Technologie

Řízení výroby

Marius 0

Manažment výroby

Hmotná produkce je základem ekonomiky, která vyžaduje tržně orientované výrobní podniky s aktivním komerčním přístupem ve výrobě. Podnikatelsky orientovaný manažment výroby musí respektovat požadavky trhu a vychází z pojetí výroby jako výrobního systému. Předmětem řízení výroby nejsou tedy pouze samotné výrobní činnosti, ale i předvýrobní etapy a také povýrobní služby.

Manažment výroby představuje vícestupňový řetězec od vzniku myšlenky nového výrobku a jeho začlenění do výrobní strategie firmy, přes fáze přípravy výroby, samotný výrobní proces, obslužné činnosti až po servis u zákazníka. Hlavními úkoly manažmentu výroby jsou:

  • tvorba výrobní strategie firmy, která zahrnuje dlouhodobá rozhodnutí týkající se výrobního programu, výběru výrobní technologie a rozmístění výroby z hlediska geografického,
  • tvorba výrobkového portfolia (výrobní řady, sortiment) v rámci daného výrobního programu,
  • pružná adaptace marketingových výsledků do výroby,
  • převod nových poznatků výzkumu a vývoje do výroby – inovační manažment,
  • zajištění materiálového systému výroby – zásobování, mezioperační příprava, skladování,
  • tvorba rozvojového zázemí výroby – rozvojový manažment,
  • rozvoj a zvyšování kvality produkce – manažment kvality,
  • organizace pružných výrobních systémů – manažment automatizace výroby,
  • personální rozvoj a humanizace práce.

Cíle řízení výroby vycházejí z politiky a strategických cílů podniku. Hlavními cíli výroby jsou:

  • hospodárnost – dosahovaná soustavným snižováním a kontrolou nákladů,
  • zvyšování kvality produkce,
  • dodržování časových požadavků poptávky.

Základním cílem řízení výroby je tedy produktivita – plnění časových a objemových požadavků při dodržení kvality a hospodárnosti výroby s efektivním využitím výrobní kapacity podniku.

Výrobní manažment tak vytváří výrobní systém, zabezpečuje jej potřebnými výrobními činiteli a řídí ho. Úkolem manažmentu výroby je cílené plánování a řízení výroby.

Strategický, taktický a operativní manažment výroby

Manažment výroby má různý dosah a cíle z hlediska řídící úrovně podniku, k níž se jeho rozhodnutí vztahují. Rozlišujeme tedy:

  • strategický manažment výroby, jehož úkolem je tvorba cílů výrobního systému firmy a vytvoření a udržení konkurenceschopné výroby,
  • taktický manažment výroby, který se zabývá rozhodnutími o portfoliu výrobků, zajištění výrobního potenciálu a organizaci výrobního systému,
  • operativní manažment výroby, který zajišťuje optimální využití existujícího výrobního systému pro dosažení hospodárného výkonu podniku.

Strategický manažment výroby zaujímá rozhodující postavení v podnikové strategii, od něhož se odvíjí řada strategických záměrů firmy. Jádrem výrobní strategie je výrobní program a způsob výroby, určuje dlouhodobé cíle v oblasti výrobní technologie, organizace výroby a alokace výroby. Vychází ze tří strategických koncepcí:

  1. koncepce výrobek/trh – znamená vymezení základních trhů a určení výrobků, které jsou na ně zaměřeny, a to v závislosti na kapacitě podniku,
  2. koncepce zdrojů – určuje kapacity a množství výrobních faktorů vzhledem k danému rozsahu výroby, přičemž limitující jsou zejména finanční zdroje podniku,
  3. koncepce budování konkurenční pozice – představuje vymezení strategických záměrů podniku z hlediska konkurenční výhody a jejího vztahu k tržnímu segmentu; může být založena na dvou základních strategiích – nákladové nebo diferenciační.

Základními parametry strategického manažmentu výroby jsou:

  • strategie nových výrobků,
  • strategie nových trhů,
  • strategie odbytních cest,
  • strategie nových technologií,
  • budování konkurenční výhody.

Tvorba výrobní strategie musí vycházet z komplexní analýzy vnějšího a vnitřního prostředí podniku. Součástí strategie je volba a zaměření strategických (podnikatelských) jednotek, které jsou vytvářeny na základě koncepce výrobek/trh s vlastní výrobní strategií.

