Státní intervencionismus 1997 – 1999
Období 1997 – 1999 charakterizuje rostoucí státní intervencionismus s cílem stabilizovat bankovní sektor. Ve skutečnosti však ochranářská opatření vyústila v nahromadění problémů v bankovním sektoru. Protekcionismus pravděpodobně vycházel ze strachu před dominovým efektem, který by mohl být vyvolán pádem velké banky a vést až ke kolapsu celé ekonomiky.
Protekcionismus a jeho důsledky
Protekcionismus se nejvýrazněji projevil v opatřeních státních institucí zaměřených na regulaci trhu peněz a kapitálu. V konečném důsledku vedl ke zmrazení kapitálového trhu a k negativním zásahům do činnosti investičních fondů, bank, pojišťoven a k plýtvání prostředky daňových poplatníků. Názorným příkladem je řešení problémů v IRB a.s., kde do srpna 1999 Národní banka Slovenska (NBS) přesunula 27,5 mld. SKK, a to bez požadovaného efektu. Tyto prostředky by mohly významně přispět k řešení situace ve školství, zdravotnictví, stavebnictví apod. Protekcionismus spojený se snahou ohraničit konkurenci v bankovním sektoru se projevil také v povolovacích řízeních při zakládání peněžních ústavů, včetně vstupu zahraničního kapitálu. Při srovnání bankovního sektoru v SR s bankovním sektorem v ČR, přičemž oba sektory měly mnoho společných znaků, lze konstatovat, že v SR na rozdíl od ČR nedošlo k bankrotu peněžního ústavu. Soukromé banky střední velikosti v SR vykazovaly lepší výsledky v porovnání s velkými bankami v ČR.
Turbulence na trhu peněz
V uvedeném období trh peněz a činnost komerčních bank vykazovaly značné turbulence. Ty se nejvíce projevily ve vztahu k úrokovým sazbám, včetně sazeb na mezibankovním trhu, dostupnosti a návratnosti úvěrů, tvorbě opravných položek a rezerv v důsledku prudkého nárůstu klasifikovaných a ztrátových úvěrů.
Zpomalení ekonomického růstu a restrukturalizace
Zpomalení ekonomického růstu a restrukturalizace ekonomiky negativně ovlivnily dostupnost primárních zdrojů, vývoj úvěrového portfolia, likviditu bank apod. Pod vlivem uvedených a dalších faktorů se počet komerčních bank v SR snížil na 26. Zpomalilo se rovněž tempo růstu bilanční sumy bankovního sektoru. V prvním pololetí 1999 se objem korunových vkladů snížil téměř o 22,0 mld. SKK v porovnání s předchozím rokem. Nekryté ztráty bankovního sektoru se v prvním pololetí 1999 oproti předchozímu roku zvýšily o 91,98 %. V absolutním vyjádření dosáhly výše 233,10 mld. SKK, což je částka vyšší než celkový objem HDP včetně měnových rezerv SR. Evidenční počet pracovníků v bankovním sektoru mimo NBS se od dubna 1998 do dubna 1999 snížil z 24 303 na 23 839. Předpokládá se, že počet zaměstnanců bude i nadále klesat v důsledku očekávané restrukturalizace bankovního sektoru.
Ratingové hodnocení Slovenska
Standard and Poor’s, Moody’s a další mezinárodní ratingové agentury snížily ratingové hodnocení SR, a tím i výnosové hodnocení bank působících na Slovensku. V roce 1999 Standard and Poor’s hodnotí bankovní sektor známkou BB+ a Moody’s známkou Ba1. Z hlediska potenciálních zahraničních investorů je uvedené hodnocení na úrovni rizikového kapitálu, což v konečném důsledku komplikovalo příliv potřebných zahraničních investic, které by měly přispět k restrukturalizaci bankovního sektoru.
Nerovnováha a ozdravení bank
Prohlubující se nerovnováha národního hospodářství je jedním z mnoha důvodů, proč stagnuje řešení situace v problémových bankách. V této souvislosti se objevují i názory, které mohou zavést proces restrukturalizace bank a tím i ekonomiky do slepé uličky. Opatření oddalující vstup potenciálního investora do bankovního sektoru zpomalují fúze bank, brání bankrotu ztrátových institucí a negativně ovlivňují ekonomiku. Snižují reálnou kupní sílu a tím i výkonnost podniků a domácností. Bankovní sektor není možné ozdravit pomocí fiktivních peněz nebo pouze na úkor daňových poplatníků. Při ozdravení bank je nutné počítat i se ztrátami. Ozdravení bank obvykle vyžaduje snížení základního kapitálu banky a tím i nominální hodnoty účastníků, racionalizaci organizační struktury a počtu zaměstnanců, následné zvýšení základního kapitálu spojené s mediální kampaní zaměřenou na zlepšení renomé banky a získání primárních vkladů. Tento postup vyžaduje investice a čas a měl by být v souladu se strategií investora, která je zaměřena na expanzi prostřednictvím získání nových trhů. V tomto ohledu je Slovensko samo o sobě, bez možnosti expanze na další trhy ze svého území, malou ekonomikou. Řešení nahromaděných problémů proto vyžaduje zásadní postup ze strany zainteresovaných institucí a partnerů, využití silných i vyrovnání slabých stránek bankovního sektoru.
Silné stránky bankovního sektoru v SR
- moderním softwarovým a hardwarovým vybavením, efektivně fungujícím Bankovním zúčtovacím centrem Bratislava a.s., které denně zpracovává kolem 170 000 transakcí;
- účastí zahraničního kapitálu, který kontroluje činnost malých a středních bank;
- regulační činností Národní banky Slovenska;
- relativně malým počtem vydaných bankovních licencí.
Slabé stránky bankovního sektoru v SR
- celkovou podkapitalizovaností a nízkou hodnotou základního kapitálu bank. Výsledkem je relativně nízká kapitálová přiměřenost mnoha bank, která k 31. 12. 1998 činila pro bankovní sektor v SR 8,7 %;
- vysokým podílem klasifikovaných a ztrátových úvěrů v úvěrovém portfoliu peněžních institucí;
- silným vlivem různých zájmových skupin na úrovni rozhodovacích procesů, což zpomaluje ozdravení bankovního sektoru;
- závislostí bank na krátkodobých zdrojích a tudíž i na operacích na mezibankovním trhu;
- relativně nízkými bilančními sumami a tím i nízkou angažovaností v operacích na světových trzích peněz ve srovnání se zahraničními bankami.
Perspektivy rozvoje
Dynamika rozvoje bankovního sektoru v SR bude proto záležet na rychlosti a důslednosti přístupu k restrukturalizaci problémových bank, umožnění fúzí bank a vstupu strategických investorů do ozdravených bank. Jelikož úspěšná restrukturalizace bankovního sektoru je jednou z nezbytných podmínek fungování ekonomiky SR, představuje jeden z prvních kroků, které je třeba učinit při zapojení SR do EU.
