VÝROBA A PRODUKČNÍ FUNKCE V ZEMĚDĚLSTVÍ
Výrobní činnost má rozhodující vliv na efektivitu podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků. Výrobní činnost podniku v užším smyslu spočívá v přeměně výrobních faktorů (vstupů, inputů) na výrobky (výstupy, outputy).
Produkční funkce vyjadřuje kauzální vztah mezi inputem a outputem. Stanovuje maximální objem produkce – výrobní kapacitu podniku. Jedná se o funkci s n vstupy a jedním výstupem (výrobkem): Q = f(F1, F2, …, Fn) – identifikovatelné vstupy do výrobního procesu.
Marginální fyzický produkt Mp = Δ outputu / Δ inputu, přičemž při Mp = 0 dochází k maximu celkového fyzického outputu.
Průměrný fyzický produkt (APP) = output / input.
VÝROBNÍ ČINNOST PODNIKU
Výrobní činnost podniku zásadně ovlivňuje jeho efektivitu a konkurenční schopnost výrobků.
Výroba je proces transformace výrobních faktorů na produkty a služby určené ke spotřebě na trhu nebo k investicím.
V užším slova smyslu výroba spočívá v přeměně výrobních faktorů na výrobky, přičemž vzniká výrobní proces sestávající z celé řady pracovních a automatizovaných výrobních činností. Pokud podnik vyrábí jen jeden produkt, jeho optimálním množstvím vůči zisku je takový objem výroby, při němž se marginální výnosy nebo tržby rovnají marginálním nákladům. Výpočet optimálního rozsahu produkce v podniku, který vyrábí více produktů, je složitější, neboť podnik si na trhu sám stanovuje množství, které bude vyrábět. Hlavním kritériem proto nemůže být pouze výše zisku, ale i jiné faktory, jako například přechodná produkce (medziprodukt). Kromě otázek „Kolik vyrobit?“ podnik odpovídá i na otázky „Jakým způsobem?“, „Jakou technologií?“ a „Z jakých surovin a materiálů výrobky ve požadovaném množství vyrobit?“ Tedy řeší otázky substituce výrobních faktorů a hledá jejich optimální kombinaci jak z hlediska produkce, tak z hlediska faktorů.
Z pohledu výrobní činnosti podnik řeší tři typy vztahů:
1) vztah faktor – produkt
2) vztah faktor – faktor
3) vztah produkt – produkt
1. K vyjádření první vztahové závislosti mezi faktorem a produktem využíváme tzv. produkční funkci, která vyjadřuje technický vztah mezi inputem a outputem, při němž jsou vstupy transformovány na výstupy. Stanovuje maximální objem produkce, který může podnik vyrobit z daného množství výrobních faktorů. Předpokládá se, že podnik pracuje efektivně, pokud dokáže zefektivnit výrobu, což se projeví novou produkční funkcí. Produkční funkce tak vyjadřuje maximální technické možnosti podniku a maximální objem produkce, který se vyprodukuje; tento objem označujeme jako výrobní kapacitu podniku.
Matematicky lze produkční funkci vyjádřit jako:
y = f(x), kde y představuje množství produkce a x vstup do výrobního procesu.
Vzhledem k tomu, že do výrobního procesu vstupuje více než jeden výrobní faktor, lze produkční funkci obecně zapsat jako:
y = f(x1, x2, …, xn), kde x1, …, xn jsou identifikovatelné vstupy; x1 je považován za vstup variabilní (pohyblivý) a ostatní faktory za faktory neměnné (konstantní).
Kvantifikace vztahu „faktor – produkt“ v produkční funkci umožňuje určit tzv. technické optimum vkladu faktoru, při němž se maximalizuje velikost produktu. Technické optimum je stanoveno první derivací nelineární produkční funkce rovnou nule.
Ekonomické optimum pak leží v bodě, kde hodnota přírůstku produkce se rovná hodnotě vkladu variabilního faktoru.
Pro vyjádření závislosti „faktor – produkt“ používáme:
a) průměrný fyzický produkt (APP) = y / x
b) marginální fyzický produkt (MPP) = Δy / Δx = dy/dx
Mezi hodnotami vyjadřujícími produkční funkci – mezi TPP (total physical product), MPP (marginal physical product) a APP (average physical product) – existují určité závislosti, které lze charakterizovat následovně:
1) vztahy mezi TPP a MPP
Sklon křivky TPP závisí na vývoji MPP. Pokud křivka MPP roste, narůstá i křivka TPP zrychlujícím tempem. Žádný racionální výrobce však nemá používat vstup za bodem, kde se MPP stává záporným, protože by při dalším použití vstupu (x1) celková hodnota produkce začala klesat. Tento bod, kde je marginální fyzický produkt roven nule, považujeme za maximum celkového fyzického produktu.
