Výběr metody a strategie změny – reakce
Výběr strategie pro realizaci určité změny má svůj dopad na konečný výsledek. Greiner, L. (1967) ve svých pracích určil vztah různých strategií změny k relativní úspěšnosti samotné změny. Rozlišuje tři přístupy:
- Přístupy založené na jednostranné pravomoci, které mohou mít formu určitého nařízení ze strany vrcholového managementu, které popisuje změnu a odpovědnost podřízených za její realizaci.
- Přístupy založené na sdílené pravomoci, zapojující skupiny na nižší úrovni do procesu definování problému a jeho možných řešení, nebo do procesu řešení problému, přičemž definování problému provedl vrcholový management.
- Přístup založený na delegované pravomoci, který přenáší v plném rozsahu pravomoci na podřízené skupiny. Skupina je v konečném důsledku odpovědná za analýzu problému a návrh jeho řešení. Právě tento přístup podle autora patří mezi relativně nejúspěšnější pro aplikaci organizačních změn.
V organizacích kromě uvedeného existují tři běžné přístupy k vytváření vnitřních tlaků pro změnu. Jsou to:
- Přístupy shora – dolů.
- Přístup zdola – nahoru.
- Odborný přístup.
Nejedná se o jediné přístupy ke změně. Mnohé organizace zavádějí přístup komplexní kvality, který pracuje s neustálou změnou; jiné mění organizační kulturu, aby byly schopny zvládat změnu.
