Ekonomika Španělska
Španělsko je součástí kontinentu nazývaného Evropa a patří mezi země jihozápadní Evropy. Hlavní část jihozápadní Evropy tvoří Pyrenejský poloostrov, na kterém leží Španělsko spolu s Portugalskem. Rozlohou je Evropa druhým nejmenším kontinentem, avšak počtem obyvatel je druhou nejlidnatější oblastí světa.
Španělsko má největší příjmy z cestovního ruchu ze všech evropských zemí. Špatnou pověst Španělsku způsobuje teroristická organizace ETA, která tvrdí, že Baskové jsou samostatný národ s bohatou historií sahající až do římských dob.
- Oficiální název země: Španělské království (Estado Español)
- Hlavní město: Madrid
- Celková rozloha: 504 782 km2
- Počet obyvatel: 46,1 mil.
- Národnostní složení: Španělé – 73 %, Katalánci – 18 %, Baskové – 2,5 %, ostatní – 6,5 %
- Náboženství: římskokatolické – 94 %, ostatní – 6 %
- Státní zřízení: konstituční monarchie
- Hlava státu: král
- Forma vlády: parlamentní demokracie
- Úřední jazyky: španělština, katalánština, galicijština, baskičtina, valenština
- Měna: euro (dříve španělská peseta ESP)
- Vstup do EU: leden 1986
Španělsko, nebo Španělské království, je země nacházející se v jihozápadní Evropě, která zabírá pět šestin rozlohy Pyrenejského poloostrova. Od afrického kontinentu jej na jihu odděluje Gibraltarský průliv. Pevnina Španělska hraničí na jihu a východě se Středozemním mořem, na severu s Francií, na severozápadě jej omývá Biskajský záliv a na západě Atlantický oceán a Portugalsko. K území Španělska patří také Baleárské ostrovy ve Středozemním moři a Kanárské ostrovy v Atlantickém oceánu u afrického pobřeží.
Název země se používá od roku 1516, kdy spojením Aragonska a Kastilie vznikl dnešní stát. Vlastní název España vychází z latinského názvu římské provincie Hispania.
Historie Španělska
Existence člověka na Pyrenejském poloostrově je prokázána již ve starší době kamenné. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí ze středního paleolitu, byly objeveny v jeskyni Altamira a byly vytvořeny přibližně před 15 000 lety. Iberové, podle nichž dostal Pyrenejský (Iberský) poloostrov své označení, přišli kolem roku 2000 př. n. l. ze severní Afriky a usadili se na jihu a na východním pobřeží.
Od 8. století dostával poloostrov stále silnější vliv arabské civilizace. Španělský stát se formoval od 11. století. Kolem roku 1085 vedle Aragonského a dalších království existovala také Kastilie a León. Křesťané se vzbouřili proti arabské nadvládě a vedení králů Aragonska a Kastilie začali dobývat zpět své území. Do poloviny 13. století křesťané ovládli celý poloostrov. V roce 1230 se dosud samostatná království Kastilie a León spojila, což znamenalo významný hospodářský a kulturní rozmach křesťanských států, ke kterým se postupně přidávaly další.
Nejslavnější období Španělska nastalo krátce po vyhnání posledních Maurů z země v roce 1492. K sjednocení Španělska přispěl sňatek krále Ferdinanda II. Aragonského s Isabelou I. Kastilskou; právě oni poslali Kryštofa Kolumba na cestu do Nového světa.
V první polovině 16. století Španělé podrobili velkou část Ameriky a v Asii Filipíny. Španělsko spolu s Portugalskem se staly jedněmi z nejbohatších států Evropy. V tomto období začala válka s Anglií a Nizozemskem, ale také s stavovskou opozicí doma i v koloniích. Počet obyvatel kvůli válkám a emigraci do Ameriky neustále klesal – ve druhé polovině 17. století byl sotva poloviční oproti počtu z počátku 16. století. V hospodářství Španělska je toto období označováno jako tzv. Zlatý věk. Zlato a stříbro z Ameriky sloužilo především k financování válek a královské koruny. Drahé kovy ze španělských kolonií proudily do další industrializace oblastí Evropy.