V souvislosti se vztahy mezi x a y (TPP, APP a MPP) působí v zemědělství tzv. zákon klesajících výnosů produkce. Jedná se o ekonomický zákon, jehož působení se projevuje v situaci, kdy se objem výroby zvyšuje prostřednictvím rozšířeného využívání pouze jednoho z výrobních faktorů. Tento zákon platí ve vztahu y = f(x). Při neměnných faktorech x2, …, xn a rostoucím množství jen jednoho faktoru roste celkový produkt (TPP) stále pomaleji, tj. dodatečná jednotka variabilního vstupu vede k menšímu přírůstku výstupu než předešlá jednotka.
Při sledování závislosti v rámci produkční funkce mezi vstupem a výstupem lze pozorovat tři varianty:
– Varianta A: pokud růst výrobního faktoru x způsobuje vyšší tempo růstu výnosů, hovoříme o oblasti rostoucích výnosů.
– Varianta B: pokud výnos z výrobního faktoru roste proporcionálně s růstem jeho vkladu, je to oblast konstantních výnosů.
– Varianta C: pokud je růst výnosů z výrobního faktoru nižší než růst tohoto faktoru, jedná se o oblast klesajících výnosů.
Proti zákonu oblasti klesajících výnosů v praxi působíme novými výrobními technologiemi, jejichž zavedení mění celkovou strukturu výrobních faktorů a jejich kombinace.
2) vztahy mezi APP a MPP (průměrným a marginálním produktem)
Zákonitosti, které mezi nimi lze vysledovat, lze vyjádřit takto:
a) pokud roste křivka MPP, roste i křivka APP,
b) křivka MPP protíná křivku APP v jejím maximu,
c) pokud klesá křivka APP, klesá i křivka MPP.
Na základě vztahů mezi APP a MPP lze vymezit fáze výroby.
Obecně při produkční funkci rozlišujeme 2 formy výrobních stadií:
1. racionální stadium
2. iracionální stadium výroby
Výrobní stádia mají své závislosti: (během výroby vznikají 3 stadia)
Stadium 1 = tzv. iracionální – oblast, kde křivka MPP leží nad křivkou APP
Stadium 2 = tzv. racionální – spočívá v aplikaci dodatečného vstupu až do bodu, kdy se marginální přírůstek rovná nule; v tomto stadiu podnik vytváří podmínky pro dosažení zisku
Stadium 3 = tzv. iracionální – charakteristické záporným přírůstkem MPP.
Tato první závislost „produkt – faktor“ ovlivňuje proces intenzifikace.
Intenzifikace je změna závislosti mezi inputem a outputem, která vede ke snižování objemu vstupu na jednotku výstupu, resp. ke zvýšení objemu výstupu na jednotku vstupu. Nejvýznamnější vztah při intenzifikaci je takový, kdy y roste a x klesá. Z důvodu zákona klesajících výnosů musí být zvyšování intenzity vstupů podmíněno zvyšováním vědeckotechnické úrovně.
2. Vztah „faktor – faktor“ umožňuje určit optimální kombinaci faktorů za účelem minimalizace nákladů na jednotku produkce.
Hledání optimální kombinace faktorů je založeno na marginálním poměru substituce dvou výrobních faktorů, který vyjadřuje změnu jednoho faktoru v důsledku změny druhého. Optimální kombinace nastává, když hodnota úbytku jednoho faktoru se rovná hodnotě přírůstku faktoru druhého.
Na izokvantě lze hledat (vyjadřovat) kombinace dvou vstupních faktorů, které zajišťují stejný výrobní efekt, přičemž žádný výrobní faktor není výnosnější než druhý.
Izokvanta je množina bodů, z nichž každý představuje kombinaci výrobních faktorů přinášející stejný výrobní efekt.
Míru substituce mezi dvěma faktory vyjadřujeme pomocí marginální míry technické substituce.
3. Vztah „produkt – produkt“ vyjadřuje substituci mezi dvěma produkty, kdy substituujeme jeden produkt druhým. Zatímco u vztahu „faktor – faktor“ šlo o minimalizaci nákladů, u tohoto vztahu jde o nalezení takové kombinace vyráběných produktů, která při daném vybavení podniku přinese maximální zisk.
I když je zemědělství charakterizováno rostoucí specializací, obecně podniky vyrábějí více než jeden produkt. Vznikají tak tzv. multiproduktové vztahy, které přinášejí jiné problémy než výroba jednoho produktu. Mezi hlavní problémy patří, jak rozšíření produkce jednoho výrobku ovlivní produkci jiného výrobku. Mírou tohoto efektu je marginální míra produkční transformace, která v absolutním vyjádření označuje poměr, při němž musí být produkce jednoho výrobku snížena (rozšířena) o jednotku, aby bylo možné navýšit (snížit) produkci druhého výrobku o jednotku.
