Nedokonalá konkurence

Dokonalá konkurence

Abychom mohli definovat nedokonalou konkurenci (Unfair Competition), je nejprve třeba definovat konkurenci dokonalou. Dokonalá konkurence se vyznačuje těmito tržními podmínkami:

velký počet firem nabízí identický produkt
jednotlivý podnik nemůže ovlivnit ceny
existuje úplná volnost vstupu výrobce do odvětví a jeho výstupu
předpokládá se dokonalá informovanost všech účastníků o podmínkách na trhu

Rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí

Hlavní rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí spočívá v tom, že při dokonalé konkurenci se firmy stávají příjemci ceny, zatímco při nedokonalé konkurenci si každá firma stanovuje vlastní cenu na základě objemu produkce. Základním předpokladem vzniku nedokonalé konkurence je, že alespoň jeden prodávající nebo kupující je schopen ovlivnit tržní cenu.

Příčiny vzniku nedokonalé konkurence podle Samuelsona, Nordhausa a Dohnalové:

Nákladové podmínky, které vedou k zániku menších firem v případě, kdy velké firmy dokáží vyrábět levněji a prodávat za nižší cenu.
Bariéry konkurence vznikají různými zákonnými omezeními, jako jsou například patenty či cla, ale také ekonomické bariéry, kdy překážku pro potenciální konkurenty představuje například diferenciace produktů.
Vlastnictví důležitého výrobního vstupu ve vlastnictví jednoho výrobce
Nedostatečné informace (Samuelson a Nordhaus, 2013, s. 175-176), (Dohnalová, 2011, s. 113)

Druhy nedokonalé konkurence

Rozlišujeme tři hlavní druhy nedokonalé konkurence: monopol, monopolistickou konkurenci a oligopol.

Monopol

Monopol je tržní situace charakterizovaná především tím, že na trhu vystupuje pouze jeden prodávající, který nabízí unikátní produkt bez blízkých substitutů. Na druhé straně je velký počet kupujících, kteří tento produkt spotřebovávají. Monopol je často označován také jako čistý či absolutní monopol, jelikož znamená, že na trhu neexistuje žádná konkurence. Ostatní výrobci mají omezený vstup na trh v důsledku vzniku různých bariér. Tyto bariéry mohou být právní nebo přirozené.

Právní bariéry

Mezi právní bariéry patří zejména různá omezení stanovená zákony, která zakazují vytváření konkurenčního prostředí, dále pak patenty či ochranné známky. Přirozené bariéry vznikají například v situacích, kdy určitý zdroj výrobního faktoru na daném území vlastní jeden subjekt, který takto vytváří monopol na jeho poskytování nebo prodej. Tím je znemožněn vstup jiným firmám, protože nemají tento zdroj k dispozici. Dalším typem přirozené bariéry může být užití unikátní technologie pro výrobu produktů v určitém podniku.

Přirozený monopol

Firma může vyrábět velké objemy produkce, a tím snižovat průměrné náklady. Tento jev označujeme jako přirozený monopol. Tato forma nedokonalé konkurence vzniká v odvětvích s vysokými fixními náklady, například distribuce vody v určité oblasti. Pokud by na trh vstoupil další konkurent, pravděpodobně by nedokázal realizovat tak velké objemy produkce, měl by vyšší průměrné náklady a mohl by mít problémy s další existencí.

Monopol představuje takovou formu tržní konkurence, kdy v odvětví působí jediný výrobce, neexistují blízké substituty a vstup další firem je blokován. Rozlišujeme následující typy monopolu:

přirozený monopol – vzniká bez zásahu státu (např. síťová odvětví jako plynárny)
administrativní monopol – vytvořený a chráněný státem (např. pošta)
specifický monopol – dočasný, založený na patentech
tajné monopoly – koluze firem v regulovaných odvětvích

Zatímco firma v prostředí dokonalé konkurence je příjemcem ceny (Price taker), monopol je tvůrcem ceny (Price maker), který volí cenu a množství, za které bude zboží na trhu prodávat.

