Spotřeba domácností

Domácnost je základní mikrosubjekt (spotřebitelé), který ovlivňuje nejen poptávku po statcích, ale také nabídku například výrobních faktorů. Domácnost představuje určitý počet osob s diferencovanými nároky (poptávkou), ale i s diferencovanými možnostmi (nabídkou) (Goga et al., 2001, s. 9).

Domácnosti jako spotřebitelé

Spotřeba je hodnota spotřebovaných statků a služeb nakoupených domácnostmi. Spotřeba může být autonomní (nezávislá na příjmu) a donucená.

Spotřebu dělíme na:

skutečná spotřeba – celková spotřeba důchodů a spotřebovaných statků (provádí se analýza důchodů)
potenciální spotřeba – předvídatelná na základě předpokládaných důchodů obyvatelstva (jedná se o globální spotřebu)

Domácnosti jako spotřebitelé (vlastníci výrobních faktorů – práce, půdy a kapitálu) uspokojují své potřeby prostřednictvím trhu, kde vystupují jako kupující. Své důchody z vlastnictví výrobních faktorů rozdělují na nákup spotřebních statků a služeb, na úspory a platbu daní (Lisý et al., 2005, s. 322). Tím, že jsou vlastníky těchto výrobních faktorů, náleží jim od podniků příslušné důchody, jako jsou mzdy, renty, zisky, dividendy, nájemné atd. (Kloudová, 2008, s. 99).

Domácnosti jako poskytovatelé pracovní síly

Domácnosti představují částečně poskytovatele pracovní síly a částečně příjemce produktů podniků. Vše, co za svou práci získají, spotřebují (Kloudová, 2008, s. 101). Domácnosti mohou mít i jiné příjmy kromě výdělků, a to od státu. Jsou to například přídavky na děti, starobní a invalidní důchody, podpory v nezaměstnanosti apod. Tyto platby nazýváme transferové platby, které stát vyplácí jednotlivcům a nezískává za ně žádnou protihodnotu (Táncošová, 2013, s. 138).

Rozpočty domácností

Domácnost si sestavuje rozpočet. Jako mikrosubjekt si plánuje, kolik může během roku utratit (vydat, spotřebovat), a kolik má zajištěných (naplánovaných) zdrojů (finančních prostředků) na příjmové straně svého ročního rozpočtu (Goga et al., 2001, s. 112).

Rozpočet domácnosti se skládá ze dvou základních částí:

příjmová část rozpočtu
výdajová část rozpočtu

Výše příjmů a výdajů domácností je různá v každé domácnosti. Tyto dvě části rozpočtu jsou tvořeny několika příjmovými, resp. výdajovými položkami. K rozdílům mezi domácnostmi dochází proto, že každá domácnost samostatně plánuje počet svých příjmových i výdajových položek. Každá domácnost může mít odlišné diferencované požadavky nejen na množství statků, ale i na jejich kvalitu. Z tohoto důvodu může být rozdílná i náročnost výdajové části rozpočtu domácnosti. Podobně jsou diferencovány i příjmové položky rozpočtu domácností (např. výše příjmu formou mzdy, snížení příjmu v důsledku mateřské dovolené či dlouhodobé pracovní neschopnosti atd.) (Smrčka, 2009, s. 168).

Spotřeba, úspory a investice domácností

Vývoj absolutního objemu a struktury spotřeby, úspor a investic může významně ovlivňovat celkový output ekonomiky, tempo ekonomického růstu, zaměstnanosti a kvalitu života. Vysoký podíl spotřeby v poměru k důchodu znamená nízký objem investic a zpomalení ekonomického růstu, zatímco nižší podíl spotřeby na důchodu podporuje zvýšení investic a zrychlení ekonomického růstu. Nespotřebováváme celý důchod a spoříme proto, abychom mohli investovat, a investujeme proto, abychom zvýšili celkový objem outputu a životní úroveň (Lisý et al., 2005, s. 354).

Spotřebu domácností tvoří výdaje na spotřební finální statky krátkodobé a dlouhodobé spotřeby a výdaje na služby, které slouží k uspokojování potřeb. Nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím spotřebu domácností je disponibilní (použitelný) důchod. Obecně lze konstatovat, že čím vyšší je disponibilní důchod domácností, tím vyšší jsou i jejich výdaje na spotřebu. Domácnosti s nižšími důchody vynakládají na potraviny a bydlení větší část svého důchodu než domácnosti s vyššími důchody.

Úspory domácností

Domácnosti, protože nespotřebují vždy celý příjem, jeho část odkládají do budoucna ve formě úspor. Podle Lisého mají úspory (Saving – S) významnou roli pro zabezpečení socioekonomické stability domácností v krátkodobém i dlouhodobém období. Důvody spoření domácností lze rozdělit do tří oblastí:

úspory na celoživotní cíle (nákup bytu, domu, náklady na vzdělávání dětí, úspory na zabezpečení v důchodu)
preventivní úspory (úspory na financování neočekávaných negativních událostí, nezaměstnanost, nákladné léčení)
úspory pro dědice (pro potomky – děti, charitu apod.)

Úspory jsou funkcí důchodu – pokud roste důchod, rostou i úspory. Jejich podíl na důchodu se zvyšuje. Úspory představují nejluxusnější statky, z čehož vyplývá, že úspory jsou rostoucí funkcí důchodu. Je zřejmé, že lidé s nízkým důchodem nespoří, naopak, pokud mají možnost si půjčit, mají zájem o tzv. negativní úspory, tedy vydávají více, než vydělají, čímž se zadlužují. Lidé s vyšším důchodem spoří více než chudí, a to jak absolutně, tak relativně, tj. v procentuálním poměru k jejich důchodu (Lisý et al., 2005, s. 361).

Investice domácností

Investicí (investment – I) rozumíme ekonomický koloběh části důchodu, která nebyla utracena, ale byla uspořena. Znamená to, že část produkce v ekonomice byla získána díky úsporám, tyto prostředky byly vynaloženy na investice, jako je nákup nových strojů, výstavba budov apod. (Kloudová, 2008, s. 100).

Investice jsou druhou nejdůležitější složkou soukromých výdajů, která má největší tendenci kolísat. Definujeme je také jako peněžní náklady na nákup kapitálových statků (budov, strojů, technologických zařízení atd.).

Investice tvoří druhou největší složku soukromých výdajů a jsou důležitou složkou agregátní poptávky. Investice navíc vedou k určité akumulaci kapitálu a tím, že se přidávají k zásobě budov a zařízení, zvětšuje se předpokládaný produkt země a podporuje se ekonomický růst v dlouhém období. Takto investice plní dvojí roli – působí na krátkodobý output prostřednictvím vlivu na agregátní poptávku a působí i na dlouhodobý růst outputu prostřednictvím vlivu tvorby kapitálu na potenciální produkt a agregátní nabídku (Árendáš, 2005, s. 82).