Války s Anglií v 18. století ekonomiku Španělska oslabovaly. Napoleonské války v Evropě vyvolaly národně osvobozenecké hnutí v španělských koloniích v Americe. Mezi lety 1811 a 1825 se všechny americké kolonie osvobodily spod španělské nadvlády. Příčiny porážky Španělů v koloniích spočívaly ve zastaralé formě vlády i vlivu idejí Velké francouzské revoluce.
Ve druhé polovině 19. století pokračovaly vnitřní ozbrojené konflikty o moc, revoluční hnutí, rozpory mezi Španěly a Katalánci, povstání a nepokoje, válka s USA, kde Španělsko ztratilo své kolonie Kuba, Portoriko a Filipíny. Rovněž zde byly snahy o vyhlášení republiky. Koncem 19. a počátkem 20. století se rozšířila průmyslová výroba v Baskicku a Katalánsku, které se tak staly hospodářsky nejrozvinutějšími oblastmi Španělska.
Španělsko během 1. světové války zůstalo neutrální. V této době vzniklo mnoho nových průmyslových podniků. Po skončení války však mnoho z nich zaniklo kvůli neschopnosti odolávat konkurenci na světových trzích. V letech 1923–1930 byla zavedena vojenská diktatura. V dalších letech 1936–1939 proběhla občanská válka, v níž zvítězil generál Francisco Franco, který v zemi nastolil diktaturu a stal se doživotním vůdcem. Jeho vládu uznávalo již předtím několik států.
F. Franco na začátku 2. světové války vyhlásil neutralitu Španělska, do roku 1942 spolupracovalo Španělsko s Německem, poté také s USA. Po skončení války bylo frankistické Španělsko politicky izolováno. V roce 1955 bylo Španělsko přijato do OSN a Frankova diktatura se zmírnila. Skončila izolace státu a vláda pod vlivem intelektuálů dosáhla hospodářského růstu. Tento hospodářský růst trval do začátku 70. let 20. století, kdy se zvláště rozvíjela oblast hlavního města Madridu. K hospodářskému úspěchu přispělo zejména otevření ekonomiky zahraničnímu kapitálu, export levné pracovní síly a rozvoj cestovního ruchu.
V roce 1975 po smrti F. Franca a následných politických volbách v roce 1979 se Španělsko stalo konstituční monarchií s králem Juanem Carlosem I. v čele. Členským státem EU se stalo v roce 1986. Od tohoto období začala druhá velká hospodářská konjunktura, která trvala do konce 20. století.
Povrch a podnebí Španělska
Povrch
Vnitrozemí vyplňuje suchá náhorní plošina Meseta, kterou Kastilské hory rozdělují na dvě části, z nichž zejména jižní část, La Mancha, je velmi suchá, téměř polopoušť. Na jihu ohraničuje Mesetu pohoří Sierra Morena. Na severním pobřeží se nacházejí Kantabrijské hory. Na samém jihu leží pohoří Sierra Nevada, jehož vrchol Mulhacén je nejvyšším bodem země. Od Francie a Andorry, a tím i od zbytku Evropy, oddělují zemi těžko přístupné Pyreneje. Nížiny jsou zde velmi vzácné, pouze mezi Sierrou Nevadou a Sierrou Morenou se rozkládá nejúrodnější část země, nazývaná Andaluská nížina, kterou protéká řeka Guadalquivir.
Podnebí
Na severu mají pobřežní a nížinné oblasti většinu roku velmi příjemné klima s vlhkým vzduchem, i když s častými dešti zejména na jaře a na podzim, a méně častými letními přeháňkami a bouřkami. Sníh a mírné mrazy zde netrvají dlouho. V pobřežních údolních oblastech je téměř věčná jaro. Naproti tomu na horách jsou na jaře husté a studené mlhy, v létě suchá horka, na podzim sníh a silné mrazy a časté bouřky po celý rok.
Ekonomika Španělska
V první polovině 20. století patřilo Španělsko mezi zaostalé agrární evropské státy. Typickými znaky byly státní regulace hospodářství a snaha o maximální hospodářskou soběstačnost.
