Principy hospodářské politiky – Praktická realizace jejích poznatků není jednoduchá a ani nemůže být kompletní. Existují rozdíly mezi souhrnem její teorie a praxe a aplikací v pragmatice. V konkrétním hospodářském životě jsou životaschopné pouze ty koncepce, které byly teoreticky koncipovány a v praxi ověřeny. Teoretické postuláty (axiomy), zásady ověřené praxí nazýváme principy HP.
Principy hospodářské politiky – je jich velké množství:
1) Systémový princip
2) Princip regulační
3) Právní princip
Systémový princip hospodářské politiky
Systémový princip – Vyjadřuje požadavek na opatření HP z hlediska vnitřního uspořádání. Uplatňuje se požadavek organického propojení jednotlivých subsystémů, elementů a opatření navzájem mezi sebou. Pomocí tohoto principu se vytváří celkový hospodářský systém, uspořádaný mechanismus fungování ekonomických systémů. Systémovost jako vlastnost poznání a prakticky ověřený postup se nevytváří jednou provždy. Systémovost a konstruktivnost v HP je třeba zabezpečovat neustálou každodenní činností, je třeba ji zlepšovat v dovolených hranicích vzájemným konsensem a pragmatickým postupem stran. Systém je:
– komplex vzájemně působících komponent
– je uspořádaná množina prvků ve vzájemných vazbách a vztazích
– systém se skládá ze systému a podsystémů, které mohou být různého řádu, a posledním členěním je element (prvek), který již nelze dále rozčlenit
– oba dohromady se nazývají komponenty (složky) systému (podsystém + element)
– uspořádání (struktura) systému je první vlastností (základní) systému
– chování vyjadřuje způsob reakce na vnější podněty (druhá vlastnost)
– musí mít také nějaké vstupy (inputy) a výstupy (outputy)
– přes vstupy vstupují vnější podněty a přes výstupy system ovlivňuje vnější prostředí (další vlastnost)
Řízení se skládá ze dvou subsystémů: (mezi nimi existuje přímá i zpětná vazba)
1) Řídící (subjekt řízení)
2) Řízený (objekt řízení)
Oba tyto tvoří systém řízení. Mezi nimi musí existovat minimálně 2 vazby.
Systémy jsou propojeny dvojím způsobem:
a) Vztahy:
? vyjadřují určitou bližší nespecifikovanou souvislost mezi systémy, subsystémy nebo jejich prvky
? vyjadřují určitý poměr systému k subsystému, subsystému k subsystému, prvku k prvku apod.
? vyjadřují rovnost, nadřazenost, podřízenost
Rozlišujeme 4 druhy vztahů:
1) unilaterální (jednostranné), bez zpětné vazby
2) multilaterální (vícestranné)
3) interdependentní (vzájemně propojené), nejčastější
4) konstelační (určitá souvislost, nikoli vztah)
b) Vazby:
? vyjadřují kvantitativně a kvalitativně určené souvislosti
? jsou spojení mezi jednotlivými komponenty systému, vytvářejí spojení mezi systémy, subsystémy a elementy navzájem na základě horizontálních nebo vertikálních vztahů
? spojují systémy, subsystémy a prvky
? charakterizují vztahy mezi subsystémy stejného typu a mohou existovat na jednoduché struktuře. Takové vztahy mohou být horizontální (subsystémy stejného řádu – na stejné hierarchické úrovni) nebo vertikální (mezi subsystémy různých řádů)
Člení se na:
1) přímé
2) zpětné
3) sériové
4) paralelní a jiné
Složité systémy jsou typické svými rozměry. Charakterizuje je složitost chování při existenci společného cíle apod. Složitý dynamický systém se skládá z množství subsystémů hierarchicky uspořádaných, přičemž každý se chová specificky a realizuje svůj program. Takový složitý systém může vykazovat žádoucí i nežádoucí změny a vlastnosti (vyplývající ze struktury a projevující se v chování).
V ekonomickém systému považujeme za základní vlastnosti:
a) stabilita – systém je stabilní tehdy, když se při jakékoliv odchylce může vrátit do původní rovnováhy a zde setrvat
b) spolehlivost – pravděpodobnost, s níž systém v příslušném procesu realizuje svou funkci
c) adaptabilita – schopnost přizpůsobovat se změnám způsobem příznivým pro další činnost systému
d) homeostáza – systém obsahující soubor procesů zajišťujících stálost jeho vnitřního prostředí a zachovávající podstatné znaky v přípustných mezích i přes odchylky
Dynamické systémy mění svůj stav v čase, přičemž tento proces má stochastický charakter.
Když národní hospodářství je složitý, dynamický, rozvíjející se systém, znamená to, že se vyvíjí a mění. Tento vývoj a změny vyplývají ze změn jeho struktury a projevují se v jeho chování. Mohou jít o žádoucí i nežádoucí změny. Proto je třeba tyto změny zkoumat, analyzovat, předpovídat a regulovat tak, aby se ekonomické subjekty chovaly racionálně, aby se hospodářství vyvíjelo cílevědomě (efektivně) a aby se struktura ekonomiky měnila žádoucím směrem.
