen na pozdější dobu, jak uvádí Ján Bednár ve svém textu.

Růst spotřebitelských cen v roce 1996 stabilizoval kolem 6 %, až do prudkého poklesu mezi červnem a červencem o 0,7 %. Tento pokles byl důsledkem snížení dovozní přirážky ze 10 % na 7,5 % a snížení základní sazby DPH z 25 % na 23 %. Ke konci roku inflace podle indexu CPI činila 5,4 %.

Domácí poptávka se začala rychle zvyšovat od vzniku SR, přičemž nabídka za ní nestíhala. Řešením se stal dovoz zboží ze zahraničí, což vedlo k pasivní bilanci obchodní bilance, kterou se vláda snažila omezit omezením importu. Slovenské podniky byly méně konkurenceschopné než zahraniční, což zvyšovalo cenový tlak

peniaze