Od 60. let 20. století zaznamenala ekonomika jeden z největších růstů mezi evropskými zeměmi. Podíl na světové průmyslové výrobě se zvýšil na 1,5 %. Podstatný vliv měl zejména vysoký příliv zahraničního kapitálu. Po vstupu do EU přišla druhá hospodářská konjunktura španělské ekonomiky. Odvětví textilního, automobilového, elektronického a farmaceutického průmyslu získávají stále větší význam.
Španělsko je vyspělou průmyslovou evropskou zemí. Ekonomika Španělska patří mezi deset největších na světě, ačkoli ji nevyhnula globální hospodářská krize. V prvním čtvrtletí roku 2009 zažila španělská ekonomika největší pokles za posledních padesát let.
Španělsko je průmyslově-agrární zemí. Disponuje zásobami nerostného bohatství, což mu umožňuje rozvíjet průmysl, i když většinu vytěžených surovin vyváží.
Problémem španělské ekonomiky zůstává pomalé zvyšování produktivity práce, které je mimo jiné důsledkem nedostatečných výdajů na vědu, výzkum a vývoj. Z hlediska produktivity práce patří Španělsko k nejhorším zemím v rámci EU.
V Španělsku dominuje sektor služeb a výroby, ale i zemědělství, zejména pěstování ovoce a zeleniny, výroba olivového oleje a vína, a cestovní ruch. Tyto oblasti přinášejí značné příjmy. Cestovní ruch je ve Španělsku velmi rozvinutý. Nejnavštěvovanější jsou zejména Baleárské a Kanárské ostrovy, které navštěvují převážně zahraniční turisté. Na těchto ostrovech je hustá síť hotelů a rekreačních zařízení. Na pevnině patří mezi nejnavštěvovanější památky ze 14. a 15. století hrady, souhrnně označované termínem Alcázar.
Cestovní ruch
Španělsko má největší příjmy z cestovního ruchu ze všech evropských zemí. Díky systematické podpoře cestovního ruchu se Španělsko v druhé polovině 20. století stalo skutečnou turistickou velmocí, kterou ročně navštíví okolo 40 milionů zahraničních návštěvníků.
Cestovní ruch se soustřeďuje především na jižním a východním pobřeží Španělska. Najdeme zde několikakilometrové pláže lemované promenádami a soustavou hotelů přímo u pláže. Většina přímořských městeček žije výhradně z cestovního ruchu a je závislá na turistické sezóně. Španělsko přitahuje rekreanty zejména nízkými cenami, nádhernými přírodními scenériemi, atraktivními městy a krásným středomořským pobřežím.
Kanárské ostrovy
Kanárské ostrovy navštěvují především němečtí turisté, kteří rovněž často míří na Mallorcu a přilehlé ostrovy. Ostrov Gran Canaria a ostrov Lanzarote jsou již kultovními turistickými destinacemi dovolenkářů z celého světa. Kanárské ostrovy nabízejí služby na vysoké úrovni.
Španělské pobřeží
Španělské pobřeží se dělí na několik oblastí s vlastními názvy, na nichž leží nejznámější rekreační střediska. Od jihu na sever jsou to Costa de la Luz, u které leží Sevilla – přístav, kde se v minulosti shromažďovalo bohatství z Nového světa, je to také místo odpočinku Kryštofa Kolumba. Gibraltar, který je spravován Velkou Británií, a přilehlé město Algeciras. Směrem k Costa del Sol je to Málaga – historické město a zároveň centrum turistiky na jihu Španělska. Tato část Španělska se nazývá Andalusie a je to přírodně nejrozmanitější oblast a zároveň turisticky nejnavštěvovanější, oblíbená zejména pro své pláže, zelené kopce s vodopády a řekami, které se výrazně liší od okolních vyprahlých plání s výjimkou podhůří Pyrenejí a atlantického pobřeží.
Závěr
Španělsko je oblíbeným dovolenkovým místem desítek milionů turistů ročně, kteří rádi navštěvují nejen krásné pláže na pevnině, ale také Baleárské ostrovy ve Středozemním moři či Kanárské ostrovy v Atlantickém oceánu.
