Výrobní činnost podniku, analýza objemu výroby
Výrobní činnost významně ovlivňuje samotné fungování podniku, jeho postavení na trhu a konkurenční schopnost jeho výrobků. Výrobě je proto věnována maximální pozornost na všech úrovních řízení podniku.
Výroba (V) je část transformačního procesu, tj. konkrétní přeměna výrobních faktorů (vstupů) na výrobky (výstupy). Tato přeměna probíhá jako výrobní proces, který sestává z celé řady pracovních, automatických i přírodních procesů a je ohraničen časovým intervalem, během kterého se výchozí vstupy mění na výstupy.
Výrobní proces (VP) můžeme charakterizovat jako tvůrčí proces, jehož funkcí je tvorba užitkových hodnot a představuje hlavní činnost podniku. Mezi základní aspekty jeho členění patří:
- výrobní program – VP členíme podle toho, jak jednotlivé VP přispívají k tvorbě výstupních prvků:
- a) hlavní VP – souhrn operací měnících složení, jakost surovin, materiálů, které přímo vstupují do výrobků a tvoří jejich podstatu. Je základem VP v podniku, je v souladu s výrobním plánem.
- b) pomocný VP – zajišťuje výrobu výrobků a realizaci výrobků bezprostředně potřebných pro zajištění chodu hlavního VP, které však nevstupují do výrobků a jen výjimečně opouštějí podnik (výroba výrobních pomůcek, údržbářské a opravárenské práce).
- c) vedlejší VP – zajišťuje všechny druhy energií (výroba elektrické energie, stlačeného vzduchu apod.).
- d) přidružený VP – v rámci něho se realizuje výroba výrobků, která bezprostředně nesouvisí s výrobním plánem nebo výrobním programem podniku.
- komplexnost výrobků člení VP na:
- a) jednoduché VP – vyrábějí se v nich jednoduché výrobky z jednoho druhu výchozího materiálu, jednotlivé činnosti probíhají postupně za sebou.
- b) složité VP – vyrábějí se v nich složité výrobky, VP se skládá z několika jednoduchých nebo dílčích VP.
- účast přírody, člověka a techniky – VP členíme:
- a) přírodní procesy – výchozí materiál se účelně mění působením přírodních sil.
- b) pracovní procesy – pracovní síla působí za použití nářadí, strojů, zařízení na surovinu tak, aby ji cílevědomě přeměnila na hotový výrobek. Patří sem hlavně VP chemické a mechanické výroby.
- c) automatické procesy – přeměna suroviny na hotový výrobek probíhá působením strojů a zařízení samočinně (bez přímého vlivu člověka).
- použitá technologie – podle tohoto hlediska rozlišujeme:
- a) těžební technologické procesy – surovina se jednou dostává do styku s pracovní silou a výrobním zařízením.
- b) mechanické technologické procesy – nemění se podstata zpracovávané suroviny, mění se její tvar a velikost.
- c) chemické technologické procesy – mění se vlastnosti zpracovávané suroviny.
- d) biochemické procesy – mění se podstata zpracovávané suroviny vlivem přírodních procesů.
- e) energetické technologické procesy – spojené s výrobou elektřiny, páry, plynu apod.
- složení výrobků – podle tohoto hlediska členíme VP na 3 základní výrobní fáze, které se vyznačují technickou, prostorovou a časovou uceleností:
- a) předzpracovatelská fáze – výchozí materiál a suroviny se zpracovávají na polotovary a polovýrobky určené k dalšímu zpracování.
- b) zpracovatelská fáze – vyrábějí se jednotlivé součástky výrobku.
- c) dokončovací fáze – činnosti, při nichž se ze součástí a uzlů vyrábějí výrobky.
- způsob a míra opakovatelnosti výroby – VP členíme na:
- a) přerušovaný – výroba se přeruší v závislosti na organizaci práce nebo potřebách podniku.
- b) nepřerušovaný – kontinuální proces, obvykle v chemickém či hutnickém průmyslu; přeruší se pouze při opravách a ve výjimečných případech.
- c) cyklický – opakuje se v pravidelných cyklech, mluvíme o sériovosti výroby.
- d) necyklický – jedná se o sporadickou výrobu, charakteristickou pro kusovou výrobu.
Mezi zákonitosti VP patří:
- proporcionálnost – kvantitativní vyváženost mezi jednotlivými složkami VP;
- paralelnost (současnost) – možnost současně vyrábět část nebo všechny stejné či různé činnosti. Využitím paralelnosti se zkracuje délka výrobního cyklu výrobku, urychluje přísun výrobků na trh, snižuje potřeba zásob surovin a materiálů, zkracuje doba obratu oběžného majetku;
- rytmickost – v pravidelných časových intervalech se vynakládá stejné množství jednotlivých druhů výrobních faktorů a dosahuje stejné či rostoucí množství výroby, tj. jde o pravidelný a opakovaný průběh VP;
- nepřerušitelnost – je projevem aplikace proporcionality, paralelnosti a rytmičnosti VP. Znamená nerušené působení všech složek VP, při kterém se výroba nezastavuje a jednotlivé operace na sebe plynule navazují.
