Podstata a význam diagnostiky stavu organizace
Diagnostika je definována jako nauka o rozpoznávání a jeho metodách. Je potřeba zdůraznit, že diagnostika není analyzování a rovněž není auditem ani controllingem.
Diagnostiku podniku můžeme definovat jako nauku zabývající se rozpoznáváním a vyhodnocováním:
- Úrovně fungování podniku jako systému
- Celkové hodnoty podniku
- Silných a slabých stránek podniku
- Problémů a krizových jevů v podniku
- Nevyužitých příležitostí a potenciálů v podniku
Strategické rozhodování
Charakteristiky:
- Strategická rozhodnutí ovlivňují dlouhodobý směr organizace
- Strategická rozhodnutí se snaží dosáhnout strategických výhod
- Strategická rozhodnutí se týkají rozsahu aktivit organizace, tedy zda se firma soustředí na jednu oblast činností (a měla by tak jednat) nebo zda by se měla zaměřit na širší spektrum aktivit
- Strategická rozhodnutí vycházejí ze zdrojů a kvalifikací organizace za účelem vytváření příležitostí a profitování z nich
Důsledkem těchto charakteristik strategických rozhodnutí je skutečnost, že jsou svou povahou komplexní. Strategická rozhodnutí vyžadují vysoký stupeň neurčitosti: jejich součástí může být přijímání rozhodnutí o výhledech do budoucnosti a v této oblasti si dobrý manažer nikdy nemůže být jistý. Strategická rozhodnutí také vyžadují integrovaný přístup k řízení organizace. Na rozdíl od funkčních problémů.
Důležitá definice (toto by měl stratég znát nazpaměť!!!):
Výsledkem strategických rozhodnutí je strategie, která je kombinací směrování a rozsahu působnosti organizace v dlouhodobém BMG (horizontu): tím je dosaženo zvýhodnění organizace prostřednictvím uspořádání zdrojů uvnitř měnícího se prostředí za účelem splnění potřeb trhu a očekávání investorů.
Pro přijímání strategických rozhodnutí je nezbytné znát stav organizace, který má následující charakteristiky:
- Podnik jako systém:
- má cílové chování,
- má kritériovou funkci, podle které hodnotí své chování (např. zisk),
- sestává ze subsystémů, které lze chápat jako samostatné systémy,
- má silné vazby na své okolí,
- disponuje materiálními, nehmotnými a lidskými zdroji,
- je řízen,
- stabilita systému je zajištěna v určitém časovém úseku.
- Celková hodnota (bonita) podniku se skládá z:
- finanční části (zachycené v účetní rozvaze),
- nefinanční části (nezachycené v rozvaze):
- hodnota podnikatelského prostředí
- hodnota trhu,
- hodnota odvětví,
- hodnota regionu,
- vnitřní hodnota podniku
- tradice,
- logo,
- goodwill a image,
- duševní vlastnictví,
- kvalita managementu a organizace,
- podniková kultura a klima,
- technické a marketingové know-how,
- hodnota podnikatelského prostředí
- Silné a slabé stránky
- Problémy a krizové jevy v podniku
- Krizí lze definovat nežádoucí, časově ohraničený proces jednotlivých událostí, který ohrožuje samotnou existenci podniku.
- Indikátory krizové situace:
- Vnější signály:
- stagnuje odbytu výrobků či výkonů na trhu,
- roste tlak konkurenčních podniků,
- jen s velkými obtížemi se uspokojují rostoucí oprávněné nároky zákazníků
- Vnitřní signály:
- klesá počet inovací,
- šíří se pocity uspokojení s dosaženými výsledky,
- narůstá tolerance k chybám a omylům,
- narůstá přerozdělování výnosů ze ziskových středisek na střediska ztrátová,
- snižuje se počet a kvalita školení
- Vnější signály:
- Nevyužité příležitosti a potenciály podniku:
- Normální situací podniku je dynamický rovnovážný stav, ve kterém jsou šance a rizika přibližně vyrovnané. Za šance přitom považujeme všechny předpoklady a schopnosti podniku, které za určitých podmínek přispívají k jeho pozitivnímu vývoji. Za rizika naopak považujeme všechny výsledky a události negativního charakteru, které omezují výkon a výkonový potenciál podniku.
- Potenciál můžeme definovat jako odklon od normálního stavu a s ohledem na polohu od normálu vystupuje buď jako zdroj (kumulace přebytku), nebo jako potřeba (kumulace nedostatku).
Pokud to shrneme, je již jasné, co je diagnostika a jakých oblastí se týká. Dále je jasné, že vzhledem ke charakteru strategických rozhodnutí je nezbytné znát zdroje podniku, které lze využít, a rovněž okolí podniku, protože toto okolí určuje hranice využívání zdrojů organizace. Diagnostika ve strategickém rozhodování nezkoumá pouze stav zdrojů, ale i intenzitu jejich využití a potenciály, které ještě nejsou naplněny. Vždy při strategickém rozhodování je pozornost zaměřena na přeměnu příležitostí pomocí současných zdrojů, schopností a kompetencí podniku na zisk nebo jiné strategické cíle – v konečném důsledku je to poslání podniku.
Jestliže tedy víte, co je diagnostika, jaké znaky má strategické řízení a jaké jsou jeho výstupy, pak je jednoduché definovat význam diagnostiky podniku pro strategické řízení.