Taktický manažment výroby navazuje na výrobní strategii a jeho úkolem je zejména realizace zvolené strategie. Zahrnuje především tato rozhodnutí:

  1. rozhodnutí o výrobcích – realizace výrobkové politiky,
  2. rozhodnutí o vybavení výrobního systému,
  3. rozhodnutí o organizaci výrobního systému.

Taktické cíle jsou zaměřeny do dvou oblastí:

  1. zaměření na výrobkový systém – cíle v oblasti kvality, cíle v oblasti flexibility výrobků,
  2. zaměření na výrobní systém – zvýšení hospodárnosti, cíle v oblasti kvality práce a pracovního prostředí.

Jádrem taktického řízení výroby je tvorba střednědobého (2–3 roky) výrobního programu, přičemž se využívají různé formy výrobkové politiky – diverzifikace, diferenciace, inovace. Vychází z analýzy životního cyklu výrobků a z analýzy portfolia výrobků (portfoliová analýza).

Konkrétní úkoly pak závisí na zvolené konkurenční strategii podniku – minimalizace nákladů nebo diferenciace.

Operativní manažment výroby je realizační úrovní řízení výroby a představuje soubor činností zabezpečujících upřesnění požadavků prodeje, potřeby výrobních faktorů, uspořádání výrobního procesu a samotný průběh výroby.

Je základem celého systému řízení výroby. Zajišťuje bezprostřední kontakt s výrobními činnostmi podniku; na rozdíl od vyšších úrovní řízení zahrnuje rozsáhlou škálu aktivit rozprostřených ve výrobním prostoru, které využívají řadu informací s vysokou periodicitou. Musí být založen na konkrétní znalosti řízeného objektu s možností okamžitých zásahů do procesu. Zajišťuje plnění cílů výroby při optimálním využití zdrojů dostupných v daném okamžiku.

Obsah operativního manažmentu je:

  1. plánování výrobků – sortimentní (druh výrobků), kapacitní (množství),
  2. plánování potřeby materiálu a vstupů,
  3. plánování průběhu výrobního procesu – rozvrhování, obsazenost kapacit, údržba, výrobní dávky,
  4. řízení výrobního procesu – v souladu s operativním plánem výroby,
  5. dispečerské řízení výroby – u specifických výrobků, které vyžadují nepřetržitý dozor nad výrobou,
  6. kontrola výrobního procesu – evidence množství a kvality, spotřeba materiálu, nástrojů a práce.

Podsystémy operativního řízení výroby:

  1. podsystém operativního plánování výroby,
  2. podsystém operativní evidence výroby,
  3. podsystém regulace, tj. přímého řízení výrobního procesu,
  4. podsystém aktualizace, tj. změnového (odchylkového) řízení.

Vazba mezi manažmentem výroby a manažmentem kvality

Kvalita výrobků je nositelem komerční i ekonomické úspěšnosti podniku na trhu, proto musí být řízení kvality organickou součástí manažmentu výroby. Aby excelentní kvalita byla základem konkurenční výhody firmy, musí být řízení kvality založeno na jejím komplexním pojetí, které přijímají a realizují všechny podnikové složky. O kvalitě výrobku rozhoduje už technická příprava výroby, zajištění kvalitních vstupů, výrobní postup a vlastní výrobní proces.

Komplexní, resp. totální řízení kvality (TQM) zahrnuje široký rozsah aktivit aplikovaných na všechny činnosti podniku. Pro zajištění kvality nestačí pouze kontrola výrobků, řízení kontroly musí zahrnovat celý podnik.

Kvalita výrobku je dána výhodami výrobku pro jeho uživatele, přičemž výhoda zákazníka se stává výhodou firmy. Manažment kvality proto souvisí s manažmentem výroby zejména v těchto ekonomických a technických aspektech:

  • kvalita ovlivňuje odbyt a image firmy – výrobky preferované pro svou kvalitu se dobře prodávají, proto podnik musí ve svém sortimentním plánu zvažovat produkty, které vytvářejí zákaznický obraz spolehlivého dodavatele kvalitních výrobků,
  • kvalita ovlivňuje produktivitu – nízká kvalita či nekvalitní výroba snižují produktivitu, protože zvyšují náklady podniku potřebné k odstranění závad, vedou ke zbytečné spotřebě materiálu, energie a pracovní síly,
  • kvalitní výroba zkracuje dodací lhůty – eliminuje ztrátové časy potřebné na opravy vadných výrobků nebo jejich součástí,
  • kvalita ovlivňuje vývoj nových výrobků – kvalitní výrobní proces je zdrojem konstruktivních inovací,
  • kvalita má vliv na pracovní sílu – zapojení všech účastníků výrobního procesu do řízení kvality je nástrojem motivace pro osobní iniciativu, dodržování technických a ekonomických norem,
  • kvalita je vázána na nákup – zajištění kvalitních vstupních materiálů vyžaduje vytváření stabilních vztahů s dodavateli.