Důsledky monopolu

Monopol prodává za ceny vyšší než jsou tržní ceny v konkurenčním prostředí.
Je technicky neefektivní, nevyrábí s nejnižšími možnými náklady.
Objem výroby je nižší než optimální (monopolista dodává méně než je optimální množství).

Proto v případě existence přirozeného monopolu ostatní konkurenti nemají zájem vstupovat do odvětví. (Dohnalová, 2011, s. 115), (Depken, 2013, s. 163-164), (Hořejší, 2007, s. 282)

Cenová diskriminace

Další charakteristikou monopolu je jednotná cena produktu na všech úrovních výroby. Často však nastává situace, kdy firma prodává své produkty různým spotřebitelům za odlišné ceny. Tento jev nazýváme cenová diskriminace. (Depken, 2013, s. 163, 174)

Rozlišujeme tři stupně cenové diskriminace definované v dílech Depkena a Hořejšího:

Diskriminace prvního stupně představuje diskriminaci podle spotřebitele. Monopolista stanovuje každému spotřebiteli maximální cenu, kterou je ochoten za jednotku produkce zaplatit. Pokud je diskriminace úspěšná, monopolista přemění celý spotřebitelský přebytek na svůj příjem. Tato metoda je však velmi nákladná.
Diskriminace druhého stupně závisí na prodaném množství. Monopolista stanovuje spotřebitelům rozdílné ceny; proto je také nazývána „Multi part Pricing“. Monopolista získá část spotřebitelského přebytku, nikoliv však celou jeho hodnotu, jak je tomu u diskriminace prvního stupně. Příkladem je množstevní sleva, kdy odběratel získá nižší jednotkovou cenu produktu při větším odběru.
Diskriminace třetího stupně je rovněž označována jako diskriminace podle spotřebitele. Dochází zde k rozčlenění spotřebitelů do více skupin, např. podle věkových kategorií, přičemž každá má svou poptávkovou křivku. Nevýhodou je riziko špatného zařazení zákazníka, kdy firma může mylně přidělit zákazníka s vyšší platební ochotou do skupiny s nižší cenou a tím přijít o zisk. (Hořejší, 2007, s. 294-298), (Depken, 2013, s. 175-177)

Firma v monopolním postavení je jediným tvůrcem nabídky daného statku na trhu a může významně ovlivňovat cenu na základě měnění objemu výroby. Jelikož na trhu působí pouze jedna firma, čelí celkovému trhu poptávky. Poptávka monopolisty tedy závisí na vývoji poptávky na trhu.

Takový podnik musí velmi pečlivě rozhodovat o výrobních objemech a cenách, protože při omezení výroby a prodeje může dosáhnout vyšší tržní ceny produktu. Zvýšení výrobních objemů umožní prodat více a realizovat vyšší zisk, avšak příliš vysoké objemy povedou ke snížení cen v důsledku klesající poptávkové křivky monopolní firmy. (Depken, 2013, s. 164)

Monopolistická konkurence

Monopolistická konkurence je zvláštním druhem nedokonalé konkurence, protože předpokládá existenci velkého množství podniků na trhu. Odlišuje se tak od monopolu a zároveň se podobá dokonalé konkurenci. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že oproti dokonale konkurenčnímu trhu s identickými produkty jsou zde produkty podobné, ale ne zcela shodné, vzniká tedy mnoho blízkých substitutů.

Každý podnik může nezávisle určovat množství a cenu svých výrobků či služeb. Účastníci trhu se snaží odlišit své produkty od konkurence, aby získali konkurenční výhodu, přilákali nové zákazníky nebo udrželi loajalitu stávajících. Na rozdíl od monopolu mají zde bariéry vstupu snadnější překonání a trh je otevřenější. (Dohnalová, 2011, s. 125), (Depken, 2013, s. 189)

Monopolistická konkurence představuje tržní strukturu, kde působí velké množství malých výrobců nabízejících diferencovaný produkt. Rozlišujeme dva typy cenové diferenciace:

přirozená diferenciace – skutečné rozdíly v kvalitě, dodacích podmínkách, umístění apod.
umělá diferenciace – stejné produkty se odlišují balením, značkou apod.

