Životní úroveň domácností
Životní úroveň – je stupeň uspokojení životních potřeb lidí a souhrn podmínek, za kterých jsou tyto potřeby uspokojovány.
Potřeby dělíme na: hmotné, kulturní, sociální a ostatní.
Hmotné životní úrovně:
– přímé – přes měřitelné složky,
– nepřímé – v čase, v prostoru.
Životní úroveň vyjadřujeme také tzv. EKONOMICKOU ÚROVNÍ.
Ekonomickou úroveň chápeme jako efektivní využití disponibilních výrobních faktorů země.
Ekonomická síla představuje absolutní objem finálních výrobků a služeb za určité období.
Změna ekonomické síly a ekonomické úrovně se nazývá EKONOMICKÝ RŮST.
Složky spotřeby: spotřeba obyvatel se skládá z osobní spotřeby (vlastní důchod) a ze společenské spotřeby. Spotřeba může být: základní (nezbytná), standardní a luxusní.
Vyjádření složek:
a.) standardní jednotky (běžné);
b.) nutriční;
c.) ekonomické;
d.) uměle standardní.
Metody měření životní úrovně:
1.) BODOVÁ – porovnání spotřeby na 100bodové škále; máme tři varianty:
a.) nejlépe postavený stav = 100 b; ostatní ? 100 b;
b.) průměrná statistická jednotka = 100 b; 100 ? x ? 100;
c.) údaj zdravotně definované jednotky = 100 b.
2.) PENĚŽNÍ – umožňuje hodnotit cenu ve své plné struktuře. Hodnotíme všechny složky a rovněž upozorňujeme na kvalitu.