Z pohledu výroby jde při řízení kvality zejména o rozhodnutí týkající se kvality (standardů) výrobku, standardizovaných technologických a pracovních postupů a o způsobu kontroly kvality. Pro posuzování konečné kvality výrobku mají zásadní vliv čtyři faktory kvality:

  • materiál,
  • stroje, nástroje, přípravky,
  • postupy – technologické, přepravní, kontrolní,
  • lidé – všechny úrovně managementu i pracovníků.

Základní kritéria kvality:

  1. technické parametry – fyzikálně-chemické vlastnosti (výkon, hmotnost, pevnost, …),
  2. provozní vlastnosti – snadná obsluha a údržba, nízká spotřeba, trvanlivost,
  3. estetická kritéria – vzhled, barevnost, balení,
  4. ergonomická kritéria – neobvyklé požadavky na výrobky řešící vztah výrobku k anatomickým a fyziologickým specifikům člověka (anatomický tvar, hlučnost, …),
  5. životnost – doba používání ovlivňující technické a ekonomické výsledky výrobku,
  6. spolehlivost – pravděpodobnost bezporuchového provozu po předem určenou dobu,
  7. humánní kritéria – zdravotní a bezpečnostní aspekty,
  8. ekologické požadavky – dopady používání výrobku na pracovní a životní prostředí,
  9. psychologické vlastnosti výrobků – emocionální vztah zákazníka k výrobku,
  10. servis – záruční opravy, reklamace.

Nové směry řízení výroby

K dosažení konkurenční schopnosti podniku významně přispívají i nové koncepce, které lze rozdělit na:

  • technicky zaměřené výrobní a logistické koncepce – zejména CIM (Computer Integrated Manufacturing),
  • organizačně zaměřené výrobní a logistické koncepce – JIT, time-based manufacturing, fraktální fabriky, lean production.

Technicky zaměřené koncepce

Tyto koncepce vycházejí ze systémů počítačové podpory a automatizace výroby. Využití výpočetní techniky je přednostně uplatňováno v operativním manažmentu, kde dochází k rozsáhlému toku informací a požadavku neustálé aktualizace dat. Klade se důraz na modulární strukturu technických prostředků. Při práci s nimi se preferuje interaktivní režim práce v reálném čase a možnost vytváření problémově orientovaných databází s rychlým přístupem k informacím. Důležitým aspektem je propojení jednotlivých úrovní do hierarchicky uspořádaných systémů.

Obecně jde o využívání standardních a specifických softwarových produktů pro řízení výroby, zejména v oblasti předvýrobních a výrobních etap, vytvářených podle podmínek a požadavků daného výrobního systému.

Snahu o integraci zpracování informací provozně-ekonomických a technických úkolů výrobního podniku do jednoho systému představuje CIM – Computer Integrated Manufacturing. Jde o počítačově podporovanou integraci informací ve všech oblastech výrobního procesu, což umožňuje jeho pružnost a odstranění některých fází. Složkami systému CIM jsou:

  • CAE – Computer Aided Engineering – počítačem podporovaný návrh výrobku,
  • CAD – Computer Aided Design – všechny aktivity využívající výpočetní techniku při vývoji a konstrukci produktů,
  • CAP – Computer Aided Process Planning – počítačem podporované aktivity založené na výsledcích konstrukční přípravy výroby – technologická příprava výroby (technologické postupy, operace, potřeba strojů, zařízení, materiálu, času),
  • CAM – Computer Aided Manufacturing – počítačem podporované aktivity pro technické řízení a sledování výrobních zařízení ve výrobním procesu,
  • CAQ – Computer Aided Quality – kontrola a řízení kvality.

Základem je propojení CAD/CAM systémů, které poskytují společné základní údaje. Jednotlivé dílčí

Marius

Website:

Related Story