Různé skupiny spotřebitelů preferují výrobky určité firmy před ostatními, ačkoli jde o blízké substituty. Z krátkodobého pohledu může výrobce působit jako monopolista. Díky nízkým bariérám vstupu je vysoký zisk lákadlem pro kapitál, který vstupuje do odvětví, a naopak firmy odcházejí při nízkém zisku.

Negativa monopolistické konkurence

Mezi hlavní negativní aspekty monopolistické konkurence patří:

nadměrná celková kapacita – zejména při umělé diferenciaci produktů
chybná cenová signálizace – firmy oceňují produkty nad úrovní mezních nákladů

Hlavní důsledky nedokonalé konkurence jsou:

vysoké ceny
neefektivní využívání zdrojů
nedostatek motivace k inovacím

Příčiny nedokonalosti konkurence

výrobní a nákladová struktura trhu (úspory z rozsahu mohou vést ke koncentraci v odvětví, problém tzv. síťových odvětví)
bariéry konkurence (vysoká investiční náročnost a administrativní zásahy)
koluze firem (dohody o cenách, množstvích apod.)

Formy konkurence a jejich charakteristiky

Forma konkurence	Počet firem	Produkt	Bariéry vstupu	Cenová kontrola
Dokonalá konkurence	Mnoho malých	Identický	Nízké	Žádná
Úplný monopol	Jedna velká	Bez substitutů	Vysoké	Významná
Oligopol	Málo velkých	Diferencovaný	Vysoké	Významná
Monopolistická konkurence	Mnoho malých	Diferencovaný	Nízké	Částečná

Oligopol

Oligopol je typ tržní struktury, kdy na trhu působí malý počet firem, které si vzájemně konkurují výrobou stejných nebo diferencovaných produktů. Jejich cílem je maximalizace zisku. Každá z těchto firem svými rozhodnutími ovlivňuje ostatní podniky na trhu, protože má dostatečnou tržní sílu. Oligopolní firmy často využívají různé strategie. Z hlediska používaných strategií rozlišují Depken a Dohnalová dva druhy oligopolu:

Kartel
Oligopol s dominantní firmou (Dohnalová, 2011, s. 122), (Depken, 2013, s. 192)

Na trhu může dojít k situaci, kdy několik podniků uzavře dohodu o zmonopolizování trhu a snaží se maximalizovat společný zisk. Říkáme tomu kartel nebo smluvní oligopol. Podniky vytvářejí kartel, aby zvýšily cenu na úroveň monopolu a snížily produkci oproti dokonalé konkurenci. Takto dosahují zisku, který by samy jako cenoví příjemci nemohly realizovat. (Depken, 2013, s. 180, 182)

Pokud na trhu působí jedna silná firma a ostatní firmy jsou slabší, jedná se o oligopol s dominantní firmou. Dominantní firma určuje cenu i množství produkce. Ostatní firmy ji musí respektovat, přijímat její cenu a pokrývat zbývající poptávku na trhu, proto se jim také říká konkurenční lem, jejich chování se podobá firmám v dokonalé konkurenci. (Dohnalová, 2011, s. 123), (Depken, 2013, s. 194)

Pro oligopol je typické, že při tvorbě své strategie firma zohledňuje chování svých rivalů. Oligopol je tedy „hledačem ceny“ (Price seeker). Rozlišujeme následující druhy oligopolu:

absolutně koncentrovaný oligopol – malý počet velkých firem na trhu
relativně koncentrovaný oligopol – vedle velkých firem působí i malé a střední podniky
homogenní oligopol – vyrábějí se identické nebo téměř identické produkty
heterogenní oligopol – vyrábějí se částečně diferencované produkty

Z hlediska stupně spolupráce mezi oligopolisty rozlišujeme: