MANAŽMENT PŘÍPRAVY VÝROBY
– má kvalifikovaně dopracovat podnikatelské záměry již do konkrétní projektové, konstrukční, technologické a jiné dokumentace, podle které se bude vyrábět.
Význam přípravy výroby lze nalézt ve dvou hlavních směrech:
1. vliv přípravy výroby na hmotné výsledky výrobního procesu, tj. na užitkové, funkční, kvalitativní parametry produkce, kde je úroveň přípravy výroby stále rozhodujícím činitelem,
2. vliv přípravy výroby na hodnotovou stránku výrobního procesu, na jeho ekonomické ukazatele, na rentabilitu apod.
Celý proces přípravy se skládá z 15 kroků:
1. prognostická příprava výroby
– těžiště spočívá v predikci parametrů nových výrobků a nových technologií,
a) prognózy parametrů nových výrobků – nejde jen o technické parametry, ale také o provozní vlastnosti, designérská řešení, ekologické požadavky apod.,
b) prognózování nové výroby – předpokládá včas a s požadovanou přesností prognózovat a znát konečné potřeby, znát disponibilní zdroje, které budou na inovační tvorbu k dispozici a budou ji ohraničovat, zužovat, limitovat či rozšiřovat nebo jinak ovlivňovat,
2. komerční příprava výroby
– podstata spočívá v účasti pracovníků přípravy výroby na marketingových analýzách domácích a zahraničních trhů,
– těžiště je v 2 oblastech: odborné analýzy potřeb zákazníků a analýzy konkurence,
3. ekonomické zadání přípravy výroby
– orientuje přípravu výroby na hledání takových variant výrobků, které v předstihu garantují jejich ekonomickou úspěšnost,
– význam: jednak v samotném věcném usměrnění přípravy výroby na to, aby řešení nové produkce byla ekonomicky výhodná, ale především v tom, že zadání bude zároveň i účinným motivačním faktorem, protože bude stimulovat tvůrce, aby vyvíjeli, hledali a připravovali jen takové nové výrobky a řešení, které vytyčené ekonomické postuláty splní.
Patří sem:
a) cenové limity nových výrobků,
b) rozpočty nákladů na novou produkci,
c) kalkulace nových výrobků,
d) normativy a technicko-hospodářské normy spotřeby času, materiálů, energií,
e) komerční, konjunkturální a jiné tržní studie,
f) ekologické limity,
4. projektová příprava
– dopracování výsledků předchozích přípravných etap do konkrétních projektů,
Projektování – komplex činností, jakými jsou navrhování a vypracování dokumentace na složité výrobní celky a komplexy,
Projektový proces zahrnuje:
a) soustřeďování, třídění a zpracování informací potřebných k projektování,
b) koncepční, tvůrčí práce spojené s tvorbou návrhů výrobních zařízení,
c) podrobné zpracování koncepcí a návrhů do výkresů a jiné projektové dokumentace,
d) kompletizační práce včetně formální úpravy výstupní dokumentace,
5. konstrukční příprava
– konstrukcí se rozumí vznik a konstrukce jednotlivých výrobků,
– rozhoduje se o tvaru, funkci, výkonu, rozměrech a dalších parametrech výrobku,
– konečným cílem je návrh nového výrobku z hlediska parametrů jeho kvality a současně z hlediska efektivity jeho zhodnocení,
Etapy konstrukční přípravy:
a) tvorba zadání,
b) úvodní projekt,
c) technický projekt,
d) konstrukční příprava prototypu,
e) konstrukční příprava sériové výroby,
6. technologická příprava (TP)
– funkcí TP je určit způsob, jak je třeba realizovat jednotlivé operace, v jakém pořadí, s jakými nástroji, na kterých pracovištích apod.,
– navazuje na konstrukční a projektovou přípravu, časově se s nimi do určité míry překrývá,
– význam: svým progresivním charakterem ovlivňuje kvalitu výrobku i úroveň samotného výrobního procesu,
Věcný obsah TP výroby tvoří:
– technologické postupy výroby,
– montážní schémata a postupy,
– příprava nářadí, přípravků a pomůcek,
– stanovení technicko-hospodářských norem,
– tvorba kalkulací výrobků a cenových návrhů,
– vypracování technologického projektu výroby,
Etapy:
a) TP ve stadiu úvodního a technického projektu,
b) TP výroby prototypu,
c) TP sériové výroby,
d) TP ve fázi záběhu výroby,
7. materiálová příprava
– zahrnuje široký rozsah činností, začínaje výběrem materiálu pro výrobek přes určování jeho měrné a celkové spotřeby, organizaci zásobovacích cest až po včasný přísun, skladování a organizaci výdeje materiálu do výroby,
8. příprava výrobně-technické základny
– je třeba připravit i výrobně-technickou základnu, kde se má nová produkce vyrábět,
9. organizace přípravy výroby
– funkčním posláním je komplexně zachytit a spojit všechny předchozí dílčí části přípravy, obohatit je o poznatky organizační analýzy a nakonec vybudovat integrovaný systém přípravy a zavádění nové výroby v podniku,
10. časová příprava výroby
– organizační analýza průběžného, tedy kalendářního trvání jednotlivých etap a celkové předvýrobní přípravy,
Kroky:
a) formulovat cíle organizace přípravy výroby (termín, kdy má být příprava dokončena a zahájena vlastní výroba),
b) rozčlenit celkovou přípravu výroby na co nejmenší dílčí etapy, podetapy a konkrétní práce,
c) vyjádřit rozsah prací,
d) stanovit normy práce na každou dílčí etapu přípravy výroby,
e) určit časový průběh a trvání každé dílčí etapy,
f) určit ostatní potřeby k realizaci jednotlivých etap a celkové přípravy výroby,
g) stanovit pořadí, v jakém na sebe jednotlivé etapy a podetapy budou navazovat,
h) stanovit vzájemné časové překrývání jednotlivých etap přípravy výroby,
i) na základě dílčích rozborů jednotlivých etap stanovit celkovou pracnost, normy práce a průběžný čas trvání celé přípravy výroby,
j) veličiny přípravy výroby vyjádřené v normách práce případně v pracovních dnech převést na kalendářní jednotky a na jejich základě stanovit konkrétní data začátku a ukončení každé dílčí etapy i přípravy výroby jako celku,
11. hodnocení přípravy výroby
– slouží k zjištění dosažené úrovně přípravy nové produkce vůči ekonomickému zadání,
– výsledky hodnocení úrovně slouží k bilancování údajů a přínosů z přípravy výroby,
– slouží jako manažerský nástroj ke zvyšování parametrů kvality nové produkce a také ke snižování spotřeby času, práce a nákladů na jednotlivé etapy přípravy výroby,
Metody hodnocení: metoda určování pracnosti přípravy výroby, metoda nákladové analýzy přípravy výroby, funkčně-nákladové hodnocení přípravy výroby,
12. příprava realizace přípravy výroby,
13. změnové řízení
– hotová dokumentace přípravy výroby se při ověřované sérii nové výroby doplňuje, přepracovává, mění, dokončuje; zachycení a usměrňování těchto prací je náplní tzv. změnového řízení,
– posláním změnového řízení je zajistit, aby veškerá dokumentace byla podle výsledků ověřovaných zkoušek dopracována do definitivní podoby,
– procesní řízení, které má všechny způsobené změny v původní dokumentaci přípravy výroby zpětně novelizovat a tím zajistit platné podklady, podle kterých se bude dále vyrábět a které budou řídit celý výrobní systém,
14. síťová analýza
– umožňuje systematický přístup k organizaci přípravy výroby,
a) CPM – metoda kritické cesty,
b) PERT – metoda hodnocení a přezkoumání programu,
Předpokladem síťové analýzy je, aby daný proces bylo možné rozložit na několik dílčích činností, mezi nimiž existuje návaznost a podmíněnost.
– použití těchto metod je vhodné v podmínkách, kde se mnohé činnosti vzájemně překrývají a provádějí současně,
– vyjadřuje se formou síťového grafu, kde je znázorněn logický proces od vzniku úkolu až po okamžik jeho ukončení,
– síťový graf se skládá z uzlů (představuje časový okamžik, moment zahájení nebo ukončení činnosti) a hran (spojovací čára, znázorňuje určitý proces, pracovní činnost),
– v síťových grafech se vyskytují aktivní, čekací, fiktivní a předstižné činnosti,
Kritická cesta – nejdelší cesta v grafu,
15. automatizace přípravy výroby
– využití automatizace při plánování činností v přípravě výroby (PV), při konstrukční PV, při technologické PV, použití počítačů při modelovacích pracích, organizaci projektové PV a při změnovém řízení.