Jde o rozvíjející se, složitý, dynamický, materiální (hmotný) systém, který je homeostatický a má stochastický charakter a cílové chování. Ekonomický systém je charakterizován složitými přímými a zpětnými vazbami, procesními vztahy a rychle působícími procesy. Tyto vlastnosti (vazby, procesy) platí bez ohledu na to, zda analyzujeme ekonomický systém jako celek, nebo jeho subsystémy. Národní hospodářství je ekonomický systém, v rámci něhož probíhá reprodukční proces (výroba, oběh, spotřeba). Proto má NH jako rozsáhlý složitý systém relativně samostatné hierarchicky uspořádané subsystémy (výroby, oběhu, rozdělování, spotřeby atd.), které se skládají z subsystémů nižších řádů. Protože ekonomika je rozvíjející se systém, který přeměňuje přírodní zdroje a materiální statky tak, aby mohly být spotřebovány, lze říci, že v ekonomice lze rozlišit dva důležité subsystémy:
a) výrobní – společnost zde tvoří asociaci výrobců
b) spotřební – společnost zde tvoří asociaci spotřebitelů
Tyto subsystémy výrazně ovlivňují chod a chování celého ekonomického systému, protože na rozvoj ekonomického systému působí vedle jiných faktorů i přirozená snaha společnosti a jejích členů všeobecně rozšiřovat měnící se složky spotřeby a dosahovat jejich saturace. Počet těchto složek se neustále rozšiřuje, protože společnost usiluje o maximální dosažení úspory živé i zhmotněné práce a přírodních zdrojů, které se vynakládají na výrobu jednotlivých komponent. Výsledkem je, že neustále roste produktivita práce a výroba se rozšiřuje kvantitativně i kvalitativně. Toto nepřetržité rozvíjení ekonomického systému je jeho specifickým rysem. Jeho ustavičné rozvíjení podmiňují změny ve struktuře systému a změny vzájemného působení jeho částí a prvků, které jsou ovlivňovány vědeckotechnickým pokrokem, růstem počtu obyvatel a změnami potřeb společnosti. V důsledku toho se mění technologie výroby, vznikají nové výroby (odvětví) a staré se likvidují. S tím se mění nejen struktura výroby, ale i spotřeby.
Substituce elementů a způsobů výroby: Je možné ji zajistit v širokém měřítku (vzájemná zaměnitelnost základních faktorů růstu – živé práce, kapitálu…). Do určité míry jsou zaměnitelné také náklady práce a materiálních zdrojů, tedy pomocí stejných faktorů lze získat různé výrobky a služby nebo jeden výrobek lze vyrobit při různých kombinacích týchž faktorů. Zaměnitelné jsou i různé vlastnosti výrobků (materiálu ve výrobě…). Možnost substituce vytváří předpoklady pro konkurenci jednotlivých substitučních výrob a spotřeby, čímž podporuje jejich rozvoj a vytváří podmínky pro výběr efektivních variant a pro úspory materiálu, energetických a pracovních zdrojů (pro dlouhodobý rozvoj). Od ostatních systémů se ekonomický systém odlišuje tím, že ve svém fungování spojuje materiálové a hodnotové hlediska (porovnání nákladů a výsledků v konkrétním reprodukčním procesu). Ekonomický systém ovlivňují i stochastické (náhodné) systémy, které lze pozorovat ve všech systémech. Proto zde existuje také faktor neurčitosti, jenž způsobuje, že nelze s přesností určit budoucnost ekonomiky. Ekonomika funguje v podmínkách rizika, přesto se tento vývoj předvídá a anticipuje (predikuje). Prognózuje se a poměrně vysoký stupeň chování ekonomického systému lze odvodit z jeho minulého chování a z rozsahu systému, který mu dodává značnou setrvačnost.
Principů je obrovské množství:
• princip komplexnosti, koordinace, provázanosti – řízení by mělo být realizováno komplexně v souvislostech
• princip cílevědomosti
• princip koncepčnosti – cesta, prostředky ke splnění cílů
• princip objektivity
• princip motivace, stimulace
• princip kontroly
• princip vědeckosti – aplikace vědeckých poznatků
• princip efektivnosti, racionality – účelné využívání vstupů
• princip optimálnosti – musí existovat určitá kritéria, rozlišujeme kritéria:
? maxima (vyrobit maximum)
? minima (minimum nákladů)
? minimax (střed, zejména výnos, zisk…)
Regulační princip hospodářské politiky
Princip regulační – Tento princip se v HP prosazuje. Jeho charakteristika vyjadřuje stupeň intenzity zásahů, tedy kvantifikovaný vliv na rozsah. Zahrnuje přímé a nepřímé zásahy do ekonomiky prostřednictvím různých nástrojů HP. Na rozdíl od systémového principu vytváří rámec pro strukturální opatření. Podmiňuje a odráží kvantitativní stránku.
Právní princip hospodářské politiky
Právní princip – Vyjadřuje nezbytnost právní úpravy vztahů mezi účastníky procesu HP. Úloha státu zvyšovat úroveň právní ochrany tržního mechanismu neustále narůstá. Již v minulosti byla existence státu a uplatňování jeho obchodní stability chráněny právem. Postupně se právo dále rozšiřuje. V klasické volné soutěži na trhu stát upravoval svou zákonodárnou činností vlastnické, občanské a obchodní vztahy a existovalo také patentové právo. Později od konce 19. století začínají vznikat protimonopolní zákony, cenové úpravy a zásahy, monetární zásahy atd. Právní zabezpečení opatření HP se neustále zlepšuje a rozšiřuje. Hospodářské zákony zpřehledňují tržní mechanismus. Právo a zákony chrání ekonomické subjekty před svévolí řídicích orgánů, před politickou manipulací a měly by zajistit jistotu podnikatelů, měly by rozšiřovat vzájemnou důvěru tím, že vymezují zákonem stanovené společenské chování.
