Tento typ vzletu je úsporný z hlediska požadavku na výkon motoru, protože maximálně využívá dodatečný vztlak z přízemního efektu. Pro tento způsob vzletu však potřebujeme relativně rovný prostor bez překážek. Používejte jej zejména tehdy, když je vrtulník těžce zatížený a když není možné letět proti větru.
- 1. Proveďte předletové úkony a kontrolu výkonu v visení;
- 2. Zkontrolujte prostor;
- 3. Pohybem páky cykliky vpřed začněte pomalý pohyb dopředu, současně zatažením páky kolektivu zabráníte poklesu vrtulníku;
- 4. Pokračujte v postupném zrychlování a maximálně využijte přízemní efekt;
- 5. Po dosažení rychlosti 55 – 75 km/h (35–45 MPH = 30–40 KTS) nastavte vrtulník do stoupavé polohy a upravte výkon motoru pro stoupání.
Pro maximální využití tohoto typu vzletu jsou nejdůležitější plynulé a jemné pohyby řízením. Počáteční fázi vzletu provádějte nízko nad zemí, proto je nezbytná důkladná kontrola prostoru a dodržování bezpečné vzdálenosti od země a překážek.