Typy výroby
Pod typem výroby rozumíme souhrn technologických znaků výroby, které vyplývají z charakteristických rysů a technicko-hospodářské funkce vyráběných výrobků. Jde vlastně o organizační formu výroby charakterizovanou množstvím stejné nebo příbuzné výroby. Typ výroby ovlivňuje celkovou výrobní činnost podniku zejména v těchto oblastech:
- ovlivňuje výběr technologie výroby, strojního zařízení, různých nástrojů, přípravků apod.,
- působí na formy organizace VP,
- předurčuje míru detailnosti konstrukční a technologické přípravy, stejně jako rozsah prací souvisejících s vypracováním technologického postupu,
- od typu výroby závisí celá organizace řízení VP (zřizování dílen, rozsah řídicího aparátu, metody operativního řízení apod.),
- ovlivňuje kvalifikační strukturu pracovníků,
- jednotlivé typy výroby ovlivňují ekonomické výsledky VP, což se projevuje ve stupni využívání strojního zařízení, výrobním cyklu, produktivitě práce a výši nákladů.
Základním kritériem je míra opakovatelnosti VP. Podle toho rozlišujeme:
- Hromadný typ výroby – převládá výroba jednoho nebo malého počtu výrobků vyráběných ve velkém množství. Charakterizuje jej:
- vysoká míra opakovatelnosti,
- vysoký stupeň stálosti výrobního programu,
- využívání speciálních výrobních zařízení určených pro jeden druh výrobků,
- dokonalé a důležité dělení práce (projevuje se ve vysoké specializaci pracovníků),
- vysoká úroveň technické přípravy výroby a její podrobné zpracování,
- vysoká úroveň organizace práce a výroby,
- vysoký stupeň mechanizace a automatizace výroby, což vytváří předpoklady pro uplatnění progresivních technologií a zavedení výrobní linky.
- Sériový typ výroby (nejčastější) – výroba více výrobků za sebou v omezeném počtu (sériích) na stejných nebo různých výrobních zařízeních. Hlavní znaky sériové výroby:
- výrobek se svým charakterem podobá výrobku hromadné výroby, přičemž při výrobě omezeného množství může být zvýrazněna individualita výrobku a pružněji se může přizpůsobit požadavkům trhu,
- technická příprava výroby je podobná hromadné výrobě, ale není tak podrobně zpracovaná vzhledem k rozšířenosti sortimentu a rozsahu výroby,
- dělba práce se uplatňuje v menší míře než při hromadné výrobě, což se projevuje univerzálností práce pracovníků,
- větší využití univerzálních strojů a nástrojů, které je možné po drobných úpravách přizpůsobit na jinou práci,
- technická základna je zpravidla na nižší úrovni než u hromadné výroby,
- nižší je i produktivita práce,
- výrobní proces je složitější a nákladnější na organizaci,
- výrobky se vyrábějí v sériích, součásti výrobků se dodávají do výroby v dávkách.
Sériová výroba může být:
- velkosériová – nejvyšší stupeň sériové výroby, svými charakteristikami i ekonomickými důsledky se nejvíce blíží hromadné výrobě,
- střednosériová – ekonomicky méně výhodná vzhledem k rostoucím nákladům výroby a nižší produktivitě práce ve srovnání s velkosériovou výrobou,
- malosériová – vzhledem k nízké opakovatelnosti výroby i ekonomickým důsledkům se blíží kusové výrobě.
- Kusový typ výroby – neopakovatelnost jednotlivých druhů výrobků a prací, nebo jejich opakovatelnost po delším časovém období. Dochází k časté střídání výroby různých výrobků a realizaci různorodých prací. Vyznačuje se těmito zvláštnostmi:
- každý hotový výrobek se odlišuje, každý výrobek představuje nový druh odpovídající představě budoucího uživatele,
- každý výrobek vyžaduje samostatnou technickou přípravu výroby, která je velmi náročná, rozsáhlá a nákladná,
- častá obměna a přestavování pracovišť či úprava strojů kladou zvýšené nároky na časovou spotřebu a přerušení práce,
- pracovníci vykonávají různorodé práce, což vede k jejich univerzálnosti a vyžaduje vysokou kvalifikaci,
- nejnižší technická úroveň výroby,
- vysoké náklady spojené se skladováním materiálu a vysokou rozpracovaností výroby,
- nerovnoměrné využití výrobních zařízení.
