Přílet k ploše proveďte ve výšce 150 m. Po vyhlédnutí plochy si určete směr a rychlost větru podle stromů, porostů, komínů, vodních ploch a podobně. Podle větru rozhodněte o volbě směru přiblížení a o směru okruhu. Okruh je vhodné provádět tak, aby byl stále v dohledu pilota. Jakmile máte vybranou plochu a rovněž zvolený směr příletu, přemístíte se do polohy imaginárního třetího okruhového zatáčení a po dokončení čtvrtého zatáčení pokračujete v přiblížení. Nepřistáváte úplně, ale přeletíte nad plochou tak, abyste dobře viděli na zvolené místo a prostor přiblížení a odletu. Přelet provedete minimálně ve výšce 20 m nad nejvyššími překážkami rychlostí 60 km/h. Poté pokračujete ve stoupání do okruhové výšky 150 m. Okruh je vhodný ve tvaru dostihové dráhy, aby nebyl příliš široký a pilot se příliš nevzdálil od zvolené plochy. Po přeletu okruhu provedete další přiblížení k ploše. Postupně snižujete výšku a rychlost. Při podezření na možný nedostatek výkonu při přistání provedete kontrolní závěs ve volném ovzduší. Po kontrole přístrojů zhodnotíte výkon potřebný pro vzlet a rozhodnete o pokračování v přistání nebo o přerušení manévru. Pokud pokračujete k přistání, překážky musíte přeletět ve výšce minimálně 10 m nad nimi. Před přistáním znovu ověříte vhodnost plochy pro přistání jak z hlediska sklonu, tak i tvrdosti (pozor na bažiny) a členitosti. Dbejte na nerovnosti terénu, které mohou poškodit ocasní rotor. Po dotyku vrtulníku se zemí je vhodné držet vrtulník na kolektivu, dokud se bezpečně nepřesvědčíte, že je plocha pro přistání vhodná. Odlet z plochy proveďte běžným způsobem nebo některou z dále popsaných technik. Po stoupání a bezpečném přeletu překážek můžete zatočit vrtulníkem do požadovaného směru pro odlet z plochy. Při letu v nízkých výškách se můžete setkat s různými problémy a překážkami.
Plochy omezených rozměrů
