Národ
Národ poznáme jako jazykovou komunitu založenou na duchovním principu, pocitu kolektivní sounáležitosti, který vychází ze dvou prvků. Prvním je sdílená paměť, druhým dobrovolné přilnutí. Koncepce národa se tedy vymezuje vůči etnické nebo kulturní definici.
Národ spočívá v touze společně sdílet život. Tato touha vychází ze vzpomínek na zašlou slávu a utrpení a zároveň vyjadřuje dobrovolné přihlášení se ke komunitě, vůči níž cítíme závazek. Společné vědomí, které je hlavním znakem národa, je tedy morální a právě v tomto morálním vědomí spočívá podstata síly národa.
Jednonárodnostní a mnohonárodnostní stát
V praxi se setkáváme s jednonárodnostními státy, ale i s mnohonárodnostními státy. Mnohonárodnostní státy znamenají, že v hranicích jednoho státu žije a v určitých oblastech rozvíjí svou kulturu mnoho národů. Je třeba zdůraznit, že tyto národy neusilují o vytvoření vlastní státní organizace.
Koncepce národa
V rámci národa lze rozlišit tři koncepce národa:
- naturalistická koncepce národa, která považuje národ za genetickou skupinu podmíněnou biogenně. Národ chápe jako původ z jednoho praotce a jeho rodiny.
- politologická koncepce národa, která ztotožňuje národ s politickou společností. Národ je v podstatě korelací státu.
- kulturní koncepce národa, která hledá základ národa v historickém formování společenství vytvářejících vlastní národní identitu. Národ je tedy komunitou kultury s formováním vlastních institucí, jimiž lidé řeší své základní problémy.
Argumenty koncepce národa
Koncepce národa vychází z několika argumentů. Člověk je rozumná a svobodná bytost, jinými slovy, člověk není determinován svou rasou (pokud toto slovo vůbec má nějaký smysl), jazykem, náboženstvím ani zeměpisem. Navíc je nutné respektovat jeho vůli. Důsledkem toho je, že národ nelze chápát nezávisle na myšlence dobrovolného přijetí jeho členy.
Odtud vychází národnostní právo, které oponuje právu dynastickému (národ netvoří královská vůle) i právu historickému (národní integraci nezajišťuje podobná nebo stejná kultura lidu).