MANAŽMENT HLAVNÍ VÝROBY
Skládá se z následujících činností:
1. Synergická analýza výroby – vzájemnou součinností výrobních faktorů se zvyšuje synergická účinnost výrobního celku,
a) věcná a personální integrace,
b) integrace naturálních a peněžních toků,
c) manažerská synergizace – manažerskou syntézou různých integrací v řízení výroby je systém Just in Time,
2. Komponentní rozbor výrobního procesu – je potřeba posoudit komponenty, výrobní faktory a subsystémy, ze kterých výroba sestává, a zároveň analyzovat vliv a podíl jednotlivých prvků na celkových výsledcích výrobního systému,
a) analýza výrobních faktorů,
b) interaktivní analýza – zkoumá rovněž mezikomponentní výsledky, které vznikají z interakcí, vzájemných vztahů, vazeb a průniků mezi komponenty výroby,
3. Kvantitativní a kvalitativní strukturální analýza,
a) kvantitativní analýza – spočívá ve zkoumání počtu, druhu, směru, frekvence, informačních, hmotných a jiných typů vazeb mezi komponentami a částmi výrobního procesu. Využívají se především grafické metody, maticová analýza, metoda matematicko-logického modelování, různé organizační modely apod.,
b) kvalitativní analýza – těžiště spočívá v zkoumání substitučních možností ve výrobním procesu, při které vzniká kvalitativně nová struktura i při nezměněných vstupních komponentách. To lze zajistit substitucemi dvojí povahy:
– substituce uvnitř prvků a subsystémů, např. provést výměny mezi pracovníky s různou kvalifikací,
– substituce mezi subsystémy a prvky, např. nahradit stroje pracovníky,
4. Funkční analýza výroby – předmětem této analýzy je posoudit, jaké specifické možnosti vlivu má každá složka výroby na konečné synergické výsledky výrobního systému. Procesy uvnitř výroby se dělí na základní a obslužné,
5. Vnitropodniková specializace výroby,
a) technologická specializace – vzniká na základě příbuznosti výrobních operací, které se při větším rozsahu sdružují do technologicky specializovaných dílen a pak do provozů,
b) předmětová specializace – vyplývá z výrobní orientace výrobních jednotek na zhotovení určité homogenní produkce,
6. Základní typy organizace výroby,
a) organizace kusové výroby – nejnižší typ organizace s nejmenší mírou opakovatelnosti výrobního procesu a nejvyššími náklady na jednotku produkce,
b) organizace sériové výroby – charakteristická opakovatelností operací a výrobků, tedy výrobou většího počtu stejnorodých výrobků,
c) organizace hromadné výroby – vyznačuje se úzkým sortimentem výrobků vyráběných ve velkých množstvích,
7. Zákonitosti organizace výrobního procesu,
a) proporcionalita ve výrobním systému (zákon rovnováhy) – znamená kvantitativní vyváženost mezi různými složkami výrobního procesu,
b) paralelnost průběhu výrobních činností (zákon souběžnosti),
c) rytmičnost výrobního procesu (zákon rytmičnosti) – v pravidelných časových intervalech se vynakládá stejné množství práce, dochází ke stejné zátěži strojů, využití lidí a je dosaženo stejného množství výroby,
d) nepřetržitost výroby (zákon nepřetržitosti),
8. Alokační management výroby v podniku – má řešit prostorové rozmístění objektů a uvnitř objektů pak alokaci pracovišť tak, aby výroba mohla pružně reagovat na komerční a inovační změny. Existuje individuální, skupinové a průtokové rozmístění pracovišť,
9. Časová analýza výroby.
MANAŽMENT OBSLUŽNÝCH ČINNOSTÍ
Obslužné procesy mají zabezpečovat a podporovat hospodárný chod základních procesů.
Podsystémy managementu obsluhy tvoří:
1. materiálové hospodářství podnikové jednotky – zajišťuje zásobování, skladování a dopravu materiálu,
2. údržbářsko-opravářská činnost – 2 oblasti:
a) činnosti, kterými se předchází následkům procesu fyzického opotřebení = údržba,
b) činnosti, kterými se následky fyzického opotřebení odstraňují = opravy,
3. nástrojárenské hospodářství
– plánování potřeby nářadí, obstarávání nářadí, technická příprava výroby nářadí, výroba nářadí a jeho údržba, normování a skladování nářadí, zabezpečení pracovišť potřebnými druhy nářadí, sledování stupně opotřebení nářadí,
4. energetické hospodářství
– zajistit energetické potřeby podnikové jednotky v požadovaném množství, snižovat měrnou spotřebu energie i náklady na jednotku energie, zvyšovat konečné výsledky z jednotky spotřebované energie,
5. ostatní obslužné činnosti
– nastavování strojů a zařízení,
– zajištění biologických potřeb pracovníků,
– zdravotně-hygienická obsluha a další.
MANAŽMENT POVÝROBNÍCH ČINNOSTÍ
Poskytování služeb spojených s výrobou je spojeno se dvěma základními pojmy:
a) poskytnutí služeb, které zákazník vyhledává,
b) zkušenost, která vzniká ve chvíli, kdy zákazník tyto služby využívá.
Význam povýrobních služeb
Poskytnutí služeb není důležité pouze k zvýšení hodnoty, kterou kupující hledá v poskytnutých službách, ale stává se především konkurenční zbraní ve všech těch sektorech, kde jsou služby zjednodušeny.
Kvalita služeb má být prezentována vynikající úrovní, kterou si podniková jednotka stanovuje pro uspokojení svých zákazníků. Podniková jednotka vítězí tím, že se zákazníkům př
