Název článku:
Metody práce a vedení skupiny
Obsah článku:
Pracovní skupiny se podle Khelerové, V. (1995) vyznačují určitými společnými znaky. Tyto znaky jsou definovány následovně:
1. Společná minulost. Na výkon i na formování vztahů ve skupině má vliv čas, během kterého jednotliví členové ve skupině spolupracují. Čím více úkolů skupina splnila, čím lepších výsledků dosáhla, má vybudovanou vlastní morálku, platí zde i nepsaná pravidla a funguje i mimo pracovní vztahy, to vše může zlepšit kvalitu práce skupiny v budoucnu. Manažer ví, jakým způsobem ovlivnit jednotlivce ve skupině a tím i skupinu jako celek. Efektivní využívání osvědčených pravidel podstatně zjednoduší plnění cílů.
2. Charakteristika účasti. Charakteristika účasti podle autora znamená, jak tým a jeho jednotlivci dokáží ztotožnit se se společnými cíli.
3. Komunikace. Komunikace ve skupině poukazuje na to, jak jsou členové skupiny ochotni si vzájemně předávat informace a názory. Důležité je zejména to, jakým způsobem si poskytují informace.
4. Soudržnost. Soudržnost skupiny je určena silou vazeb mezi jejími členy. To, že členové skupiny představují i navenek jednotný celek, činí tým atraktivním i pro ostatní, kteří by se rádi k týmu připojili.
5. Atmosféra. Atmosféru týmu můžeme vnímat jako přátelskou nebo nepřátelskou, formální nebo neformální. Atmosféra úzce souvisí se soudržností a loajalitou. Ovlivňuje také spokojenost týmu, jeho výkonnost, ale i dobu, po kterou chce pracovník v týmu zůstat pracovat.
6. Skupinové normy. Normy představují soubor pravidel, která určují, co je správné a vhodné. Každá skupina má vlastní normy, a proto může být pro nového pracovníka problematické se s nimi ztotožnit. Pracovní normy často potlačují inovační proces a působí proti rozvoji, a je na manažerovi, aby vyvinul patřičné úsilí k jejich změně.
7. Struktura organizace. Optimální je, aby formální organizace odpovídala neformálnímu uspořádání. Organizace souvisí s rolemi v týmu. Sledování struktury organizace pomáhá manažerovi předcházet informačnímu šumu a vzniku nežádoucích subkultur. Pokud stávající typ organizační struktury přestává fungovat, je třeba ji změnit.
V odborné literatuře věnované problematice vedení skupin se setkáváme s různými principy vedení pracovních skupin. Autoři Koontz, H. a Weihrich, H. (1993) považují za hlavní principy vedení lidí:
? Princip souladu cílů. Tento princip vychází z maximální harmonizace cílů skupiny s podnikatelskými cíli. Tím se zvýší výkonnost a efektivita celé organizace.
? Princip motivace. Princip klade důraz na důkladný systém odměn a jeho integraci do celého řídicího systému. Stupeň integrace přímo ovlivňuje efektivnost motivačního programu.
? Princip vedení. Lidé mají tendenci následovat toho, o kom jsou přesvědčeni, že jim dokáže zajistit prostředky k uspokojení jejich osobních cílů. Poznání potřeb podřízených pracovníků zajistí manažerovi efektivnější realizaci řídicích funkcí a dosažení podnikových cílů.
? Princip jasné komunikace. Jasné stanovení způsobů komunikace, ať už verbální či neverbální, které se budou v organizaci dodržovat, je dalším principem, který zajistí efektivní vedení a práci se skupinou.
? Princip podpory neformální organizace. Komunikace bude tím efektivnější, čím více manažeři využijí neformální organizační strukturu k podpoře komunikačních kanálů formální organizační struktury. Neformální organizační struktura je fenomén, který musí manažeři zohlednit.
Podrobnější informace o komunikaci jako nástroji podpory změn jsou uvedeny v kapitole „Komunikační dovednosti.“
